Wendy a Lucy

Mladé ženě bez domova a bez práce (a bez minulosti, o které bychom věděli) zůstalo v důsledku ekonomické krize pouze auto a pes, fena Lucy. Auto se porouchalo a oprava bude zřejmě stát víc, než si může dovolit (nemůže si dovolit nic). Když se Wendy v supermarketu pokusí pro Lucy ukrást pár konzerv s psím žrádlem, je zadržena a odvezena na policii. Po návratu k obchodu zjišťuje, že Lucy zmizela. Nemá peníze, auto ani psa. Jediné, co jí zbývá, je naděje, že najde psa i práci a nebude muset ustavičně řešit, kde složit hlavu a jak získat něco k snědku. Chmurné sociální drama se vyznačuje poměrně volnou dramaturgií, vytvářející dojem, že hrdinka pouze reaguje na situace, které se jí přihodí, namísto toho, aby sledovala určitý cíl a naplňovala tím větší scenáristický plán. Interakce Wendy s okolím, zohledňovaným i zásluhou distancovaného snímání Michelle Williams a ambientních zvuků (nahrazujících nondiegetickou hudbu), je přitom klíčová. Pomáhá pochopit proč je film řazen do cyklu neo-neorealistických dramat o hrdinech žijících, zpravidla vinou systému, v němž pro ně není místo, v ustavičné nejistotě, jak přežijí den a co s nimi bude dál (viz také filmy Debry Granik a Courtney Hunt). Samozřejmě nejde o nahodilé vršení okamžiků (stejně jako o něj nešlo v poměrně klasicky vystavěných filmech italského neorealismu). Reichardt pouze dokáže z jednoduchých scén, zpravidla podrobně zachycujících určitý proces, budovat emocionálně vrstevnaté vyprávění, přenášející na nás alespoň část existenční tíhy jejích hrdinek. Její filmy jsou nenápadné, zdánlivě se v nich nic nestane a na rozdíl od jiných festivalových dramat nenabízejí výraznou pointu nebo katarzi, ale svou pravdivostí, přesností a melancholickou náladou se vám dokážou pomalu dostat pod kůži a zůstat s vámi ještě dlouho po skončení. 80% (11.05.2021)

Až na úplnou kost čisté, lidské drama natočené se vší svou syrovostí a dopadem. Tomu se nedá říct ani odvaha, vydat se úplně sama s téměř nepojízdným vrakem a s minimem financí na cestu přes celé Spojené státy za lepším životem. To je bláznovství. Jste nikdo, nikoho nezajímáte, sami musíte pykat za své chyby, bojovat se svým strachem, s beznadějí, se zodpovědností za svého věrného psa a činit opravdu ta nejtěžší rozhodnutí ve vašem dosavadním životě. Překvapil mě závěr, ale tak ... člověk si může ledasco domyslet, že. (31.05.2015)

Wendy a Lucy neustále jakoby osciluje mezi narací omezenou a narací vyprázdněnou. O hlavní postavě divák neví v podstatě vůbec nic, snad jen to, že spolu s fenkou Lucy cestuje na Aljašku za prací. Během filmu se divák již pouze dozví, že Wendy má v Indianě sestru a švagra, nicméně důvod cesty vyřčen nebude. Touto informační "nouzí" ale divák netrpí, protože je vyprávěním filmu neustále směřován k vnímání aktuálního okamžiku - naprostého pocitu beznaděje a zmaru, do kterého se Wendy dostává. Velmi intenzivní zážitek! P.S. Film, který bych toužil natočit, kdybych toužil filmy točit. (15.02.2011)

Po delší době jsem dostal pořádnou žízeň na nějaký ten nezávislý snímek, Wendy a Lucy mi jí sice uhasily tak zpoloviny, ale jinak jsem naprosto spokojený. Malý a ve své podstatě vlastně hrozně jednoduchý film vsází na nenucenost hlavní představitelky (skvělá Michelle Williams), která celý snímek táhne víceméně sama. Takže opravdu nečekejte žádné srdceryvné proslovy, půlhodinové loučení ani nic podobného. Tohle se naštěstí -hollywoodu- vyhlo velkým obloukem. (05.08.2013)

Velmi nezávislé, pudový snímek (rozbije se auto, hrdinka zastaví, ztratí se pes, hrdinka hledá psa), kde o ústřední postavě prakticky víme jen to, že je v tíživé finanční situaci a cestuje na Aljašku za prací. Nedá se říct, že film není působivý a neevokuje určité zamyšlení, proto také dostává slušné hvězdy. Nicméně na můj vkus je až moc komorní a totálně nízkorozpočtový, což nemusí být zápor, ale u Wendy a Lucy to šetření úplně cítíte. Většině svých známých bych ho určitě nepustil. (03.05.2012)