Ostrovy menom Kim

Nádherný, nádherný, nádherný film. Narazil jsem na něj úplně nečekaně a teď přemýšlím, že se uhnizdí v mé první patnáctce. Atmosférou i zaměřením opravdu připomíná povídkový klenot Tokyo!, je ale nerozstříštěný, citlivý a ohromně dojemný. Neváhám ani chvíli s ultimátním hodnocením. 10/10 U Korejců opravdu umí nejenom Kim Ki-Duk... PS: s odstupem času zařazuji do své TOP 15 jako číslo 3 (01.02.2010)

Po příchodu na ČSFD jsem se nakazil tehdejším nadšením z JK, potažmo jiných asijských filmů, které jsem do té doby vůbec neznal. Moc se mi nechce hledat názvy, ale třeba takový Muž odnikud a hlavně poslední zhruba půlhodina, to bylo asi moje úplně první setkání s Jižní Koreou a bylo víc než vydařené. Nadšení však začalo pozvolna opadávat a je pravda, že bych musel asi dlouho hledat, kdy jsem naposledy nějaký korejský film viděl. S Kimssi Pyoryugi jsem se vrátil zpět a to převážně v pozitivním smyslu. Pěkně natočený film o potřebnosti či nepotřebnosti dnešní civilizace s několika moc pěknými scénami, které byly podávané s typicky korejským humorem. Slibuji, že s dalším JK filmem, nebudu rozhodně tak dlouho otálet a pustím si ho, co možná nejdříve. (12.07.2014)

Příběh o tom, jak jeden zkrachovalý Korejec musel ztroskotat na pustém ostrově hned za městem, aby objevil pravé hodnoty života a stal se z něho ten pravý muž pro traumatizovanou asociální dívku, která uvízla ve virtuálním světě, si mě získal nebývalou lehkostí a svérázným, rozmanitým humorem, který v některých momentech dokonce i umně balancuje na hranici dobrého vkusu (radostné chvilky s rukama plnýma ptačího trusu budiž důkazem). V druhé polovině filmu vstupuje do popředí dramatická rovina, která pak předvídatelně spěje ke kýženému happyendu. Z formálního hlediska mě u Kimssi Pyoryugi zaujala především kompozice a složení záběrů a celková práce s mizanscénou (barevné řešení hrdinčina pokoje, atd.). Tak či tak to je neuvěřitelná pecka a jeden z nej "feel-good" filmů za poslední dobu (jako nej "fell bad" film v rámci korejské kinematografie zase boduje Viděl jsem ďábla). (20.06.2011)

Konečně můžu něčemu letošnímu dát 5*. Kimssi Pyoryugi je po všech těch šablonovitých, stejně končících romatických komediích TAK MOC příjemný oddych. Ve filmu je tolik dojemných momentů, které neznáme z jiných filmů, nebo je naopak známe a film toho záměrně využívá; tolik vtípků, u kterých se zasmějete od srdce...zkrátka velmi milý a přitom malý film, po kterém ve vás zůstane ten příjmený pocit, že jste právě viděli něco "jiného" a bylo to fajn. Nejneuvěřitelnější na tom celém je s jakou lehkostí je to celé napsané a natočené a jak film nikam nespěchá a přitom se ani minutu nenudíte. (17.12.2009)

Už po pár minutách jsem si vzpoměl na kolegyni kareen, když mě říkala, že jihokorejský filmy nejsou její stimul, protože herci tam přehrávaj jak prasata. No a samozřejmě první dramatická scéna a korejčík tam vyvádí jak kdyby měl v prdeli sloní chobot. No zkrátka jiný kraj, jiný mrav a úplně jiný herecký projev, smířil jsem se s tím. Pak film střídá velmi zábavné momenty, hlavně pořáteční sarkasmus hlavního hrdiny s těmi co trošku nudí, což platí hlavně pokud se děj přenaší do bytu korejské slečinky. Má to celkem zajímavý závěr, který docela alarmuje nad tím, jestli jsou naše životy plné stresu a honěním za kravinama skutečně šťastné. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 4. (04.04.2015)