Baaria

Typicky Tornatoreho rukopis, so všetkym čo robi jeho filmy tak skvelymi. Bohužiaľ v tomto pripade to nebolo poskladane tak dobre, aby to fungovalo tak ako by malo. A už sme to tu v inom kabate mali. Priliš skratkovite, skokovite, priliš epizodne. Tornatore vlastnu latku sice podliezol, ale stale to ma čo ponuknuť. (03.03.2011)

8,0/10 Giuseppe Tornatore vo svojich filmoch vždy úspešne manévroval medzi mainstreamom a akceptovateľnosťou zo strany "náročnejších" kritikov. V prípade svojho posledného snímku sa prikláňa bližšie ku vkusu priemerného diváka, čo sa prejavuje napríklad na komediálnych skečoch, ktoré sú vložené akoby mimo hlavnej dejovej linky a pre niekoho môžu byť rušivé (množstvo hlášok má pritom šancu zľudovieť, ak už predtým netvorili súčasť juhotalianskeho pohľadu na život a okolitý svet). Hoci zvolená forma rodinnej ságy nie je dôsledne naplnená, miestami je možno až príliš skratkovitá a má trochu zastaralú štruktúru, vo filme sú tieto nedostatky vynikajúco zamaskované juhoeurópskou obdobou magického realizmu. Funkcia príbehu je odsunutá do úzadia a do popredia naopak vystupuje nostalgické prelínanie radosti, humoru a smútku, či nádejí a ich pričastom rozplývaní. Primárny dôraz totiž režisér kladie na konkrétne situácie (+ spomínané hlášky) a ich potenciál seba-identifikačného prvku pre Sicílčanov. A ako to už pri seba-identifikácii býva, jej úlohou nie je podávať verný a neprikrášlený obraz, ale ponúknuť spôsob, akým chceme vnímať samých seba (táto veta je na margo o údajnej klišéovitosti sicílskej nátury). Baariu preto z uvedených dôvodov nepovažujem ani tak za radový film, ako za isté memento (pre Sicílčanov a ich nedávnu históriu), ktoré si svoje predsavzatia plní poctivo a priam dokonale. (14.06.2010)

Dvě a půl hodiny trvající lahůdka, která potěší oči, uši i city. Po Maleně je Baaria vlastně druhým Tornatoreho filmem, který jsem viděl, a musím říci, že mě jednoduše dostala. Mozaika příběhů, spousta postav, sicilská vesnička měnící se v průběhu desítek let a její obyvatelé, kteří se mění s ní. Fantastické obrazy, nádherná Morriconeho hudba, krajina, roztomilé (malování kostelní fresky, návštěva kina), dramatické (komunisté) i dojemné (prohlížení filmových políček, odjezd do války, závěr) epizody, dobří herci a miliony komparzistů. Jediné, co mi chybělo, byl nějaký celistvější děj... A za to (zatím) nemůžu dát více než poctivě vysloužené čtyři.__P.S. Taky vám představitel hlavní role připomínal křížence Roberta De Nira a Richarda Gerea? (15.09.2010)

70% Za prvé musím říct, že jsem se těch 150 minut ani chvilku nenudil, to je velké plus. Za druhé musím říct, že jsem to viděl včera a pulka filmu už mi z hlavy vyšuměla a druhá vyšumí do týdne (jediné, co si zapamatuju, bude nová informace, že komunisté měli masivní podporu i v Itálii). Baaria nemá skoro nic zapamatovatelného, jsou to takové nemastné neslané epizodky z Italie 2. poloviny 20. století, ale moc se to ho v nich nestane, místy je to zmatené, divák se špatně orientuje v postavách, je jich moc a herci jsou si hrozně podobní a ještě nejsou ty epizodky příliš dobře poslepované. Zatmívačky a roztmívačky ve filmu z roku 2009!? To uz se prece davno v kinematografii k dejovym prechodum nepoužívá. To oddělení scén se nějak vůbec střihačovi nepovedlo, co se ale povedlo je práce kameramana, herců, obzvlášť těch děských a samozřejmě mistr Ennio...jen skoda ze pod zaverecne titulky dal Tornatore kromě jeho hudby i nějaké mluvené projevy, které ani autor kinotitulků nepřeložil, takže nevím jaký je jeho smysl, ale to je hřích rušit mistrovy tóny... Chvílemi mi obyvatelé Sicílie hrozně moc připomínali Rómy, neustálé hádky a řev, divoká povaha plná šarvátek, skoro jako by to byl dokument ze sídliště Janov... (12.05.2010)

Začátek a konec ještě ujdou; to, co je mezi, a kde se u většiny filmů vyskytuje děj, je změť různých nostalgických obrazů bez hloubky. Vskutku je režisér ještě příliš mlád na podobnou životní retrospektivu. Tornatoreho rodný kraj a potažmo celá Itálie je zde zpodobněna jako země nacionalistů, mafiánů, komunistů a všudypřítomné chudiny (což ovšem po válce tak bylo). (29.01.2011)