Vreskot 4

Hned první desetiminutovka ukáže, že tenhle film si hodlá sám ze sebe těžce utahovat, s tím se tak nějak počítá, některé části se opravdu vydařily (vyvražďovačka polišů) a mě samotnou překvapilo, kolikrát jsem se u filmu nahlas zasmála (pochybuju, že se u kteréhokoli dílu někdo bojí, to snad ani nejde), na druhou stranu je to tu počtvrté a přesně jak jsem čekala, nepřichází tudíž nic nového a film de facto s každým pokračováním jen víc a víc kopíruje sám sebe, ikdyž se značnou nadsázkou. Ten nadhled se tu doopravdy povedl, ale konec (cca posledních 40 minut) už je tak přehnaný, že jsem měla problém to vůbec dokoukat, natož se ještě bavit. Kdejaké béčko má lepší rozuzlení, ale s pointama už tady scénaristům zjevně dochází dech. Velké plus za mou oblíbenkyni Marley Shelton a zatraceně sexy Hayden Panettiere. Holky vyhráváte pro dvouhvězdičkový film třetí hvězdu a Wesi, ty holkám poděkuj, protože bez nich by skoro nebylo na co koukat. (08.09.2011)

Hayden Panettiere s účesom Hitchcock-Lady pre mňa najsvetlejším prvkom filmu :) Ináč šťavnatá bodačka, trumfujúca predchádzajúce diely vyššou kadenciou vrážd, vtipov i filmových odkaz (či už v dialógoch, alebo filmových plakátoch na stenách). Len škoda, že prišla až jedenásť rokov po trojke, čím slávnu sériu iba nostalgicky pripomenula. Súčasný divácky hlad po hororoch už je o inom. (08.05.2011)

Statistický úřad v městečku Woodsboro musí mít asi hodně trpělivé vedení, protože tyhle neustále klesající počty obyvatel musí neuvěřitelně vytáčet.. Jedno je ale jisté, feeling prvních dvou pokračování je nenávratně pryč. Tedy alespoň ten feeling z druhé poloviny devadesátých let, kdy ještě tak náramně fungoval. Třetí zadýchané pokračování už bylo solidním krokem vedle, čtyřka je sice viditelně lepší, ale na staré dobré časy rozhodně nemá. Tehdy se Craven rozhodl, že nás nejen vyděsí, ale i pobaví. Natočil poctu žánru, plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. U čtvrtého Vřískotu je tu jeden velký problém – už ničím nedokáže překvapit!! Hlavní hrdinové jdou víc s dobou, ale výsledek vypadá … unaveně, řekl bych. I když tvůrci nabízejí hned několik potencionálních vrahů, nakonec nepřekvapí. Člověk by si řekl, že po deseti letech pořádně promažou divákovy závity a začnou přepisovat hororovou historii, ale oni si jen jedou v tom svém a opisují to, co jsme milovali v roce 1996. A to není dobrá cesta.. scénář se tváří býti vychytralým, má řadu poznámek k dnešnímu stavu žánru, ale sám jen lenivě postává a.. pak jen v klidu odkráčí do zapomnění. A divák už (i kvůli nevyváženému tempu) pomalu zívá.. stejné pocity má i s ohledem na vyšeptalou ústřední trojku, která nemá absolutně co hrát. Nadsázka, nenadsázka, já se prostě nudil a s nostalgií vzpomínal na výše zmíněná léta páně 1996.. (29.05.2011)

Čtvrtý Vřískot je překvapivě mnohem chytřejší než bych čekal. Je to dokonalá reflexe dnešní doby, kdy (nejen) hororový žánr ovládají remaky, restarty, rebooty apod. Desetiletý odstup od závěrečného dílu původní trilogie navíc dává prostor si do původní vřískotové trilogie rýpnout (aneb "postmoderní geekovské kecy patří do devadesátek"). Strašidelná atmosféra tentokrát chybí, ale nespatřuji v tom chybu, protože důležitější než vraždy a strašidelná atmosféra je motivace vraha, která je logická (podobně jako byly motivace vraha v předchozí trilogii). Celé je to podvratná variace na geniální jedničku (která i po patnácti letech od své premiéry funguje dokonale) a tento čtvrtý díl jí úžasným způsobem skládá poklonu. A nezapomeňte, že první - a nejdůležitější - pravidlo remaku zní: Neser se sakra do originálu! (05.05.2011)

Po ubohém slasheru My Soul To Take jsem Wesovi už prostě nevěřil, že se mu povede důstojný návrat ke slavné vřískající trilogii. Jenže zázraky se asi vážně dějí, Craven to totiž dokázal! Vývoj charakterů tria hlavních hrdinů se za posledních deset let moc nikam neposunul, ale co si budem nalhávat, o to tu ve skutečnosti ani nejde. Jelikož jsme v novém tisíciletí, pravidla všech vyvražďovaček se silně změnila. Nový Vřískot reaguje snad na všechny zásadní události, co se za posledních deset v tomhle žánru objevily. Hrdinové tu rozebírají torture-porn seriál Saw, komentují trapnost remaků a dokonce si sami uvědomují, že jsou v hororovém filmu a chovají se podle toho. Craven opět spojil síly se scénáristou Williamsonem a jde to sakra znát. Jde vidět, že kluci mají svůj žánr v malíčku. Rádi si hrajou, nebojí se experimentovat, a na diváka si přichystali několik překvapení, kterými nejen ortodoxnímu fanouškovi vykouzlí blahodárný úsměv na tváři. Přidalo se na brutalitě, efektivitě (tou trojka hodně strádala) a najít skutečného vraha je opět oříšek, protože podezřelí jsou úplně všichni. Škoda jen, že neměli tvůrci koule na to, ukončit film o něco dřív, čímž by odrovnali naprosto všechny diváky. Přesto velká spokojenost hodná 75 procentům. (15.04.2011)