Ip Man: Zrodenie majstra

V ryze fotogenické rovině – souboje, kamera, dekorace, barva – funguje Ip Man výborně. Naopak rovina abstraktní – napětí, příběh, emoce, dialogy – patří spíše do průměru. V této souvislosti je možné položit následující zdůvodnění: Uvážíme-li, že pro současného Číňana a Araba s jejich zcela jinak uzpůsobeným intelektem má filosofie od Bacona až po Kanta nanejvýš hodnotu kuriozity, můžeme onu nefunkčnost příběhu či dialogů svést bez okolků na kulturní hranice. Protože zatímco obraz je transparentní, přenositelný a jasně srozumitelný, u jazyka to již neplatí, neboť jak tvrdí lingvisticko-antropologická Sapir-Whorfova hypotéza, pojetí reálného světa je vystavěno na jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity. Zkrátka, jen stěží lze docenit Ip Mana, nejste-li z Hongkongu. ____ Stylistická poznámka: Bojová umění jako jedny z mála - na rozdíl od rozhovorů, automobilových honiček nebo fotbalového zápasu, kde by to diváky mátlo - snesou, a dokonce vyžadují porušování pravidla osy. Tudíž lze akci snímat střídavě z obou stran. Nebo minimálně ve formě prostřihů - to tehdy, zůstává-li jedna ze stran dominantní a prostřih z druhé strany akcentuje cosi neodkladně vzrušivého. (23.02.2009)

Ip Mana jsem si musel oblíbit ze stejného důvodu, jako westerny Serigia Leoneho. Dokonale vykreslené heroické charaktery a do jediného souboje muž proti muži vklíněná osudovost je tu vystavěna na stejném principu. Ip Man funguje jako pohádka pro kluky všeho věku o boji dobra proti zlu a i když trochu tomu ubírá někdy až moc důrazná sentimentalita, stále je to velmi slušné. Vidět to, když mi bylo deset, nejspíš by mi to přirostlo k srdci mnohem víc. Tím nechci naznačit, že by šlo o dětinský film, jen tu vyhraněnost a černobílost nejde na 100% ocenit. Na 80%/90% ale určitě. Někdy se holt je možné nechat strhnout i tak jednoduchým filmem. (02.05.2010)

Hodne prijemny prekvapeni. O nejakym Ip uciteli Bruce Leeho jsem v zivote neslysel, coz ale nastesti k pochopeni filmu absolutne nevadi. Ten je totiz pribehove znacne jednoduchej a krome neco malo zbytecnejch vtipku to je fajnovy historicky drama se soubojema, ktery nastesti zabiraj vetsi cast filmu. Cimz nechci rict, ze by ty nebojovy pasaze byly spatny nebo nudily, to rozhodne ne, film je totiz moc pekne natocenej a jelikoz se vetsina odehrava za valky, i kdyz se zrovna nebojuje, je porad na co koukat, i kdyz to je fakt misty az moc jednoduchy. Ja to ale beru tak, ze ta vata okolo pripravuje pudu pro jednotlivy souboje, ktery jsou naprosta spicka. Sice je v kazdym sebemensim chvatu slyset svisteni mokryho hadru, ale to muzu klidne prejit, protoze choreografie je absolutne bezchybna a Donnie Yen je ultra borec, kterej vsechny s ledovym klidem rube a je naprosto neporazitelnej, jeho komba jsou spolu s Tonym Jaa asi to nejlepsi, co jsem v poslednich letech videl. Ale zase abych jen nechvalil, Donnie neni buhvijakej herec, takze ma neustale jeden stejnej vyraz, at se deje cokoliv. No a film nezabira celej Ipho zivot, takze byla jen otazka casu, kdy se zacne natacet pokracovani, ktery ale uz podle me tak dobry nebude. Sice s lehce odrenejma usima, ale 5*. (16.04.2010)

Pokud se zrovna nerozvíjí kolaborantský motiv, nebo není na plátně naprosto neuvěřitelný Siu-Wong Fan (jako bandita a tulák Jin Shan Zhao), případně mistr Ip Man nemydlí tucty nepřátel, jedná se spíše o pomaleji odsýpající kostýmní vyprávěnku s šíleně toporným Donniem Yenem v hlavní roli. Těžko říct, jestli je otravnější jeho naivní představa o herectví, nebo naivně bezelstná a bezchybná postava, kterou se hrát pokouší. Právě hlavní charakter je tak hlavním problémem tohoto, jinak velmi zajímavého a místy skutečně mistrovských kvalit dosahujícícho snímku. Ip Man vs. 10 Japonců je bezesporu nezapomenutelný moment... (11.06.2010)

Ani po třetím sledování Ip Mana jsem nedokázala setřást pochybnosti, které ve mně vyvolal. Ano, na první pohled je to určitě výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými souboji (pravda, lehce předrátováno na tak drsný a kontaktní styl), ale další věci ve mně vzbuzují rozporuplné reakce. Laděním do tmavších a tlumených barev se odklání od jasných barevných kompozic nedávných wu-xia nebo Fearless, připomíná temnou SPL přenesenou do tradičních kulis kung-fu filmů. Bohužel ale nepřebírá nejednoznačné postavy a je to vidět hlavně na Ip Manovi. Např. Fearless měl lidského a chybujícího hrdinu, který se překonáváním svých nedostatků vyvíjí v opravdovou osobnost. Ip Man je osobnost, ale je to idealizovaná osobnost, značně lichotící obraz. Ip Man se buď straní zásahů do kritických událostí nebo se vmísí pod tlakem vnejších okolností. Kde je nějaký vnitřní konflikt, vývoj, nějaký hnací prvek pro jeho jednání x nejednání? Něco takového tu není, protože Ip Man zkrátka žádné špatné vlastnosti nemá. Bohužel tu není ani žádné odlehčení, které by ho polidštilo. Humor (v jediném okamžiku – jsem přece ve válce) přináší situace, nikoli samotný hlavní hrdina, v tom se liší od sympatičtějšího Iron Monkey. Na mém hodnocení se tedy z velké části podílí nadšení z tvrdých a nápaditých soubojů ale zůstavá tu mírná výčitka k přehnané glorifikaci hlavní postavy. (24.03.2009)