Jezero Tahoe

Na takovéto filmy jsem se do Varů těšil. Lake Tahoe připomíná videohru neustálím plněním menších úkolů a taky kamerou. Většina obrazů spočívá v naplňování a vyprázdňování záběru, podobně jako tomu bylo u starých 2-D her, kde přecházel panáček z jedné obrazovky do druhé. Když se nad filmem zpětně zamyslím, tak se tam vlastně skoro nic nestalo, přesto tento snímek patří mezi to nejlepší, co jsem měl letos možnost vidět. (15.07.2008)

Kdyby se z filmu vymazaly všechny záběry, kdy někdo (chlapec, auto, dědek) přechází z jedné strany obrazu na druhou (přechází silnici a podobné) má film 60 minut. A i tak by to bylo prázdných šedesát minut. Chápu, že film se pokouší navodit melancholickou atmosféru, ale v týhle blbosti není žádný záběr, prostě nic, co by trochu zavánělo představě audiovizuálního uměleckého díla, natož vybudovaná atmosféra. Tohle už víckrát ne. (11.07.2008)

Formálně naprosto precizní snímek, vypadající zpočátku pouze jako nápaditě natočená variace na pohádku O slepičce a kohoutkovi, ovšem v půlce dojde k zásadní proměně a vposledku jde o dokonale symetrickou a promyšlenou záležitost. Naprostá většiná záběru je dlouhých a statických, navíc se spoustou dlouhou trvajících zatmívaček, které ovšem díky přítomnosti zvukové stopy udržují kontinuitu a navíc dotvářejí specifický typ humoru, založený na nedořečenosti a na ukazování následků bez znalosti příčin - v tomto ohledu mě napadá souvislos takešim kitanem (byť ten i přes podobnou zálibu ve statických záběrech použivá ke stejnému účinku trochu odlišných technik). Přesto snímek ani trochu nenudí, naopak takto humorné a nápadité využití minimalistických prostředků jsem už dlouho neviděl. (12.07.2008)

Dost zajímavý mexický film o tom, že každý člověk má své trápení, ale i přesto existuje něco, co ho "drží při životě". A je to podané ve statických záběrech, které pro některé můžou být dost dlouhé (mě zas tak dlouhé nepřišli, ale tak zase já jsem fanoušek Benninga...), ale mě docela pohltili a nemůžu říct, že bych se za celou dobu toho filmu nějak výrazně nudil. Jo, některé záběry trvají dýl než by měly, ale nevadí to. Největším kladem na celém filmu je ale rozhodně dokonalá Zabého kamera, na které je opravdu znát, že ten člověk pro to má cit. Nutno ale dodat, že tohle rozhodně není film, který neosloví každého, i když má trochu takový feeling Jarmuschových filmů. Mám to mezi čtyřmi a pěti, uvidím, jaký to ve mě zanechá dojem zítra a podle toho možná tu hvězdičku přidám, zatím dávám silné 4*. (21.03.2019)

Kdo nebude klouzat po povrchu a bude se snažit proniknout pod něj, tak nalezne mnohé. Alespoň já jsem nalezla v postavách, které se tam prolínaly, spoustu odstínů smutku a beznaděje. Toho hřejivého tepla tam mnoho není a když se tam nesměle objeví, tak jen na krátký okamžik a pak rychle zmizí.........je to místo, kde se zastavil čas a Juan Vás tam bude provázet celou dobu téměř mlčky, protože i on má své trápení a není to jen jeho nabourané auto, to mi věřte. (17.09.2014)