Frankenweenie: Domáci maznáčik

Nejvíc se mi líbilo, jak na konci film naznačuje, že by jeho pointa měla být takové to dospělé pixarovské poučení o tom, jak je nutné a důležité umět přijímat ztrátu, aby se to nakonec vysmeklo a vrátilo nás to zpátky do toho svého magického světa, kde se může dít cokoli jakkoli, aby byly ty žádaný obrásky. Paradoxně celý film po celou dobu trvání ale působí zvláštně izolovaně, mrtvě a má šíleně špatně napsané postavy. Poprvé jsem si pojmenoval celkový problém, který mám s Burtonem, totiž, že on nikdy nedokáže jít za první plán. Jsou to fakt jenom povrchy a vizuální citace. Ta hmatatelnost stop motion animace ale potěší dycky a to i přesto, že ústřední čokl má všechny nesnesitelné vlastnosti domestikovaných psů a navíc vypadá jak kříženec pitbulla, prasete a ploštice, který bych přejížděl autem od rána do večera. A to nemám papíry. (29.03.2024)

Tim Burton: návrat ke kořenům. Tim Burton: znovu loutky. Mrtvá nevěsta byla fajn, Ukradené vánoce se staly legendou, ale původní Frankenweenie společně s Vincentem tvoří absolutní dřeň toho, kým Burton-umělec je. A proto je fajn, že sešívaný domácí mazel má příležitost připomenout tohle všechno. Je to hezké, je to milé, sice trochu sterilní a předpokládaně předvídatelné, ale pokud jste si doplnili i něco ze série The World of Stainboy, tak je to naprostý ideál. Pan Fousek vs netopýr vs gigantická želva vs Nové Holandsko & more. (07.01.2013)

Tim Burton je zpátky a v duchu své ústřední dětské postavy oživuje své dávné umělecké mrtvolky. Téměř třicet let starý krátkomentrážní kraťas Frankenweenie se dočkal napojení na Burtonovy bleskosvody a v jeho laboratoři se zrodil nový celovečerní snímek, příběh víceméně zůstal, změnila se forma, hraný kraťas se proměnil v tak typickou Burtonovskou animovanou poctu brakovým béčkům 30. až 50. let., s obrovským množstvím popkulturních odkazů a aluzí k mnoha legendárním černobílým americkým filmům - v první řadě jde samozřejmě o poklonu klasickému hororovému snímku Frankenstein. Tak typická makabrózní poetika, kombinovaná s poetikou pokleslých žánrů, hororů a sci-fi z úsvitu hraného zvukového filmu, kde je ještě patrný silný vliv expresionismu (práce se světlem a stíny, podhledy zdola a podsvícení tváří atd.), morbidní příběh, stará dobrá ruční animace, kdy věci mají své stíny a figurky takovou tu nezaměnitelnou kinetiku, vynikající hudba Burtonova dvorního skladatele Danny Elfmana. Je fascinující sledovat, jak se za těch 30 let vyvinul Burtonův cizelovaný styl (a jak se protl s image studia Walta Disneyho). Škoda jen toho finále, které bylo víc pompézní, než by se možná slušelo, neboť se tak stalo na úkor originality. (23.12.2012)

Nevěřila jsem tomuto filmu, hlavně jsem už teda přestala věřit Timu Burtnovi, ale překvapil mě. Tento film má totiž srdce. Ze začátku na mě silně dýchala atmosféra Střihorukého Edwarda. Ano, je to ten klasický rodinný doják, není zde vůbec nic nového, film je strašně předvídatelný a Burton nedokázal nasazenou laťku a atmosféru ze začátku filmu udržet až do konce, bez mučení však přiznávám, že jsem měla na krajíčku. (25.12.2012)

Vizuálne nádherné, odkazy na klasické horory potešili ale je to celé také nijaké. Postavy ma nebavili, atmosféra sa mi rýchlo opozerala a nedokážem pochopiť ako môže srdcový projekt nejakého režiséra pôsobiť (až na jednu scénu) tak strašne chladne. Nie je to taký megafail ako predchádzajúci Burtonov Dark Shadows ale aj tak je to škoda. 6/10 hlavne z úcty k Burtonovim starším filmom, ktoré tak milujem (26.04.2015)