Rok vlka

Velice zvláštní film. Zaujal mě hlavně svým tématem (nevzpomínám si, že bych něco podobného viděl), obrazovou (výtečná kamera) a hudební stránkou (srdcovka Carnival of Rust), a v neposlední řadě komplikovaným, avšak uvěřitelným vztahem mezi hlavní dvojicí. Trochu jsem měl ale problémy s postavou Mikka, který se někdy choval až moc divně, nepochopitelně a také s pro mě až nečekaně dobrým (téměř hollywoodským) koncem. Viděl bych to na slabší 4*. (19.12.2010)

Téma učiteľ vs.žiak,je tak často omieľanou témou v rôznych obmenách,no nie vždy s jeho šťastným spracovaním.Napredovanie deja bolo,ale mdlé.Chýbala tomu šťava,trocha energie,popohnať,rozhýbať.Ak je,ale u filmu sympatické obsadenie hercov tak je to pre film polovica z úspechu.Hlav.hrdina nápadne sa podobajúci na nášho sexy MAREKa VAŠUTa bol tou sympatickou polovicou úspechu.No a záver bol prechádzka jedným veľkým klišé-inak to skončiť asi ani nemohlo.Hlavná myšlienka tu zostala,ale zachovaná a celkový dojem veľmi dobrý. (3+) (01.11.2014)

Povaha epilepsie prakticky vylučuje, aby filmy o ní končily dobře (viz Control, Dobrou noc, mami ad.), Rok vlka v tomto nepředstavuje výjimku, přesto vyznívá velice povzbudivě a svým nadreálným finále navíc opodstatňuje propojení s Baudelairovým dílem. Krása v bolesti a nekonečném utrpení. Vizualizace hrdinčiných záchvatů je rovněž založena na symbolech, krev v žilách z nich tuhne spolehlivěji než z přímého zobrazení. Sariin stav bolí o to víc, že ji hraje křehká, podmanivě krásná a pronikavým pohledem obdařená Krista Kosonen. Stejně jako si nikdo nevybírá, jaká nemoc jej bude sužovat, nedokáže ona moc ovlivnit, do koho se zamiluje. Pomalu prohlubovaný milostný vztah působí ve vší své „danosti“ maximálně věrohodně a pár romantických klišé (sblížení na vánočním večírku) mu škodí jenom trochu. Věřil jsem jim, dýchal jsem s nimi, topil se stejně jako oni – silný zážitek. 80% (29.11.2009)

Jak napsala uživatelka JANARYBA: "Obsah od distributora je perfektní.". Souhlasím. Bohužel je ale lepší než film samotný. Vykreslení bariéry mezi Sari a okolním světem v důsledku její epilepsie mi přišlo nějak nedopečené. Z mnoha situací je jasně vidět, jak je pro ni těžké žít normální život. Rozmazané vidění při potkání Ilariho na chodbě, vyloženě epileptická písnička a světelné efekty na večírku, a zvláště pak bazén a nutnost bydlení s někým, kdo by v případě záchvatu pomohl. Velice správně a komplexně podané, ale chybělo mi tam to hlavní - pocit tísnivosti a strachu. A přitom z chování Sari to šlo tolikrát tak dobře poznat, ale nějak to na mě nepůsobilo v té emotivní rovině. Nevím proč, možná je jen chyba na mojem přijímači :) Každopádně vizuální stránka věci je moc pěkná, ať už se jedná o ztvárnění záchvatů, záběry fakulty, venkovního prostředí, sexu. Děj je podaný prostým způsobem, občas až příliš prostým, a to je nejspíš i to, co mi zabránilo prožít tento film komplexně a nedát tak vyšší hodnocení, přestože kvalita jde opravdu vidět. Silné tři hvězdičky. (07.01.2010)

Rok vlka se opírá o filmaři téměř nedotčené téma, což dělá film divácky zajímavějším. Ale je škoda, že jenom "opírá", epilepsie totiž v příběhu ustoupila před porozuměním a láskou do pozadí. To mě nesmírně mrzí, protože epileptické záchvaty byly vyobrazeny naprosto precizně a na filmu jsou bezpochyby tím nejzajímavějším. Vztah profesora a studentky, dvou osamělých duší, kterým nikdo jiný nerozumí je obrovské klišé, tady to ale nepůsobí tak kýčovitě. Na jedno shlédnutí, přesto silný zážitek. (Mimochodem, která patnáctiletá holka se obléká jako pětačtyřicítka?.. (viz.profesorova dcera Lotta) ) (08.11.2012)