Jazzový spevák

Trvalo to vyse 20 rokov, ale konecne som to dopozeral cele. A som z toho v rozpakoch. Skoda, ze jeden z piatich najdolezitejsich pocinov historie kinematografie je iba nadpriemernym filmom. To tych par slov nemohlo byt prvykrat v nejakej pecke od Chaplina, Murnaua, Ejzestejna, Langa, Sjostroma alebo Hitchcocka? Je to dobre, treba to vidiet, ale skor kvoli odskrtnutiu povinneho citania, nez kvoli zazitku. 8/10 (04.06.2018)

Připadám si jako žena, kterou muž nesmírně dlouho uháněl, slíbil ji lásku až za hrob a o svatební noci si do postele přivedl jinou. Tohle měl být první zvukový film? No, nebyl zvukový, naprostou většinu byl němý. Ale je to jen ku prospěchu, protože mečení hlavního hrdiny mi trhalo uši a píchalo až v patách. Říci o scénáři, že je hloupoučký, by byl extrémní eufemismus, on je příšerně blbý. Herecké výkony jsou z pohledu dnešního diváka nepřijatelné, přehrávání je katastrofální. Takže se vrátíme zpět k tématu zvukového filmu, Dickson Experimental Sound Film z roku 1895 zůstane prvním hudebním filmem, kdyby se Jazzový zpěvák stokrát na svoji natřenou hlavu stavěl. (22.06.2019)

Prelomový film doterajšej kinematografie,v ktorom je po prvýkrát počuť hovorené slovo herca ako prvého vôbec Ala Jolsona,ktorý perfektne spieva a vlastne až pri speve je počuť zvuk,inak je skôr nemý ako zvukový,ako vravím len pri speve,ale neskôr bude možnosť na chvíľu počuť jeho fotrovcov... Jeden z najdojemnejších filmov,aké si ja pamätám,lebo Al Jolson ako židovský mladík neposlúcha jedného z rodičov,lebo podľa otca mal spievať piesne Izraela,matka mu nebránila isť za svojim snom a zahviezdiť ako Džezový spevák,tak otec na neho totálne zanevrel,ale jedného dňa bude všetko ako má byť...Ešte stihne urobiť ten posledný skutok... Tento film mení všetko ako boli naučení králi nemého filmu,kde zvuk ich zničí a nastáva nová éra zvukového filmu... Inak,nerozumiem nízkemu hodnoteniu na CSFD,tento snímok si zaslúži byť rešpektovaný a uznávaný... A ja vidím ako Al svojim hraním si užíva niečo nové,čo má prísť,je to také číre,také jasné,také viditeľné,že ho to tak extrémne baví.Bravóóó!!! (10.09.2014)

Asi skutečně platí, že si historie nevybírá.... Proto musí dostat takhle nevýrazný snímek status historicky zásadního. Tak trochu zábavný, tak trochu melodramatický příběh o samostatně smýšlejícím synkovi, co nectí kořeny a běhá místo toho prosazovat tu "ďábelskou hudbu". Jmenuje se Al Jolson, což dneska asi opravdu nikomu nic neřekne. Nehledě na to, že býval výsadní hvězdou, na níž chodívali davy. Dávno pryč... Dnes divák nesleduje film díky jeho umu. Doufá, že se budu hovořit a hovořit. Jenže ono se to i s tou revoluční zvukovou stopou má všelijak. Jazzový zpěvák je ve většině němý a mluvené části provádí (až na vzácné výjimky) s hudebního základu. Že to byla bomba věřím (ostatně, své o tom ví i postavy z muzikálu Zpívání v dešti), že to dnes nestačí se obávám. Bez souvislostí film nemá šanci, je zkrátka průměrný. (02.03.2010)

Jazz Singer přinesl filmovému divákovi poprvé synchronizovaný zvuk s obrazem. Jiné výjimečnosti už ale nikoli - sentimentální příběh o střetu generací, o povinnosti vůči své rodině a zároveň kariéře žádným způsobem nevybočuje (spíše se ztrácí) v řadě dalších tuctových dojemných filmových historek. Ani použití několika filmových technik (hlavně dvojexpozice) ho na konci dvacátých let nedělá už ničím novým. Zvuk do filmového světa nevtrhl jako stoprocentní a úplný - v tomto i v dalších snímcích rané zvukové éry se mísí mezititulky s mluveným slovem ("part-talkies") a nesmí chybět zpěv. Tak jako se s prvními pohyblivými obrázky na plátně objevuje často tanec, sport a jakákoli jiná činnost ukazující film "v plné kráse", tak se s prvním filmovým zvukem rozeznívá v potemnělých kinech především zpěv. A kam jinam zasadit tolik hudebních čísel než do prostředí hudební revue? A proto je Jazz Singer předchůdcem pozdějších "backstage" muzikálů. (17.05.2006)