Bibliothéque Pascal

Takový na první pohled až moc umělecký film, který chce okouzlit svou formou a mimo jiné také vzbudit v divákovi depresi z toho, co vlastně sleduje. Je to alegorie na poměry v Evropě východní a západní a ukázka toho, že najít lepší místo k životu nutně nemusí znamenat začít žít lépe. Forma mě ale neokouzlila a anotace mě nadchla víc než výsledek. (07.10.2016)

Viděno na Letní filmové škole 2011. Zvláštní film. Nicméně, obal zde zvítězil nad obsahem, který zde tak nějak není. Respektive je, ale od takhle zajímavě udělaného filmu bych čekal nějakou hloubku, jenže mi to přišlo jen jako prázdná skořápka. Krásná skořápka, ale prázdná. Samotná Bibliotheque Pascal je lehce bizarní, hezky bizarní. Ale co z toho, když je to jen pěkné nic. Za surrealistické provedení si to ale nezaslouží nijak shazovat, další film bude jistě dobrý. A já se nijak zvlášť nenudil. (31.07.2011)

Liverpoolském varieté pana Pascala je místem, v němž se slaví "konec literatury". Pan Pascal, stejně tak jako jeho mnohem slavnější předchůdce, má svoji metodu, a dovede o ní rozprávět pomocí pochodní, vysokého kola a místností označených literárními hrdinkami a hrdiny. Vedle Johanky z Arku a Desdemony, jsou tu bezpochyby též paní Bovaryová, Nataša Rostovová a další, Don Juan, Faust ani Pinocchio tu zajisté také nechybí. Z literatury se stává "obsah díla k maturitě" a nakonec slavné české "hlášky", tj. repliky většinou o dvou větách. Zde je to ale trochu jinak. "Vytrhané" texty (podobně jako zuby) se převádějí do "snuff" formy, která se předvádí na soukromém jevišti pro maximalizaci uspokojení jednoho z aktérů a utrpení druhého. Myslím, že právě tohle je nejzašší kout, kam se literatura může dostat. V rámcovém příběhu (navrácení dítěte do matčiny péče) vidíme, jak obtížné je zastřít realitu fádním a banálním a tuctovým příběhem. (30.11.2019)

Už dlhšie sa považujem za diváka, ktorý si rád vychutná aj filmy, ktoré sa nevezú na vlne mainstreamu. 'Bibliothéque Pascal' je jedným z tých filmov, o ktoré bežný divák ani len nezakopne, v tomto prípade sa tomu ani nečudujem. Pomerne obyčajný príbeh je nasilu a nezmyselne doplnený o artové prvky, ktoré z filmom a príbehom nemajú takmer nič spoločné a zbytočne brzdia jeho vážnosť a trpkosť celej pointy. Záverečných dvadsať minút som neprestajne krútil hlavou nad tým ako jednoducho sa dá znemožniť pointa celého filmu. Široké rozpätie žánrov je typické pre balkánske filmy, ale myslím, že v tomto prípade výsostne stačilo zostať pri dráme s prvkami komédie a napätia. Pokus o umelecké dielo bol v tomto prípade zbytočný. 55%. (08.03.2011)

Maďarský magický realismus 1) 38letý herec Szabolcs Hajdu si příběh napsal, zrežíroval, obsadil svou rumunskou ženu 34letou Orsolyu Török-Illyés (hlavní postava Mona) a svou dcerku (dcera Mony)._____ 2) Spoiler. Dají se vysledovat paralely mezi Moniným osudem a společensko kritickým apelem filmu: jmenujme například zaměření místností v nočním bordelu příznačně symptomaticky nazvaným Pascalova knihovna anebo povahu sociálního pracovníka jako jakéhosi usměrňovatele, duchovní dozor, který poslušně zařadí Monu mezi husičky z východní Evropy, které si svou naivitou a nedostatkem odpovědnosti (spolu)zavinily svůj osud. Podobně lze vyložit celý snímek. Na rozdíl od hudby, kde mám rád výklad (vzpomeňme na zeměpisný popis toku Vltavy ve Smetanově symfonické básni), ve filmu (z povahy věci je popisný dost sám o sobě) se rád nechám vést a toulat se spolu s autory hájemstvím jejich, a potažmo i vlastní, fantasie. Je to jako když bloumám po cizím městě bez průvodce, bez mapy, jen tak, kam mě kroky zavedou. Někdy je to příjemné a osvěžující._____ 3) Závěrečné dvě pointy připomínají, že film je více magický než realistický. (08.06.2015)