Božský

Nadupaný film o politikovi a politike? Ťažko uveriť, ale ak k tomu prirátame pochybné kontakty politikov na podsvetie, mafiánske vraždy, intrigy, súdny proces, či výborný hudobný doprovod, tak vás tento film určite prekvapí. Ale to, čo robí tento film výnimočným je strih. Strih je jedna z najväčších režisérskych zbraní a kto to ovláda, má to na pol vyhraté. Tu je strih v kombinácii s hudbou tak neprehliadnuteľná zložka, že si to nevšimne len absolútny mulo. Nadupané sú už úvodné titulky, mňa najviac zaujal obesenec. Informácií je už v úvode toľko, že máte pocit, že sa vo filme asi stratíte. Nie. Kto si niečo o talianskej politike naštuduje vopred, bude pri sledovaní istejší, ale aj menej aktívny diváci sa určite nestratia. Na záver posielam do Talianska imaginárneho oscara za strih. 80% (12.10.2010)

Vizuálne a hudobné úchvatná záležitosť. Ak sa nedá Sorrentinovi niečo vytknúť tak je to jeho cit na poli formálnych klišé a ich neustálom prekonávaní. Je epický, rozbohybovaný a hudba v jeho filmoch hrá rovnako veľkú úlohu ako obraz. Problémom Il Diva je ale fakt, že Andreaottiho a jeho politiku nepoznám. A keďže sa film umne vyhýba akémukoľvek stanovisku je pre mňa takmer nemožné vytvoriť si k celému dielo väčší emotívny vzťah. Je to celkom škoda, pretože je to jeden z tých príbehov, čo zasiahnu len úzku skupinu ľudí a nemyslím si, že by to bol najzaujímavejší režisérov počin. Pravda je že Toni Servillo je vo svojej úlohe fantastický, ale mozaikovitosť, nelineárnosť a zastieranie skutočného charakteru hlavnej postavy, je síce úmysel, ale mňa v konečnom dôsledku nechal chladným. Forma v tomto prípade značne prekonáva obsah. (05.10.2014)

Vědomí, že v italské kinematografii rychle dozrává nová generace špičkových filmových tvůrců, je samo o sobě víc než povzbudivé. Chceme-li blíže ilustrovat převládající průměrnost a šeď současné české filmové tvorby hraného filmu, sotva bychom hledali vhodnější příklad. Nejen výběr choulostivého tématu, provázený špičkovými výkony špičkových více i méně známých herců, ale především ojedinělá a v mnoha ohledech objevná sevřenost filmové řeči, doslova staccata střihů, vytvářejících na minimální ploše svérázné koláže pohybu a děje, to všechno dává italské výpovědi o zlomovém okamžiku novodobých dějin této velké evropské země nadčasovou platnost. Potřeba dostatečného vzdělání, která divákovi umožní alespoň přibližnou orientaci po půdorysu vzrušených dějin přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století, je pochopitelně jednak samozřejmým předpokladem, jednak neobejitelnou nutností. Toni Servillo je špičkovým Andreottim (mimochodem stále žijícím). Ve vystřižených scénách zaujme Andreottiho setkání s přestavbovým Gorbačovem. BOŽSKÝ říká o zákrutách politiky - v mnoha ohledech i "osvíceného Západu" téměř vše, aniž by se jakkoliv podbízel. A nadto nabízí i nevšední umělecký prožitek. Co si přát víc? (22.11.2010)

Těžce působivá forma dokáže prodat i poměrně nezajímavou látku. Aneb snímek Božský popisuje příběh jedné z největších politických osobností novodobé Itálie v takové formě, že i pro neznalce problematiky uběhnou necelé dvě hodiny bez nejmenších problémů. Ať již je tak výsledek jakýkoliv, vytříbená forma působí naprosto fascinujícím způsobem. (11.04.2011)

Sorrentino se svou režií dotknul dokonalosti a scénářem se přiblížil ke genialitě. Je to celkem složitý film a ikdyž mu místy nezasvěcený čověk nerozumí (a Sorrentino mu záměrně ani nic neulehčuje), máte pocit, že jste svědky něčeho dosud neviděného a o dost chytřejšího než jste vy samotní. A navíc takové nekompromisní pojmutí složitého lidského charakteru hlavní postavy (pana Andreottiho) se snad povedlo jen ve filmu "Až na krev" a to převážně díky výkonu Daniela Day Lewise. Velká poklona také patří výběru hudby a herců, ale to je vlastně u geniálně zrežírovaného filmu samozřejmostí. (18.02.2011)