99 franků

Tento film je naprostá brutálna haluz vytvorená konzumnou spoločnosťou, ktorej dominuje ako oporný piliér Dujardin. Fajčí jointy na porade, ráno si pred kávičkou v kancli šlahne lajnu a potom sa pripravuje meeting, kde ojebe ľudí naprosto sprostou reklamou. A večer zase flám, koks, pindy, šukanie atď. Pracuje vo významnej firme za 75 000 frankov mesačne. To po čom vy túžite on už dávno má, na čo vy šetríte tak ak sa ku tomu dopracuje bude dávno staré. Perfektné obleky, značkové okuliare a jeho tím. To je život jedného bláznivého francúza, ktorý život prechádza paralelne medzi realitou a feťáckymi flashbackmi. Jeho krédom je, že nič nie je väčšné, v čom má asi tento chalan fakt pravdu. Hlavne pri jeho spôsobe života a fetu je zázrak, že sa dožil vôbec toho, aby vyrozprával príbeh. Film je síce točený v roku 2007, ale dejovo zasadený okolo roku veľkého milénia. Mobili ako Nokie 3210 a 3310,, starý bavorák....Čaro filmu spočíva v premene nášho slávneho Octaveho a to tvorcovia podľa mňa natočili maximálne odvážne s istou špetkou čarovnosti. Dajú na výber dve odlišné ukončenia. A vy si vyberte. (06.01.2015)

Jan Kounen vizuálne experimentuje, pohráva sa s formou filmu a snaží sa predstaviť dynamickú snímku zo zákulisia reklamného biznisu. Pojem „snaží“ je v tom prípade úplne na mieste, vo filme je mnohokrát toľko energie až pôsobí únavne a samotné prostredie, v ktorom sa odohráva, je pre bežného konzumenta, ktorý sa o svet reklamy nezaujíma bližšie, vzdialené a málo atraktívne. Je to svet, v ktorom dominujú peniaze a jeho cynickí hrdinovia žijú svoje príbehy v maximálnom tempe, za doprovodu sexuálneho harašenia a drogových eskapád. Film ma iritoval na nervy lezúcim obsadením, hlavne hlavný hrdina, Jean Dujardin, je síce obstojný herec, no v tomto počine taktiež neuveriteľne otravný chlap, ktorý ničí akékoľvek Kounenove hrátky so štýlom či formou. Záverečné vyústenie, alebo ak chcete, alternatívne závery, sú primárne v druhom prípade veľmi hravo a originálne vymyslené, no negatívne dojmy z predchádzajúcich minút sa im už odčiniť nepodarí. (05.01.2010)

Chcete luxusní bejvák, luxusní plat, luxusní roštěnky, či tunu koksu? Žádný problém, jste-li alespoň trochu kreativní, švihejte do reklamní agentury, která vám tohle všechno dá a k tomu vám ještě přibalí jistotu, že se z toho všeho koksu a věčně nespokojených šéfů zblázníte. Jako tady Octave, od začátku nesympatickej vším pohrdač, kterej čím víc divákům podbízel své halucinace, tím víc mě nudilo mu to žrát. I ten první konec přišel pozdě, natož ty další a další alternativní, které ho následovaly. Ačkoli ten o vypuštěné reklamě alá "rozhodně nemůžeme tvrdit, že byste krmili zákazníky kecama" se opravdu vyvedl. Plusové body tedy udílím za ten ending, za další průjezd reklamní branží (z něhož si člověk vytvoří lepší obrázek, než u Po čem ženy touží) a za ten Zimmerův song v závěrečných titulkách. Ten už ale zazněl i v Pan Nikdo, nebo v Tenké červené linii a to jsou rozhodně o dost lepší kousky. (01.12.2011)

Veliké překvapení od mně neznámého režiséra. On to je vlastně film o drogách.. a ta komerce je tady (v mém vnímání světa) až na druhém místě. Místy satira, místy děsivě mrazivé.. zvláště pak trip v autě. Dva alternativní konce jsou příjemným překvapením, jen ten druhý mi přišel lehce natažený - a hlavně zbytečně. (25.06.2009)

99 francs- množstvo koksu, predimenzovaných efektov a našlapaného techna ( a nielen techna ), excentrického fetišizmu a narcizmu ( veľa - izmu )... Bože, jak jááá nenávidím, ked vo filme žerú a kecajú zároveň! Občas som mal pocit, akoby som čumel na Jirku Macháčkovic. Poriadne vyfetované movie! Ale i ostro provokatívne ! (10.12.2009)