Neserte nám Popolušku

Americký film, natočený podle docela slavné předlohy (knihu jsem četl). A mám z toho opravdu rozpačité pocity! Určitě bych se zamyslel nad označením „teen“ komedie, jelikož se zde nevyskytuje skoro žádný kluk a to dělá z tohoto snímku záležitost určenou čistě pro náctileté slečny. Děj je tak jednoduchý, že už by snad ani jednoduší být nemohl, téměř nulová práce ve filosofii postav (až na konci dojde, „zcela nečekaně“, k nápravě těch neuvěřitelně namyšlených, zhýřelých, amerických dívek), častokrát jsem si říkal, že kýčovitější film jsem ještě neviděl. Co se mi teda na tomto snímku tak líbilo, že jsem mu dal 3*? Asi to bude ten neuvěřitelně reálný obraz ze života dívek z „lepší společnosti“ (rozuměj životnímu stylu a úrovni, které se většina v životě ani nepřiblíží). Bylo to tam nádherně vykresleno, jelikož ty dívky měly „vše“: velký přepychový dům, vlastního řidiče, chodily na exkluzivní soukromou školu, v jejich největší zálibě – nakupování oblečení a různých doplňků si mohly dovolit cokoliv (každý den měla každá z nich nový set oblečení v ceně několika stovek dolarů), ale jednu věc postrádaly a to přátele! Ty si za peníze prostě nekoupíš! A svým nadutým a arogantním chováním si každý den více a více podkopávaly nohy. Na konci filmu byla jasně patrná morální převaha oné „vesničanky“ (Claire), peníze v tomto momentě ztrácely na hodnotě. Musím také zdůraznit vynikající herecký výkon Elizabeth McLaughlin, zahrála svou roli naprosto bravurně (těžko si lépe představit „větší potvoru“). To vše podpořeno poměrně kvalitním soundtrackem a jsme na třech hvězdičkách. Jednoduše řečeno, žádná bomba to teda není, ale své kvality, zejména myšlenkového charakteru, to v určitých místech určitě má. (26.03.2011)

Těm, že je 12? Dobře, dobře, dejme tomu... Normální oddychová dívčí komedie. Když přihlédnu k tomu, že asi před dvěma rokama jsem tu jednu knížku četla a v tu dobu si strašně přála, aby to bylo natočené, řeknu si, že je to celkem dobrý. Sen splněn, moje očekávání však úplně naplněno nebylo... Ovšem - opravdu hodně dívčí oddychovka :) (08.03.2009)

V poslední době hodně koukám na filmy pro dvanáctitletý holky asi jsem v nějakým přechodným stadiu nebo co, ale dokud nebudu na záchodě sklápět prkýnko ještě není úplně zle. Vlastně mě vůbec nepřekvapilo, že film kde se řeší problémy pubertálních pipin se mě líbil a emočně jsem mu propad, když ani za šest let svého působení na csfd nejsem schopen odpovědět na otázku : Kdo jsem / Co jsem. Teď tam mám napsáno, že jsem Gogo, což taky není úplně přesný, ale občas moje komentáře vypadají, jako by je psal Gogo. Třeba teď tady píšu úplně zbytečný bláboly a kdybych tady nic nenapsal vyšlo by to na stejno a přitom jsem původně chtěl jen napsat, že Claire mě byla jako jediná z těch všech sympatická. Jinak tá dívčí parta v čele s Massie by se ideálně hodila na fotbal, ale jen v případe že by došli kopací míče. (07.10.2010)

V poslední době zjišťuju, že vlastně nevidím pořádný důvod, proč být zarytým odpůrcem podobných naivně holčičích filmů. Ano, Clique bylo místy vážně stupidní. Snad každý člověk, který už opustil svá náctiletá léta, si musí myslet, že Massie a její kamarádky jsou nehorázné krávy a Claire je hloupá slepice, která neví, co chce. Ale když se nad tím zamyslím, neměl snad každý okolo třináctého roku života podobné trapné období, kdy se mu hlavou honily najrůznější naivní myšlenky a choval se někdy jako naprostý pitomec? Pokud se na to podívám z téhle strany, tak nevidím důvod, proč podobné filmy zatracovat. I Clique mi ve výsledku přišlo jako milý průměrný film. A připomněl mi, jak ráda bych se aspoň na chvíli vrátila do toho bezstarostného období, kdy mi bylo dvanáct. :) ~(2,3★)~ (14.04.2012)

Celkem sympatická dívčína jménem Claire se přestěhuje s rodiči do nového města. Přechodným bydlištěm se stává dům nejpopulárnější dívky v místní škole Massie. Ta a její tři kamarádky vládnou celé škole a určují, co je trendy a co out. Když se ovšem rozhlédnete po žácích (spíše žákyních), tak těžko rozeznáte, kdo patří do které skupiny. Všichni totiž vypadají, jak z titulní stránky časopisu Vogue a za jejich povrchní, snobské chování by je měli rodiče preventivně mlátit už po ranním probuzení. Claire chce zapadnout, a tak se začne projevovat podobně. Po hodině a čtvrt dojde k procitnutí a uvědomění, čímž se dostanou morální hodnoty na samotný piedestal. Ale toto pětiminutové intermezzo už nedokázalo přebýt mé předsudky k jednotlivým postavám, které se ve mně nahromadily během této komedie. (12.07.2009)