Réžia:
Erik PoppeScenár:
Harald Rosenløw EegKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Pål Sverre Hagen, Trine Dyrholm, Ellen Dorrit Petersen, Fredrik Grøndahl, Trond Espen Seim, Angelou Garcia, Henriette Garcia, Terje Strømdahl (viac)Obsahy(3)
Trest uložený soudem končí, ale tíha viny i nemožnost odpuštění zůstávají. Velkými mezinárodními festivaly neprávem přehlédnutý snímek norského režiséra Erika Poppeho předkládá mnohovrstevnatou úvahu o tíze viny a o tom, jak je nelehké odpustit. Mladík Thomas byl čerstvě propuštěný z vězení, kde si odseděl trest za zabití malého chlapce, a dostal místo varhaníka v kostele. Svou minulost cíleně tají a jeho talent i energie, kterou dává do každé skladby, si získávají srdce lidí z jeho okolí. Thomas se postupně začíná sbližovat s farářkou Annou a jejím chlapcem. Jednoho dne ho náhodou v kostele pozná Agnes, matka hocha, kterého zabil. Vypjaté psychologické drama staví na pečlivě profilovaných osobnostech hlavních i vedlejších postav a také na důmyslně rozloženém vyprávění. To skládá obraz popsané situace ze dvou odlišných perspektiv: nejprve divák vidí dění jakoby očima Thomase a pak se v zásadě totožné události ukáží z pohledu Agnes. Díky tomu publikum nejprve vidí pachatele sužovaného tíhou viny, ale také doufajícího v nový život, a posléze dostane pocítit vnitřní strach i ztrátu jistot matky, která přišla o dítě, a nedostalo se jí odpovědi na prostou otázku: Proč? (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (71)
Téma, které se ve skandinávských filmech často opakuje - vina, falešné obvinění, nepřijetí okolím, trauma, pomsta. V mžiku mě napadne celý seznam. To je jeden z důvodů, proč se mi každý podobný film hodnotí těžko. Kdybych viděla pouze tento jediný film, vnímala bych ho jinak. Pokud se nějaký jev často opakuje, ptám se proč? Jakoby bylo v severských zemí národním zvykem rýpat se v negativních emocích a točit o nich filmy. Myslím si, že názor na tento film se může diametrálně odlišovat. Kdo moc severských filmů neviděl, bude patrně nadšen. Kdo jich viděl více, může se snadno cítit citově vydírán. Jakoby ve Skandinávii neexistovala presumpce nevinny, soudy se dopouštěli justičních omylů a filmaři jsou jediní, kde se na to snaží upozornit. Překombinovaný scénář, který není příliš věrohodný. Z mého pohledu se jednání osob vymyká našemu středoevropskému chápání. Patrná je snaha dosáhnout velkým emocí. Zařazení do žánru hudební je sporné. scénář: Harald Rosenløw-Eeg Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Ze začátku to měla být jen sranda, ale pak se to všechno zvrtlo, a v rukou dvou dospívajících teenagerů leží mrtvý chlapec. Sice se snaží těla zbavit, ale přesto jsou dopadeni a zatčeni. O pár let později Jan Thomas opouští vězení, a chtěl by se vrátit zpět do normálního života. I když si najde práci (varhaníka v kostele) a přítelkyni, minulost je mu stále v patách, a matka zabitého chlapce se nehodlá smířit s tím, aby Thomas byl na svobodě ... Je vidět, že k úspěchu filmu není třeba desítek miliónů dolarů (v tomto případě spíš norských korun), ani žádná slavná jména, ale stačí zamyšlení hodný příběh a citlivá ruka režisérova. Většina filmů se snaží divákovi nastavit pohled tak, aby vše viděl černobíle (jedni jsou hodní a ti druzí prostě zlí). DeUsynlige je ale postaveno trochu jinak. Oba hlavní hrdinové mají svoji pravdu, a svoje představy o budoucnosti - a vůbec netuším, jak bych se zachoval, být v kůži kohokoliv z nich. Vše je podkresleno výbornou hudbou, hlavně ve varhanních chorálech se mi chvilkama tajil dech.. ()
Nórska dráma je okrem výborného scenára i obrazovou lahôdkou. V prvej polovici sledujeme snahu hlavného hrdinu, práve prepusteného z väzenia po odpykaní si trestu za vraždu chlapčeka, snažiaceho sa zaradiť do života mesta v ktorom vyrastal kde túto tragédiu majú ľudia ešte stále v pamäti. V druhej polovici však nastupuje na scénu rodina ktorá prišla o syna a hlavne počínanie jeho matky po tom čo sa dozvie že vrah je už na slobode. A popri tom sa postupne odkrýva tragédia kvôli ktorej obidve strany teraz trpia. ()
těžké psychologické drama, které si dává asi jako svůj hlavní úkol ztvárnit „smíření se se svým udělem“. Pro mě měl film docela dlouhý rozjezd a až v půlce začínal být zajímavější nahlédnutím do vyprávěného příběhu různými úhly pohledu. Moje silnější tři hvězdičky jsou hodně subjektivní, protože mi nesedla náboženská linie v tomto snímku, i když tam svůj smysl má. Ani tady vyzdvihovaná hudební stránka filmu mě nesedla a moderní hudba se mi na varhanech nelíbila. Ale nedivím se vysokému hodnocení nejen mých oblíbených uživatelů a určitě si ho zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Seveřani prostě vědí, jak vás u snímku totálně vydepkařit. Flashbacky dodávají na neuvěřitelné autentičnosti a pomáhají ději tak, že jsem dlouho přemýšlela, zda jsem někdy viděla tak dobré jejich samotné použití. Až jsem se děsila každého dalšího a jen se modlila, abych už raději víc nevěděla. A celému snímku vévodí "smíření", ať už v jakékoli podobě. A právě ono samo bohatě stačí k tomu, aby si pohrálo s naším vlastním aneb rozhřešení hledej sám u sebe. ()
Reklama