Rango

Po Wesu Andersonovi se na pole animace vydal další režisér hraných filmů, od kterého by to člověk na první pohled nečekal, a ukázal nám, jak jednotvárné jsou všechny ty průmyslové animáky od DreamWorks, Pixaru i ostatních specializovaných studií. Na druhou stranu ale coby tvůrce filmů se silným podílem počítačově generovaných efektů, postav i celých sekvencí má vlastně Verbinsky k animaci blízko, a právě jeho autorský projekt, kde mu po dlouhé době na zátylek nefuněli agenti Smithové od Disneyho, ale naopak ho pošťuchovali kreativní blázni z Nickelodeon Movies, dovolí divákům nahlédnout míru jeho tvůrčí osobitosti. S "Fantastickým panem Lišákem" pojí "Ranga" jednak zastřešující nadsázka a sebereflexe žánrových schémat, ale také vizuální stylizace stranící se jednoduchých tvarů a pestrých barev typických pro konkurenci. Konkrétně zde sice máme počítačovou animaci, ale její stylizace se naopak přiklání k ušmudlané hyperrealističnosti s přemírou groteskních, až karnevalově vyšinutých detailů Verbinského pirátské série. Většina postaviček tak disponuje výraznou osobností, která se vepisuje do nejmenších detailů jejich pohybů, zatímco na obecné úrovni design zdejších postaviček zvířecího divokého západu působí spíše jako sbírka vyřazených exponátů školního kabinetu biologie než zářivých fotek ala National Geographic (viz např. "Legenda o sovích strážcích"). Vedle vizuálu ale má "Rango" v rukávu své košile schované ještě nečekané eso v podobě zastřešující metažánrové sebereflexe, která z filmu dělá podívanou, na kterou spíš budou rodiče nutit jít děti, než naopak. Vlastně svými mnohovýznamovými dialogy vztahující se k povaze hrdinství, role konkrétních narativních tropů a svázanosti hrdinů s jejich příběhy představuje jízlivou reflexi toho, jak jsou animáky paradoxně a v zásadě proti svému niterné povaze omezované tím, že aspirují na to být jako hrané filmy, potažmo jak je svazuje, že už to od nich diváci automaticky očekávají. Fakt, že inťošácká zlomyslnost zabalená do hávu zaprášeného a odrbaného westernu dostala Oscara za nejlepší animovaný film, je vlastně pak naplnění dalšího schématu - outsider dochází šťastného konce a je přijat mezi většinovou společnost. (07.05.2014)

Konečně se stalo to, po čem nejen ženy touží. Animák pro dospělé! Na jednu stranu tleskám, na druhou stranu smutním, že tu chybí to, co mám u animáků ráda, „odpočinek“.. Kdyby jen ten chameleon nebyl tak ukecaný :o) To ale nemění nic na tom, že je Rango jeden z nejosobitějších animáků za posledních pár let. Atmosféra „divokého západu“ z vesničky Prach jen čiší, obyvatelstvo je šedivě odporné, ale přesto si je oblíbíte, i když jim barevnost nic neříká :o) A hlavní postava je takové střevo, že se u toho nemůže nikdo nudit.. Pro zajímavost, mi ani ten odporný had nenaháněl hrůzu a to hady opravdu nesnáším.. Brrr… Smekám! Doufám, že u druhé i dalších projekcí (a že jich bude) si vychutnám všechny ty ulítlé dialogy a přidám tu pátou hvězdu, která je už teď tak blizoučko! Rango alias Depp se prostě přizpůsobí svým divákům ;o) (22.06.2011)

Nejlepsi animak jakej jsem videl za hodne dlouhou dobu. Zadna detska infantilnost, tentokrat tu mame animak pro dospely. Solidni pribeh, kterej jak kdyby vypad z normalniho westernu, stejne tak jako spousta scen. Takze to ma tu spravnou westernovou atmosferu. K tomu perfektni, do detailu vymakana animace, slusna akce, perfektni dabingovy obsazeni a hlavne genialni hudba. No a pak samozrejme hlavni uchylak Rango s perfektnim hlasem Deppa, kterej obstarava vetsinu humoru. Je sice fakt, ze tu jsou dve, tri hluchy mista, ale nic, co by cloveka nastvalo a ja se perfektne bavil od zacatku do konce. (28.05.2011)

Být Pixarem, bál bych se. Velmi bych se bál.Rango je chytrá pocta klasikám, má úžasný humor, skvělé herci v původním znění. Navíc dokonalou animaci opět o něco posouvající hranici. Představuje bez přehánění krok kupředu pro CGI animáky, hlavně co se přístupu týče, kterému přeji úspěch alespoň v tom, že si ho jeho diváci najdou. 90% (20.03.2011)

RANGO není animovaným filmem pro dospělé jenom proto, že si nebere servítky a obsahuje velkou řadu narážek na jiné mediální texty, ale hlavně z toho důvodu, že počítá se žánrově sběhlým a na určité formální konvence navyklým divákem, což je věc, která přichází s přibývajícím věkem. (Vše je motivováno transtextuálně, a tak je poněkud nesmyslné vytýkat, že "tohle jsme viděli jinde".) Ačkoliv může být představa dítěte, které se svého rodiče dožaduje vysvětlení, co to je paradigma, zábavná, poukazuje na to, že k plnému docenění jednoho z nejlepších animáků vůbec je nutné pochopit, o čem vypovídá, a porozumět přitom prostředkům, které k tomu využívá. Jde totiž o pozoruhodné dílo nejenom z hlediska animace, která je nezvykle fotorealistická (práce ILM a konzultace Rogera Deakinse k tomu nebývalou měrou přispěly), ale i co do žánru a dobového významu. Vypráví se zde totiž o tom, že je třeba nastolit nové paradigma, protože se anomálie nakumulovaly, což mělo za následek vychýlení světa z daného řádu - ekonomické jistoty (peníze zde nahradila voda). Je tak nutné se přimknout k tradičním mýtům a vzorcům, které jsou součástí každého správného campbellovského vyprávění. Na to se v obdivuhodně sebereflexivním díle upozorňuje nejenom volbou hlavního hrdiny s tisíci tvářemi (jde o chameleona), ale i přítomností vševědoucích - a ne tak úplně spolehlivých - sovích vypravěčů a okázalým upozorňováním na konstruovanost světa zviditelňováním rámování apod. Zatímco OPRAVDOVÁ KURÁŽ bratrů Coenových je westernový milník, který v podobě biblického podobenství pojednával o tom, že došlo ke změně paradigmatu (podoba klasického westernu je mrtvá), RANGO ve své reflexi postklasického westernu (nejenom toho spaghetti, ale i acid a dalších typů) oroduje za navracení postklasické podoby žánru. (30.03.2011)