Piráti na vlnách

Tohle je fakt nejoriginálnější komedie za poslední roky, sice to možná neni tak nabitý vtipnejma situacema jako Pařba ve Vegas a vtipy člověka úplně nedrtí, ale i tak je to sakra skvělá zábava plná bezva písniček a scén, díky kterým si tenhle film lze strašně snadno oblíbit, no a ten konec, jak je podanej - Paráda! Navíc všichni herci jsou naprosto báječný sympaťáci, i když se občas nechovaj zrovna pěkně a vévodí jim můj oblíbenej Bill Nighy, prostě komediální lahůdka. Škoda, že Curtis je línej a jeho prodelvy mezi filmy jsou smrtelně dlouhý (15.08.2009)

No, co do kvality (ale i kvantity) humoru velký krok zpět od režisérova předchozího skvělého počinu. Chtěl jsem pohodovou záležitost s výbornou hudbou a solidními fóry, u kterých se pořádně od srdce zasměju, ale celkově se mi dostalo pouze první části a k tomu mi ještě přišel výběr písniček pouze jako "dobrý". Nečekal jsem druhou Lásku nebeskou, ale přece jenom, takhle průměrný film taky ne. (14.04.2011)

-"I don't even like Simon." Přiznám se bez mučení, při prvním promítání mě tenhle film příliš nezaujal. Práce se soundtrackem mi nepřišla nijak objevná a také jsem měla problém napojit se na hlavního hrdinu, jehož představitele mám z jiného filmu zapsaného jako psychopatického vraha a oproti tomu se mi jeho zdejší problémy zdály nezajímavé. Nezapomeňme také na moji selektivní nenávist vůči Richardu Curtisovi kvůli Lásce nebeské. Jenomže naneštěstí nebo naštěstí moje sestra tenhle film miluje a kvůli ní jsem ho od té doby viděla nespočetněkrát. Naučila jsem se mít ráda vedlejší postavy a raději si užívat flow, kterou dostávám, než si stěžovat, co nedostávám. Takový krok bych od sebe nečekala, ale co už. Když už film plný mužské energie, tak tohle je způsob, jaký jsem schopna zpracovat a vyváznout vcelku bez úhony. Můžou za to zejména Philip Seymour Hoffman, budiž mu země lehká, a Rhys Ifans, a jak říká moje sestra, každý film by měl povinně obsahovat roli pro Billa Nighyho. (14.05.2016)

"Vlády nesnáší lidi, kteří jsou svobodní." Pravdu máš - nesnášely, nesnáší a budou nesnášet. Mně se zkrátka Piráti se svou rebelií v mezinárodních vodách dost líbili. Také jsem totiž kdysi býval totálně ponořenej do vinylu a hltal každou notu špatně dostupný rockové muziky a to kupodivu nejsem narkoman ani zločinec. Možná jsem ta často zmiňovaná spodina, ale s tím můžu žít. Žít a souložit. A mám celkem jasno v tom, jakej soundtrack mi k tomu bude v sobotu vyhrávat. (31.08.2018)

Od Pirátů na vlnách jsem čekal trochu více muziky v tom smyslu, že když postavy dýdžejů v průběhu stopáže pustili nějakou rockovou pecku z šedesátek, měli dle mé představy celý song alespoň nechat odehrát za doprovodu vhodných filmových obrazů (sex, drogy a alkohol na lodi) do konce. Jistě, několikrát jsem se stylových písniček dočkal a ty rozezvučely sál na více než minutu; nemohl jsem se ale zbavit pocitu, že jsem chtěl hudby přeci jen více a hlavně kvůli ní jsem do kina šel. Jinak je totiž nový snímek Richarda Curtise "jen" zábavnou, nápaditou komedií o několika věčně ožralých, souložících, nadávajích - prostě všechno co k rock&rollu patří - polohipících na jedné "rocked" lodi. V rozpacích jsem byl také z faktu, že jakási hlavní dějová linka se ztraceným otcem byla na úkor všedního monitorování života na lodi potlačena a nahrazena desítkami ztřeštěných, milých scének. Ty ale byly na druhou stranu výborné, ať už vzpomenu epizodku se svatbou, nebo třeba ulítlou hru "kdo je větší srab". Nakonec prostě musím uznat, že jsem se královsky pobavil. Rozličné postavičky plnící si na lodi své mládenecké sny, kašlající na vládu a žijící ve věčné euforii musí v takovéto režii pobavit snad každého kdo ví, co od podobného snímku čekat... Je to pěkný film na pobavení a doplnění si historických znalostí :-), zvlášť jsem-li příznivec tohoto stylu hudby; velkolepý konec pak v několika vteřinách předčí i dramatičnost Cameronova Titanicu. (24.08.2009)