Dievča na želanie

Film o znuděných a povrchních lidech. Obsazení role hrdinky hvězdou filmů pro dospělé není pouze marketingovým tahákem. Osobnost Sashi Grey postrádá, typicky pro pracovnice pornoprůmyslu, výraz i emoce, cokoli osobního podmiňující intimitu. Celý film sledujeme její cestu skrz soukromí byznysmenů a celebrit, kteří věří, že intimita je jen další značkové zboží. (23.01.2010)

Proboha čeho se to Steven Soderbergh dopustil. Vím, že dokáže natočit každou ptákovinu, ale tohle už celkem přehnal. Snad nejnudnější film co jsem za poslední dobu viděl. Dialogy o ničem, příběh o ničem, kamera neskutečně nudná a prkená. Čekal jsem také daleko více sex-appealem nabitých akcí, čehož jsem se nedočkal. Abych tenhle komentář uzavřel něčím pozitivním, tak tím, že Sasha Grey je dívka od fochu a je neskutečně sexy, ale měl jsem nějak pocit, že se jí kamera vyhýbá. (15.04.2011)

Film lze brát jako cynickou antitezi současných festivalových trendů. Oproti realismu, obyčejným postavám, rafinovaným hrám s žánry či líbivým kontemplativním melodramatům zde stojí absolutně vycizelovaný povrch se záběry, které se občas místo na hrdiny zahledí na kousek slušivého interiérového designu, postavy truchlící nad pádem ekonomiky v náručí placené společnice s taxou dva tácy za hodinu, personologické knihy a astrologie jako nejvyšší hodnota lidských životů, a to vše s mladými krásnými lidmi v drahém oblečení, luxusních bytech a snobských barech. Ve světě, kde povrch je vším, není největší tragédií hádka s přítelem či ztroskotání nadějné schůzky s potencionálním milencem, ale nenávistná blogerská kritika (scéna, kde si hrdinka nad tím vylévá srdce je snímaná v detailních záběrech, zatímco události jako hádka či pracovní deprese kamera snímá rozostřeně či v takové kompozici, že na hrdinku není vidět). Tradiční rámec vyprávění, kde se hrdinka zpovídá novinářovi, je zde pojat jako další povrchní iluze – stejně jako jejím klientům i novinářovi říká jen to, co on chce slyšet. Odtažitost a absurditu stupňuje nechronologické vyprávění, krásně se blyštící forma, diegetická hudba pouličních umělců odkázaných na almužnu jako líbivý soundtrack k životům pracháčů a úžasný konec s krutě cynickou parafrází na hollywoodské happy endy, kde se postavy po prožitém příkoří šťastně objímají. "The Girlfriend Experience" je uhrančivý obraz současné společnosti, který zlomyslně využívá jejích vlastních umělých hodnot a mýtů. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (17.11.2009)

Umělé, plastikové a přepudrované nic, byť ve své hluboké podstatě sžíravě Palahniukovská satira, které chybí vybroušená forma a něco jako závěrečná pointa vnášející do filmu nový úhel pohledu. Takhle je to jen rádoby dokumentární experiment a zároveň sonda do prázdného nitra jedné společnice, zaplněný plytkými a prázdnými dialogy a povrchním rozmazaným zobrazením reality coby ten jediný správný obraz, kterým soudobá společnost a snad i cílový divák vnímá svět. Ze začátku ještě doprovázené voice-overem hlavní hrdinky, která si píše deník, ten ale postupně mizí do ztracena a z glosátorky zážitků a reálné postavy se pomalu stává jen hadrová mrkací panenka proplouvající ve střihově roztříštěné skladbě obrazů a nicotných zážitků. Pendlující mezi stereotypním soužitím se svým partnerem a ložnicovým dobrodružstvím s jejími klienty. Do „velkého“ příběhu luxusní prostitutky je pak už je dodatečně přidaný střípek zobrazující americkou společnost obávající se ekonomické krize – jednen velký strašák, který zaručí, že naší veselou dívčinu už nikdy neuvidíte. Soderberghova hra o ničem s nulovými hráči upozorňující na něco, co osloví málokoho. K plné spokojenosti bohatě poslouží trailer sám, sice v něm neuvidíte ze Sashy Grey tolik, co ve filmu, ale aspoň jméno režiséra z něj vychází se ctí. 4/10 PS: jeden záběr pošilhávající po Dannyho parťácích potěší, a několik myšlenek deroucích se na povrch sami o sobě v konfrontaci s celkem obstojí, ale milý Stevene příště natoč raději nějaký hudební dokument o pouličních hráčích, na těch dvouch scénách bylo vidět, že bys možná raději pracoval na tom. (09.04.2010)

Nesmírně trefná dekonstrukce světa, v němž je vrcholem duchovního vytržení astrologie a smyslem života neúměrné zvětšování zisku a konzum, popř. zdokonalování těla ve "fitku". Soderbergh obrací vylhanost soudobé společnosti proti její vlastní destruktivitě - až se zdá, že ironie je jediným účinným způsobem, jak jí nastavit zrcadlo svědomí. Povrchní a prázdné je vymítáno ještě povrchnějším a prázdnějším: zveličenou absurditou, nespojitostí a chladem na hranici únosnosti. Lidské postavy jsou snímány tak, že jsou buď rozostřené, nebo že tvoří další dekoraci v designově úhledných interiérech, kde se to jen hemží ukázkami moderního umění (tj. znaky domnělého dobrého vkusu a "znalectví"). Obličeje se odrážejí ve skleněných tabulích, mizejí za lampami, sedačkami, ztrácejí se, přicházejí o možnost projevit emoce. Kolikrát si kamera "odskočí" od banálních tlachů u stolu a raději snímá kus lesknoucího se nábytku nebo mlčenlivé obrazy na stěnách. Lidé (povětšinou anonymní pracháči) mluví jen o penězích, obchodech, obchodech a penězích, o sobě samých (čti: o svých problémech s obchody) nebo rozčarování z povážlivé ekonomické situace, která jim však nebrání v dalším utrácení. Společné chvíle s hlavní hrdinkou, luxusní společnicí Chelsea, usvědčují jejich smutně přízemní životy z cynismu a falešnosti. Nákladné večeře, úsměvy, předstíraný zájem, “srdečná” loučení, toliko kruté divadlo. Ačkoli je středem pozornosti, příliš hluboko nepronikneme ani k Chelsea samotné. Roztříštěné, nechronologické vyprávění staví kolem její povahy další a další bariéry, násobí odstup, uzamyká ji za nečitelnou, make-upem zkrášlenou tvář a potměšilé výroky. Často ji vidíme v pohybu (zejména během jízdy autem), ale doopravdy jako by byla stále na místě. Fixována v detailu odcizené intimity. Vrcholem ironické hry (hry povrchu) je pak užití pouliční, tedy nezávislé hudby jako kulisy pro Chelseanino obrážení luxusních butiků, kde na nás v detailech útočí značkové kabelky. Stejně jako fakt, že nikdy přímo nevidíme, jak má s klienty pohlavní styk. Sexuální zkušenost je redukována na chladné, strojové monology ex post - bezmála popisy pracovního postupu. V hlavní roli: bývalá pornohvězda. (06.09.2011)