Gigantický

Postavy velmi často použijí slůvko „weird“ a je to slovo, kterým by se dal charakterizovat celý film, až na to, že není jen podivný, ale i velmi příjemný…Gigantic mi prostě sednul a to hned od prvního dialogu… Zooey Deschanel mě navíc okouzlila již v Yes Man, Paul Dano si zase zajistil respekt v There Will Be Blood a oběma to tu dohromady jednoduše souzní...Nevšední zážitek! (26.10.2009)

Lze souhlasit s názory, že Gigantický je opravdu divný film, a myslím tím divný v dobrém i špatném smyslu slova. Především zde chybí z pohledu diváka ten správný náboj. Jedná se o další nezávislárnu, kterou svým kouzlem povytáhla skvělá Zooey Deschanel a spolu s ní i výborný John Goodman. 50% (14.06.2012)

Film, ktorý ma oslovil skvelým obsadením a chutným plagátom, ma nakoniec dosť sklamal. Nevedela som čo mám pri jeho pozeraní skorej. Či sa mám smiať alebo byť dojatá alebo zhrozená. Fakt, trochu to celé nedomysleli. Zooey vyzerala najskôr ako sympatická dievčina a Paul ako taký podivín. Ich prvá spoločná scéna s matracom bola jedna z tých milších a vtipnejších. Zvyšok filmu potom nejako nedával zmysel. Ani romantické mi to 2x neprišlo. Pusa na líce!? Po tom, čo spolu mali tí dvaja, by som čakala trochu vrúcnejší prejav lásky. Vlastne som si ani nevšimla, že by boli zaľúbení. Chvalabohu, na začiatku to celé zachránil John Goodman so svojimi historkami. (27.01.2011)

Bylo by asi velmi naivní čekat nějaký nablblý romanťák, když ve filmu hrají Paul Dano a Zooey Deschanel. Je to zkrátka hodně podivný film, kde nikdo není normální a je třeba se na to předem připravit, jinak to prostě nejde skousnout. Děj je nevýrazný, občas se něco stane, ale hlavně jde o sérií scén, které zrovna moc k pochopení nejsou. Možná právě proto se mi to ale líbilo. Trefa do nálady se povedla. 70% (24.05.2018)

Mám rád tento typ filmů. Obyčejní lidé obtěžkaní neobyčejnými životními břemeny. Se svými vlastními životními cíly, se svým vlastním náhledem na svět a svým vlastním způsobem, jak se s tím světem vypořádat. Už jen samotná Zooey Deschanel je vždy zárukou nějakým způsobem zajímavého filmu nebo přinejmenším zajímavé role a ani zde jsem nebyl zklamán. Otázky, proč hlavní hrdina zrovna chce adoptovat čínské dítě, proč jeho brácha nevěří ženám, proč jeho táta nechápe, že někdo nemá sekretářku, proč otec jeho přítelkyně chodí stále k doktorovi se zády i když s nimi údajně nic nemá a další podobné, mi přijdou absolutně mimo. Každý z nás je jiný, má své vlastní obavy a své vlastní myšlení. Jsem rád že se takové filmy stále točí. Dávají člověku pocit, že ne každý musí být normální(Ona taky většina lidí není, i když by si to třeba zoufale přála), že se s tím dá žít a že to ve skutečnosti nemusí být něco špatného. Jen je potřeba se nesmířit s osudem, který vám ostatní přidělí a pokusit se "plavat". Jediné co mě mrzí, že to nebylo pořádně dotažené. Spousta náznaků a načrtnutých cest, ale žádné pořádné vyvrcholení. Ale možná už jsem pouze zblblej z průměrné filmové tvorby a klasické hollywoodské výstavby příběhu, tak, jak se na mě každodenně hrne ze všech stran. // 70% (23.01.2010)