Bumerang

Jestli to tu někdo náhodou bude číst, tak to je dobrá TV komedie z nádražní restaurace v Čermošicích, i když z osmdesátek. P. Schmitzer výborný, pí. Kodešová - Skopalová okouzlující (byť jí oblékli do nějakého klingonského kostýmu) ale i ostatní účinkující hrají zcela neobyčejně přirozeně a věrohodně. (17.12.2011)

Tohle bylo docela zajímavé retro, byť jsem od něj čekal mnohem více zábavy. Jo to už dneska mladší ročníky nezažijí ty nádražní čekárny... V zimě v některých v rohu hučela kamínka, někde byly válce s jízdními řády na stěnách nebo alespoň tabule se spoji nacvakanými do lišt z plastových číslíček a písmenek... Ty vůně těch starých čekáren a peklo veřejných záchodlů pokud byly vůbec otevřené. A pal ty nádražky... Dát si tam sekačku či utopence byla někdy vážně sázka do loterie. I štamgasti tam byli jiní než někde v hospodě v centru města. A tady v tomto prostředí za neustálého hučení projíždějících žabotlamů za zamrzlými zimními okny se odehrává maturitní sraz po X letech. Známe to všichni. Někdo dorazí, někdo ne. Někdo už nikdy a těžko se pak maže jeho číslo z mobilu, nebo z notýsku s adresou... Vzpomíná se na dávno zmizelou dobu, na mládí, vytahují se fotky dětí, někdo se chlubí úspěchy v práci jiní naopak cudně mlčí, protože se moc není čím chlubit... Chlapi pokukují po kdysi vnadných spolužačkách dnes obtlostlých maminách, říkají si, že už to není ono zapomínajíc, že i oni mají pupek a leckdo kouty až za uši...  Herecké obsazení bylo docela zajímavé, moc mi neseděl ve své roli profesora Husák. Schmitzer byl fajn, je zajímavé, že si pak střihnul v roce  1996 film úplně stejného jména, leč tam už to bylo téma mnohem drsnější. Dávám za 3 lahve vína. * * * (14.05.2022)

Miluju nádražní putyky z osmdesátých a devadesátých let! Setkání abiturientů v tomto příběhu se převážně odehrává právě v jedné z těchto zaplivaných nádražních hospůdek. Hlavní hrdina Vláďa (Jiří Schmitzer) sem přijíždí hlavně vyhledat dávnou lásku, kterou mu tenkrát přebral kamarád a svým způsobem vlastním tak bilancuje svůj život. Pohodová a vtipná oddechovka, zejména humorné jsou monology hlavního hrdiny, které mě trochu připomínají vnitřní hlasy Pepíka Abrháma z filmu Svatební cesta do Jiljí. V malinké roličce hosta u výčepního pultu se mihne i režisér Karel Smyczek. Nejradši bych teď nějakou takovou nádražní hospůdku navštívil. No jo, jenže kde ji hledat, když všechny téměř už vymizely....ach jo! (15.09.2021)

Milá retro komedie ze zahulené nádražní putyky, kde mají sraz bývalí spolužáci. Přijíždí sem i hlavní hrdina s nadějí na obnovení staré lásky. I ta se nakonec objeví. Tlachání opilých spolužáků, stěžování si na život, ale také analýza štěstí. Opravdu příjemný civilní film, kde všichni hrají opilce tak dobře, jako jsem ještě nikdy neviděl. Podezříval bych účinkující z toho, že opravdu byli opilí, ale znám Cimrmanova pravidla divadelního herce. Škoda jen, že chyběla pořádná pointa. (18.01.2022)

Krátký snímek, který mě sice moc neoslovil a moc nebavil, ale vzhledem k tomu, že mi učaroval Jiří Schmitzer, který ve filmu vlastně zase jen existoval, ale existoval jako vždycky skvěle, jsem se na ten film podívala. Byla to krátká televizní inscenace, možná ideální k obědu nebo nudnému odpoledni. O třídním srazu, který se dařil i nedařil. O vzpomínkách, o lásce a nenávisti, o zoufalství a spolužácích. Zajímavý námět, který mě prostě neoslovil. Možná, že kdyby tam Jiří Schmitzer víc mluvil a jenom neexistoval, byl film delší a možná trošku živější, užila bych si ho rozhodně víc. Ale opět, je to snímek z 80. let a pokud to nebyla ztřeštěná komedie, kde se zpívalo nebo drama, ve kterém se řešilo něco fakt depresivního, bylo to mírně nudnější. Snímek byl sice nabytý herci, ale i ti ho moc nezachránili. Je to slabší film, nic, co by mě vtáhlo do děje, ale špatný rozhodně není. (10.11.2021)