Nine

Núúúúdaaaa! Film bez duše, muzikál s mizernými písničkami a nulovým tempem. Děj se vleče jako hlemýžď, kterému vyschla slina, nevýrazná hudba mě vůbec nezaujala (čestnou výjimkou jsou "Be Italian" a "Take It All") a o textech písniček radši škoda mluvit. A další faktor, který by k muzikálu měl patřit, je dobrá choreografie... no a opět vyjma dvou již zmíněných písní postrádají taneční výstupy jakoukoliv originalitu, náboj, nápad a ještě ke všemu nechápu, proč ve VŠECH písničkách tančí dámy ve spodním prádle. Vlastně vyjma kostýmů a herců stojí celý tenhle film celkem za nic a docela mě překvapuje, co po výborném Chicagu dokázal Rob Marshall nyní natočit a vypustit do světa... (04.04.2010)

Co to je? Muzikál bez humoru?! Civilní scény jsou možná nějakou sofistikovanou poctou Fellinimu, ale protože jsem 8 1/2 (ani žádný jiný jeho film, heč) neviděl, tak pro mě byly jen velkou existenciální nudou o ničem. A muzikálové scény? Písničky nevýrazné (i Princezna a žabák má lepší), choreografie žádná, kulisy stále stejné. Prostě když to srovnám s Chicagem, to není jiná liga, to je úplně jinej sport. Opravdu chcete odstranit složku Nine a přesunout vše, co obsahuje, do koše? Ano. (21.03.2010)

Tak v první řadě je tohle film pro kino a za to mám čárku a Nine puntík navíc. Opět šlo o krizi, režisérovo potažmo mužovo, a do týhle krize bylo prostříhaný takový jakoby televariété, ovšem ultraluxusní, jenže: každá složka měla svoje vlastní zoubky jako třeba kousky stavebnice, ale ty kousky nešly tak uplně dobrovolně spasovat dohromady, takže se jim muselo pomoct trochu násilím. Emoce stříkaly z každýho okýnka, ale asi jsem seděla moc daleko, zásah jsem cítila toliko při dvou výstupech - Marion Cotillard, ale to zas pak stálo za to. Varietní čísla byla většinou originální, hudba naopak velmi povědomá, Daniel mě překvapivě neomráčil, zato Sophia Loren ... - to je Ženská !!! (17.03.2010)

Vizuálně fantastické, a to nemyslím ani tak kameru, jako práci světla a stínu, filtry, využití B&W, efekty (kouř, pára), celkovou kompozici (především ve scénách s lešením, tedy na "place"). Hudebně napůl, některé písničky absolutně mimo, jiné ale byly oživením a ze soundtracku se dá čerpat. Už jsem si skoro (až na výjimky) zvykl, že u muzikálů je děj až na posledním místě, takže ani tady jsem neměl problém. Day-Lewis je tu typologicky trochu podobný Billymu Bobu Thorntonovi (vůbec jsem Daniela nepoznal), ale naštěstí pro mě je mi jako herec sympatičtější. Mimochodem, toho Boba si tu taky umím představit, Daniel je ale určitě vhodnější. Z dámského zastoupením nejvíc potěšil "návrat" Nicole Kidman, která takto připomněla své geniální účinkování v Moulin Rouge, stále zpívá s přehledem nejlíp ze všech. (18.04.2010)

Gejšu jsem "shovívavě" vstřebal jako milou pohádku, tohle už je ale jedna velká filmová lež a kýč a strašná patlanina. Tím patrnější, že se snaží být meta a snaží se mluvit o filmech. Zajímavý, že na rozdíl od Velké nádhery, která je v podstatě tím samým, to tady každý vidí. Ale na Američany se nadává snáz, že jo... (21.11.2014)