Sherlock Holmes

Těžkopádný Ritchieho pokus o Piráty z Karibiku, který - naneštěstí - funguje pouze v akčních scénách, v nichž mohou bouchat nálože, praskat kosti a potápět se zatraceně velké digitální lodě. Příběh je vodnatější než Babicův pokus o rajskou omáčku, záporák i přes nepopiratelný Strongův šarm bezkrevný a až na nabušený úvod a solidní koncovku jsem se nemohl zbavit dojmu, že Ritchie Sherlocka odrežíroval pod silnou dávkou sedativ, kterýmžto důsledkem je bolestivá absence agresivity, nápaditosti a originality. Zkrátka z toho čumí strojovost a sázka na jistotu až to bolí. Nebýt kick-ass Watsona, šel bych vzhledem k promarněnému potenciálu mnohem níž. Vyšeptalé dialogy bez jiskry a humoru totiž můžu ještě míň než nepříjemně přehrávajícího, skoro až otravného Downeyho. 5/10 (07.01.2010)

Je fakt, že kdo na princip nespolehlivého vyprávění nepřistoupí hned od počátku a nenechá se unášet iluzorní realitou, tomu se může zdát film poněkud stereotypní a nudný. Robert Downey Jr. (film od filmu ho mám raději) zde představuje totálně racionálního a poněkud sociálně bezohledného Sherlocka Holmese a Jude Law jeho věrného pomocníka, válečného veterána a "vyléčeného" gamblera dr. Johna Watsona. Právě racionalita pravděpodobně odděluje Holmese od většiny publika. Toho, kdo se nechá unášet vyprávěním a zmást se černou magií, pak o to víc překvapí závěr, který Sherlock svým postojem proklamuje vlastně celý průběh filmu a svým silným vrozeným citem pro pozorování à la Mentalista se staví do pozice téměř "vševědoucího", určitě ale o krok napřed jdoucího než je sám divák, který se o průběhu dané scény (akce) dozvídá až zpětně za pomoci krátkého dovysvětlujícího flashbacku (často o nějaké skryté fintě či triku). To je jeden z prvků, který ozvláštňuje celkem přehledné a vyvážené vyprávění. Vzhledem k častému opakování tohoto aspektu může střední část filmu poněkud nudit, nicméně charisma hlavní dvojice na tuto skutečnost dává rychle zapomenout. Druhým z prvků jsou krátké flashforwardy při detektivových boxových vsuvkách, kdy jako zkušený bijec nejdříve ve zpomalených záběrech názorně ilustruje dopady různých úderů na protivníkovo tělo, jeho přemožení a následné zdravotní komplikace a poté jde do pravé bojové akce. Vzhledem k humornému tónu filmu se mohou zdát být tyto vsuvky jako matoucí (Holmes dostane nakládačku), nicméně není tomu tak. Moderní akční háv a další žánrová oscilace zasazené do období britského impéria druhé poloviny 19. století jsou zjevné, inspirace forenzními vědami z mnoha seriálových řad Kriminálek také. Guy Ritchie natočil povedenou poctu literárnímu hrdinovi sira Arthura Conana Doyla, vzkřísil skomírající filmy o době panování královny Viktorie. Anglii při vrcholu průmyslové revoluce zobrazil sice jako prosperující, ale plnou špíny, korupce a zločinu. Právě proto nemohl být Sherlock Holmes zobrazen jako uhlazený elegán a gentleman, ale jako tvrdý, poněkud asociální a vše přeživší jedinec (s dýmkou v ústech samozřejmě). (16.01.2010)

Zcela jiné pojetí postav Holmese a Watsona ve filmu, který mě strhlo svojí dravostí a energií. Zásadní je obsazení Roberta Downeyho Jr a Juda Law, na které je radost se dívat a to i v klidnějších, čistě konverzačních okamžicích. Jejich vzájemné pošťuchování mě bavilo ještě více než tajemno a akce, i když i zápletka a akční pasáže jsou celkem fajn. Navíc filmu hodně pomáhá hudba Hanse Zimmera, která opět zkouší něco jiného. Málokoho by asi napadlo, že film o Sherlockovi Holmesovi z 19.století by mohl mít takovou hudbu, proto s ní někteří mají problém. Já jsem naopak fascinovaný tím, jak Zimmer neustále zkouší různé polohy a nové věci a přitom není výsledkem nějaká experimentální za uši tahající nuda, ale energií nabitá, dravá a dynamická hudba, které dělá strhující scény i z podstatě celkem nezajímavých či klidnějších okamžiků, kdy jen někdo někam běží nebo jede drožkou. (20.01.2010)

Guy Ritchie v službách Hollywoodu. Jeho najsilnejší režijný trademark, rovnako ako najbombastickejšou Zimmerovou hudobnú exhibícu, pocítime v efektnom úvode. Zvyšok filmu potom už je "len" príjemnou konverzačkou medzi Downeym a Lawom, zasadenou do sveta temných potterovských mágií. Prekvapení sa tu príliš nedočkáme, rutinný scenár vsádza na istotu - skvelých hercov a atmosféru tehdajšieho nebezpečného, do mračien zahaleného Londýna. Slušná zábava. (02.01.2010)

Neskutečně hloupý film, který si ale hraje na strašně chytrý a ono to na lidi nečekaně zabírá (stačí se tady podívat na hodnocení). "Kouzlo" spočívá ve vysvětlovacích scénách - Sherlock ochotně popisuje detaily a myšlenkové pochody, kterýmy rozlouskne lecjaké tajemnství - ať jde o tajemného vraha nebo Watsonovu snoubenku. Rozluští je někdy předem, někdy ho sledujeme přímo v činu a někdy to všechno hezky vysvětlí až zpětně. Tohle je pěkně prostřídáno s "tajemnem" á la Šifra mistra Leonarda, naprostou groteskou skrytou v samotné hlavní postavě (místy jsem si říkala, jestli náhodou nesleduji Roberta Downey jr. spíš ve filmu o Chaplinovi, než o Sherlocku Holmesovi), spoustou digitálních efektů a výbuchů a pěknými záběry Londýna 19. století. To posledně zmiňované je jedna z mála věcí, která se mi na filmu opravdu líbila, jenže na tom nemá ani tak zásluhu ansábl kolem tohohle filmu, ale spíš Londýn samotný (a možná tedy i pan kameraman). Pěkná byla i hudba Hanse Zimmera, která ale jakoby vypadla místy spíš z filmu o divokém západě a pak ještě herecký výkon Jude Lawa... Nejsem žádný zarytý čtenář děl A.C.Doyla (četla jsem akorát Psa Baskervilského a to už bude pěkná řádka let), ale tohle je slátanina nejvyššího stupně, která má s knížkou společné asi tak to, ze Sherlock kouří dýmku. Ani na ty housle vlastně nehraje... Ale ono je to jedno, protože slátanina by to byla, i kdyby se to neschovávalo za to slavné jméno z Baker street. (05.02.2010)