Expendables: Nezničiteľní

Mě takhle koncipovaný film nemůže nadchnout už z podstaty věci. Hrdinové, kteří sázejí pouze na svaly, pro mě nemůžou být (a taky nejsou) hrdiny. Expandables jsou oslavou tupé hrubé síly - a pro mně tedy poměrně postradatelným filmem. Ať žije moderní akční film, ve kterém se hledí na jiné věci, než jak dlouho je hrdina na steroidech a s jakou kadencí háže "vtipné" hlášky. V osmdesátých letech to nejspíš mělo své kouzlo (což cítím i dnes, když se na ty starší akčňáky kouknu), netuším ale, proč se vracet. PS: Ta kostelní scéna mi přišla neuvěřitelně strojená a křečovitá, ostatně jako celý film. PS2: Závěrečné akční inferno je v detailech fakt velkej nářez, bohužel celková přehlednost je na nule. (29.08.2010)

V Kladně dne 20. srpna 2010 Milý deníčku, včera jsem byla na Expendables a musím se ti s něčím svěřit. Po dlouhé době jsem znovu pocítila, jaký krásný to byl pocit, když si sedneš k Vánočnímu stromku a začneš radostně trhat dárečky,.. Přesně tak jsem se cítila u té přehlídky, co mi pánové naservírovali. Bohužel jim za to nemůžu osobně poděkovat, tak to bude alespoň naše malé tajemství, ano? Měj se krásně, zase se někdy ozvu. S láskou tvá Verunka… A v duchu Vánoc se Expendables nesl téměř celý film.. Všude to tak hezky blikalo, všichni se jen usmívali a příšerná vánoční výzdoba, která se nesla v podobě kýčů, byla taky na každém rohu. Ještě že já ty Vánoce miluju. Sly nám prostě zařídil výtečnou jízdu na horské dráze. I když se občas bojíte, že vyletí ze sedačky, on obstaral skvělé bezpečností pásy, které Vám to nedovolí. Ať to měla být pocta nebo jen vzpomínka na dobré staré časy těchto chlapíků, pobavila mě na 100%. Netušila jsem, že by v kostele mohla být taková sranda. Otevřenou pusu a nevěřícné kroutění hlavy nejvíce střídal můj smích i když není, liž pravda, že za spoustu legrace taky mohli pánové sedící za mnou. Představte si ten nejvtipnější a nejhlučnější smích,… tak přesně ten oni vydávali. Věřila jsem, že se u Postradatelných budu bavit, ale že takhle? Po varovném výstřelu pana Lundgrena, jsem schopna odpustit tomuhle nářezu opravdu cokoliv :o) (20.08.2010)

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)

Sláj ještě do penze nechce! Pod heslem "Dokud udržím moč, musím i mašinkvér" exhumuje staré filmové hrdiny a dokonce i některé herecké mrtvoly. A daří se mu to tak sqěle, že se snad každý, kdo vyrůstal v osmdesátých letech, u toho musí prstit jako šestnáctka u Tvajlajtu! Jsem netrpělivý, čím nás ten penzista zabiják oblaží v následujících letech. Možností se nabízí celá řada. Například pokračování dobrodružství stoletého, impotetntního horského vůdce (Dickhanger), popřípadě další eskapády nemrtelného páčidla (Over the Hrob), v neposlední řadě návrat vraždících důchodců (Nájemní starci), noir gangsterský thriller z nemocnice pro přestárlé (Cévkujte Cartera), autobiografická komedie o radostech stárnutí (Stůj, nebo dědeček zcepení), adrenalinová apokalyptická Sci-Fi o epidemii bércových chorob (Soudce Vředd) či snad akční erotické trampoty dvojice obstarožních drsoňů (Tanga a Plesh). Ať si kdo chce co chce říká, čemukoliv z toho napálím za pět a ani nemrknu! (24.08.2010)

Pokud bychom hodnotili Expendables jako řadového zástupce akčního žánru, nejspíš bychom museli konstatovat, že jde o průměrný snímek s tuctovým dějem. Jenže takhle ho prostě hodnotit nelze, už od samého začátku jej totiž Stallone prezentoval jako nostalgické ohlédnutí za akčními filmy 80. let a v tomto ohledu nezklamal. A přestože filmu k dokonalosti něco málo chybí, milovník akčních filmů se při sledování Expendables bude cítit jako v ráji. Je to ráj plný přestřelek, vtipných hlášek a co víc, sebeshazování. (20.08.2010)