Alois Nebel

Technika? Za jedničku s hvězdičkou (bráno školně). Animace je fakt parádní, originální, dokonalá, kamera je na vysoké úrovni a černobílé provedení snímku sluší. Děj? Známka tři až čtyři - vleče se líně, a to i přes nezvykle krátkou stopáž, přičemž se mu nevyhnuly sem tam i hluchá (nebo němá? ;-) ) místa... Obsahově je to poměrně prázdné, snaha tvůrců něco sdělit se asi rozmělnila do precizní animace, ale ta samotná film nezachrání. Hudba? Za dvě: Ta je myslím vkusně zvolená, neruší, nepodbízí se, jen zvolna plyne, podobně jako děj. Celková známka? Dvě mínus, procentuálně vyjádřeno asi tak 65% - relativně sympatický a hlavně nezvyklý český pokus o něco, co tady ještě tak úplně nebylo (myšleno technicky). P.S. Na jedničku tvůrci zvládli i marketing, ale to už v hodnocení nezohledním... (01.10.2012)

Předem musím přiznat, že pro mě je Alois Nebel srdcová záležitost. Je to moje krevní skupina. Mám rád komiksovou předlohu, mám rád Priessnitz i Umakart, mám rád drsnou horskou přírodu v pohraničí i onu pohnutou nejednoznačnou historii těchto míst. Tedy už díky tomi je velice nepravděpodobné, že by se mi film mohl nelíbit. A ani se to nestalo. Že je film spíš vizuální a méně o příběhu to přece musel vědět každý, kdo původní příběh zná. Zde je skutečně děj podružný, hlavním motorem čehokoliv okolo Nebela je temná atmosféra. A tu se i přesto, že toho vzhledem k zfilmovatelnosti muselo být spoustu vypuštěno, podařilo do filmové řeči převést naprosto skvěle. A ani ten příběh zase až tak slabý není. Zdánlivé nic nedění se, je totiž záměrem, který dopomáhá utvářet atmosféru filmu. (11.10.2011)

Mám rád comics, Priessnitz, ponurost podzimních a zimních Jeseníků, noc, mlhu, déšť... Excelentní vizuální stránka (rotoskopii využila už celá řada filmů, ale z těch starších to jsou nezapomenutelné Sněhurka s Popelkou od Disneye) by si asi žádala dynamičtější příběh, ale, ale mně pomalé tempo sedlo k celkové atmosféře filmu. Vítr se prohání větvemi holých stromů a bere s sebou poslední listy, nekonečné přívaly deště bičují hluboké lesy, voda stoupá a v tom všem se odehrává nenápadný příběh obyčejných lidí.... (12.01.2013)

O animaci, rotoskopii, grafice a výtvarném umění vůbec vím naprosto kulové, takže ze mě může mluvit prostá opičácká neznalost, když hrdě prohlásím, že ona vyzdvihovaná technická stránka vypadá dost otřesně. Kombinace propracovaného prostředí/detailní zvukové stopy/reálných motivů s obtaženými konturami a ohavně trhaného pohybu letmo načrtnutých postav s prvnáčkovsky oválnými obličeji a žádnou bradou snad byla záměrnou stylovou volbou, ale výsledek působí dojmem nepodařeného studentského experimentu a nijak dobrým způsobem na sebe strhává pozornost. Což je možná nakonec dobře, protože kromě primitivní dějové linky nenabízí Alois Nebel už vůbec nic. Ono už u komiksu si lze místy klást otázku, kde končí subtilnost a náznakovost a začíná prostor pro čtenářovy projekce, ale adaptace onu naleštěnost hovna dovedla k dokonalosti. PS: překvapuje mě, že tu nevidím žádné skřeky ohledně prznění předlohy, protože zatímco Alois Nebel je blbácky usměvavý naivka, tak Miroslav Krobot je… Miroslav Krobot. (03.08.2012)

Lojzíku nááš na kolejíích... Adaptace komiksu jdou točit různě. 1) Doslovně s rizikem, že u nikoho jiného než u fandů předlohy neuspějí (Watchmen); 2) Doslovně, zábavně, s hvězdným obsazením a tak, že komiks vlastně znát nepotřebujete (Sin City); 3) "Neuctivě" tak, že z předlohy vyrvete pár nejatraktivnějších linek, za což vás pak ovšem fanoušci komiksu budou nesnášet (Z pekla)... A ještě čtvrtým způsobem, který je vlastně stejný jako posledně uvedený, ovšem účinek má úplně jiný - zatímco fanoušci předlohy vám lehnou k nohám, český masový divák, pro kterého jste to vlastně všechno zjednodušoval, o vás nebude stát. A to je případ Aloise Nebela. Po čertech živý organismus skvělé komiksové knihy (její) tvůrci okrájeli opravdu na maximum a natáčeli vlastně jen s kostlivcem, který zbyl. Kostlivec to je ovšem stále čiperný, pořád má co říct a na plátnech/obrazovkách rozehrává (ne)příjemně sugestivní lidské osudy. Jednou hraje na strunu traumat, pak zabrousí do černých vod úplné beznaděje, odkud se vynoří na světlo, které ovšem nemusí svítit pořád. Pokud jde o mě, říkám, že všechno důležité, co říká komiks, říká i film. Mrzí mě jen Aloisova kratičká stopáž. Být tak o dvacet minutových vagonů delší, uvezl by toho jesenického nákladu mnohem víc.__P.S. A ano, vypadá to skvěle. (19.04.2012)