Svetová invázia

„Sempre Fi!“ vesmírná verbeži s kolonizačními sklony aneb s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání vpřed Mariňák.. Je otázkou, co člověk očekává od žánru invazní sci-fi. Jestli Rolandovy úchylné hrátky s laserovým paprskem odstraňujícím z mapy Washingtonu Bílý dům a jeho chrabrým vedoucím nekompromisně kropícím ze stíhačky roztahovačné zelené mužíky v létajících strojích nad rozvinutou standartou Spojených států nemimozemských a nebo něco více realistického, na omezeném prostoru a zasypané hromadou krvavé sutě. Byť s koňskou dávkou válečného patosu, všudypřítomného "join us" poselství US Army, kameramanem, co se bojí o místo, až se třese a scénářem, u něhož lze místy připsat autorství nadprůměrně inteligentní amébě z Jupiteru. A vůbec, tu patetičnost bych zase tolik nevyčítal, protože kdyby tato situace čistě hypoteticky nastala, tak bychom těm blonďatým, pihovatým klukům s výcvikem nakonec byli vděční, neboť námi hozený notebook a hrozba ubodáním propisovací tužkou za zpěvu písně: „Jednou budem dál“ by asi mimozemskou okupaci nezastavilo. Takže raději volím druhou možnost, už jen díky představě rande s Domina Latina M.Rodriguez, na které bych se dostavil v neprůstřelné vestě a azbestových trenýrkách a taky kvůli panu štábnímu Eckhartovi, který by mě donutil přestat nosit boty se zapínáním na suchý zip a láskyplně by se mnou modeloval plastelínové figurky z C4. Mimochodem, ono slavné: „Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky!“ z úst Eso Rimmera vlastně dostalo v kontextu s děním v tomto snímku zcela jiný rozměr. Teď už vím, že to paradoxně znamená absolutní klid pro kuchaře, neboť když je třeba zachránit vlast, potažmo matičku Zemi, není čas se cpát.. (28.03.2011)

Unikát. Je to jako když jste na začátku devadesátek házeli mince do herního automatu a neustále si přidávali nové a nové jednotky, zatímco teď se opájíte gyroskopem v iPhonu a v autobuse smažíte emzáky podle toho, jak moc vám to výmoly na cestě dovolí. Zážitek je stejný. Nonstop akce prokládaná občasnými animacemi, ve kterých chronologicky odkrýváte střípky příběhu, který je jen - mnohdy neodkliknutelným - zdržením za vysněnou likvidací nepřátel a postupu k většímu bossovi. V tomhle případě je jedno, kolik vody se z našich oceánů odpařilo během pár hodin, nebo proč se tak rychle střídá noc a den, důležité je, že vaše jednotka běhá, doplňuje ammo, health, staminu a získává experience. Nemusíte znát Johna Wayna abyste věděli, že patos k náborovkám patří stejně jako Pizza Hut do vojenské základny v Afghánistánu. Kdyby mi tohle pustili u odvodu, koupím si první letenku do Libye a ukážu tomu velbloudímu sodomitovi zač je toho ropa. (11.03.2011)

Ty bláho, film, v němž nepřátelští mimozemšťani nekompromisně kolonizují planetu Zemi, fandí těm, kteří se snaží bránit (americké armádě). Kdo by to byl čekal. Chápu, že se Světová invaze nemusí líbit všem, geniální film to není ani zdaleka, ale aby se v recenzích opakovaně objevovalo, že film dopadl jako téměř nekoukatelný epic fail... To jako vážně?? Nekoukatelný epic fail je to možná tak pro ty, kterým jejich ideologie přikazuje před filmy oslavujícími snažení americké armády preferovat spíše takové, v nichž by se relativizovalo zlo spáchané islámskými teroristy. Světová invaze je výborně natočený, ale poměrně velmi hloupě napsaný akční film. Což je koneckonců nejlepší možný výsledek, pokud jste se smířili s tím, že nová inteligentní sci-fi klasika nás nečeká. Nesnesitelně "americká" je Světová invaze všehovšudy asi ve třech scénách, což nespočet cool momentů v pohodě vykoupí. Jako oddechovka do kina? Ideální! 8/10 PS: Všichni (včetně Sony) tu hází množství přirovnání k jiným snímkům, takže tedy: Independence Day: SI je mnohem realističtější, špinavější a naštěstí i bez humoru a o něco méně patetická. Cloverfield: Ač Světová invaze není točena ruční kamerou, v akčních sekvencích dává pocit, že se kameraman na místě akce opravdu nachází. Monstra jsou vidět také jakoby "mimochodem". Black Hawk Down: S postavami vojáků jsem se v obou filmech sžil na podobné úrovni - velmi malé. Akce realistická jako podle kopíráku, ve Světové invazi mě ale na rozdíl od "jestřába" nepřestala ke konci nudit - přiznávám - díky zajímavějším protivníkům. 2012: Světová invaze je asi tisíckrát více strhující než poslední Emmerichův katastrofický pokus. Skyline: Nízkorozpočťák bratří Strausů je horší úplně ve všem (v mnoha věcech (režie!) zcela zásadně) kromě designu monster. District 9: Blomkampův debut je o několik levelů chytřejší, ale řemeslná stránka působí srovnatelně. Navíc SI je mírně hloupoučká už od začátku, District se do hlouposti zvrhne v druhé polovině, což činí snímek nekonzistentním. Starship Troopers: Ve Světové invazi je pro představu asi tak 5% propagandy "teoreticky vážně míněné" Hvězdné pěchoty. (10.03.2011)

Guilty pleasure. Streľba, betón, dym, streľba, kov, výbuchy, znovu streľba... a to isté stále dokola. Efektná „vojna strojov“ v zdemolovaných, zaprášených uliciach L.A., nie bayovsky elegantná a vzletná, ale realisticky špinavá. Dementné dialógy a hard-core pátos film nedegradujú, ale mu dodávajú punc nadhľadu a zábavnosti blízkej Starship Troopers. Zostáva otázkou, či úmyselne. Každopádne z Liebesmana sa vyklubáva slušný akčný režisér, a toto je film, o ktorom som sníval ako štrnásťročný po dopozeraní Terminátora 2. (10.03.2011)

Spíš, než velké filmové sci-fi, to připomíná nějakou solidní akční hru typu Crysis II nebo něco takového. Prostě procházíte městem a z ruin se na vás sypou nakrknutí emzáci. Jediný rozdíl je v tom, že si teď nehrajete vy, ale nějaký strýček Jonatán. Provedení se opravdu povedlo, člověk má chvílemi skutečně pocit, že je součástí nějaké invaze. Ostatní, co by člověk od filmu čekal, se nedostavilo. V průměru mi vychází tři hvězdy, ale mám tyhle invazní béčka docela rád. Čtyři, ať má Jonatán radost. (04.07.2012)