Ježiš je normálny!

Prierez činnosťou neo evanjelizačných hnutí alebo čo sa skrýva za plagátmi, lákajúcimi na prednášky, doku filmy a meditačné stretnutia pod aureolou samotného pána Ježiša. V nechronologickom poradí uvidíme systém práce s veriacimi od maličkých detí cez školu až po prednášky a sedenia pre dospelých. Dej, preskakujúci z Bratislavy do Prahy a späť, je založený na osobnej skúsenosti režisérky - bývalej žiačky jednej z kresťanských škôl tohto typu. Retrospektívne stretnutie bývalých študentov s učiteľom striedajú zábery z pražských náboženských sedení. Na premiére filmu bola časť divákov pobúrených technikami manipulácie, slúžiacich financovaniu pokútnych spoločností. Som si istý, že komentáre odsudzujúce manipuláciu s vierou sa budú objavovať na čsfd často. Žiaľ, málo ľudí si uvedomí, že ide skôr o dokonalý kurz psychoterapie s využitím kombinácie rôznych techník (spánková, smiechu, plaču, pohybová, muzikoterapia, arteterapia...) ako o čokoľvek iné. Sami autori filmu na diskusii povedali, že sa postupne na týchto sedeniach začali cítiť veľmi príjemne (podotýkam - ako na každej dobrej terapii). Za kvalitnú službu tohto typu sa väčšinou vo svete platí. Barlička viery tu je, ale považujem to za legitímne. Pretože ak aj ide o pyramídovú hru na ťahanie peňazí - s marketingovo šikovne dosadeným Bohom na vrchole - minimálne pomerne slušnú terapeutickú protihodnotu tu klient dostane. Za manipulačné a za hranicou únosnosti považujem predvedené techniky na malých deťoch, ktoré nemajú vybudované dostatočné obranné mechanizmy; tieto zábery patrili, popri názore na satanistické pôsobenie skupiny Beatles, k najspornejším. (17.12.2008)

Jako křesťan, který s tímto učením evangelia prosperity taky nesouhlasí, můžu těžko hodnotit podání dokumentu...Mám dát odpad!, když s tím nesouhlasím nebo 5 hvězdiček, když vnímám, že konečně vidíme jaké to je, když si někdo dává do úst jméno Ježíš, pod záminkou křesťanství?...Mrzí mne to, že to vrhá špatný stín na "nefanatické" křesťany, ale ještě víc mne mrzí to, že komentář LIVINGDEADu se přiklání k druhému extrému...Jak by vypadal dokument o jeho životě?...Ježíš je pro mne Pán...Satan už je dávno poražen...a věřím v to, že jednou Bůh bude soudit každého a z každého slova a činu budeme skládat účty...Nevím jak vy, ale já se pekla bojím, ale jen díky Kristu už nemám strach...Mne tento dokument neodradil od víry, ale naopak, ještě více přiblížil... (28.01.2009)

Z hlediska hodnoty dokumentárního žánru bohužel značně prázdný a nenápaditý snímek. Vhodný leda jako tendenční informační materiál pro ty, kteří nikdy neprochází kolem křižovatky pražského Anděla (kde JE můžou potkat) a o podobných církvích dosud nic nevěděli. Přitom téma je velmi atraktivní a rozhodně by se dalo pojmout mnohem osobitěji. Fenomén, o kterém dokument pojednává, nelze povrchně onálepkovat a všechny jeho přívržence označit za fanatické maniaky - což tento dokument de facto dělá. Osobně mě zajímají osudy lidí, kteří přišli k víře, zajímají mě jejich životy, jejich zkušenosti, zajímají mě jejich názory na sebe a na svět. V dokumentu padlo pár poměrně závažných otázek - např. který způsob výchovy a výuky dětí je vlastně manipulativní a jestliže je manipulativní, pak jak a k čemu je nabádající. Je jasné, že vychovávat děti v duchu bezmyšlenkové náboženské poblouzněnosti představuje nepřirozené a neomluvitelné pokřivování jejich náhledu na svět. Jenže stejně tak může ve výchově dětí páchat zhoubu na opačném pólu stojící rigidní materialistická ideologie. Kde mezi tím je přitom snaha o poctivý rozvoj osobnosti, rozkvět skutečné moudrosti, skutečné rozumnosti, skutečné srdečnosti a snad i skutečné duchovnosti? Úsilí o rozvoj těchto hodnot ve vybraných společenstvích by mohl dokument zkoumat spíše než nicneříkající výcuc záběrů aktivit jedné konkrétní církve postrádající hlubší náhled do podstaty věci. (07.03.2011)

Dokument ani tak není o silně extrémní odnoži církve, jako spíše o lidech patřících pod ní. Pro mě jako nevěřícího je jejich chování nepochopitelné (obdivuji každého kameramana, zvukaře, který musel vydržet byť jedinou minutu s nimi), iracionální, až někdy úsměvné. Ale zároveň je zajímavé sledovat tváře těchto oddaných svému přesvědčení, kterému skálopevně věří. Z obsahového hlediska bych režisérce vytkl, že není příliš vysvětleno jaké jsou vztahy mezi různými zmíněnými organizacemi jako je Škola Budoucnosti či Triumfální Centrum Víry - i když o poznání těchto institucí se zřejmě dokument nesnažil. 70 % (04.02.2009)

Z hlediska dokumentaristického řemesla je to spíš podprůměrná záležitost, kdy ze stavby filmu čiší spíš bezradnost, ale ze sociologického hlediska je to určitě sice monotónní, ale přece jen zajímavá ukázka křesťanského fundamentalismu přivezeného k nám ze zámoří. Nutno podotknout, že jde jen o malou a relativně nevýznamnou skupinu křesťanů u nás, která z řady důvodů nikdy nezíská v téhle zemi podstatný vliv. Ve Spojených státech jde ale o velmi problematické a vlivné uskupení, které silně ovlivňuje politiku této země. Celkový dojem: 40 %. (04.01.2010)