Počiatok

(The conscious mind may be compared to a fountain playing in the sun and falling back into the great subterranean pool of subconscious from which it rises. S.F. ) Narativní mrakodrapová architektura Inception je natolik dechberoucí a samotná filozofická premisa vnuknutí tak božsky fascinující, že jsem si v prvním poblouznění připadala jako svědek stvoření nových světů, jako myšlenkový tulák v labyrintu Nolanovy mysli. Jenže v okamžiku, kdy vstoupíme dovnitř oněch složitě větvených struktur, úrovní a dimenzí a setřeseme ze sebe onen snový pel, přichází lehounké zklamání z poněkud přímočarého a jednorozměrného vnitřku a cesta do hlubin duše se najednou stane mechanickým transferem bez postranních uliček, slepých ramen a skrytých symbolů. Ariadne tentokrát ani nepotřebovala klubko, aby se z onoho zrcadlového bludiště projekcí dostala, protože to vlastně žádné bludiště není. Nejslabším článkem je postava DiCapria (jako jediný z bezchybného ansáblu se nedokázal rozpustit ve své postavě, užívá stejných hereckých mimiker jako v Letci nebo Shutter Island, jeho hraniční postavy mezi normalitou a šílenstvím působí předvídatelně) Jeho podvědomí, ve kterém podvědomě čekáme freudovský oceán démonů a pudů, je na rozdíl od vší kolosální a spletité architektury nad ním konstruováno až bolestně jednoduše a banálně a nebýt Zimmera, ztratil by se i onen naléhavý imperativ osudovosti. Racionálně vzrušující, emočně impotentní. Genialita Nolana spočívá v tom, že i přes výhrady k druhé části, kdy doslova žene svoje postavy ve třech/čtyřech levelech po úzké, lineární dráze jako zvěř na porážku, mě Inception omámil. Zasel myšlenku. Jen trochu jinou, než chtěl. P.S. Viděno dvakrát ve dvou dnech. Napodruhé je Inception v mnohém působivější a dráždivější. Jen vztah Doma a Mal je stále zoufale plochý, kýčovitě melodramatický, v duchu sebedojímavého homo sentimentalis nebo třeba Fontány. Nolan je geniální architekt, ale v interiérech se má ještě co učit. 90% (24.07.2010)

Po 30 minutách jsem film vypnul a řekl jsem si, že tohle tedy nezvládnu. Pak jsem si ale řekl, že když má film přes 90% hodnocení, tak ho přece musím vidět. Tak jsem si film pustil podruhé. Realita, sen, sen ve snu a ještě sen ve dvojitém snu....to už šly na mne mrákoty. Zřejmě má Leonardo DiCaprio velkou sílu v myšlenkách, neboť i na mne provedl "Inception". Také jsem upadl do hlubokého snu. Bohužel jsem ale nebyl napojen na myšlení s hlavními hrdiny, takže jsem nemohl sledovat jejich osudy. Neměl jsem sebou svůj talisman, neměl jsem architekta a chemika. Nevěděl jsem tudíž, co je sen a co realita. Matrace a polštář "Dormeo" udělalo své a já měl svůj svět. Pak jsem se probral. Nepadal jsem 40 minut v dodávce, ale matka na mne ječela, jestli nechci večeři. Film jsem si tedy pustil potřetí. Bylo to dlouhých 148 minut utrpení. Dávám 1* za líbezný hlas Edit Piaf, který mne čas od času probral. (13.11.2010)

Není nic nebezpečnějšího, než se příliš ponořit do života ve vlastní hlavě. Christopher Nolan servíruje mnohem méně „eye-candy“ podívanou, než by diváci mohli čekat a za 200 milionů dolarů roztáčí kolotoč časové smyčky o několika rovinách, která stojí na přesném načasování. S Temným rytířem to má společné barevné vyznění i ladění hudby, jinak ale stojí Počátek ryze na vlastních nohách… no, na vlastních, je to vlastně takový Matrix 21. století, ale je to podívaná dostatečně osobitá, aby to nevadilo. Nolan je v současné době bez debat nejjistější režisér/scenárista, který umí vzít i obehraná témata a využít je naprosto strhujícím způsobem. Lepší než Temný rytíř Inception není, ale to je asi to nejhorší, co mě na adresu filmu napadá. P.S. Udržet u 148 minut dlouhého filmu pozornost takový způsobem, že si člověk až během závěrečných titulků uvědomí, že se ani jednou nepodíval na hodinky, to je machrovina. (19.07.2010)

Od Nolana jsem hodne cekal a taky jsem hodne dostal. Na druhou stranu moh jsem urcite dostat i vic. V podstate je celej dej docela jednoduchej, jen zabalenej do hodne promysleny, docela originalni a zamotany zapletky. Nicmene nic, v cem by se clovek ztratil, vse je totiz do posledniho detailu hlavnima postavama vysvetleny, jak vse bude probihat, na jakejch principech to funguje atd, takze i kdyz to ma silnej nadech sci-fi, zaroven se v tom da dobre orientovat. I kdyz je fakt, ze misty Nolan hraje docela silne na efekt a par logickejch chybek se mu tam tak dostane, nicmene nic co by cloveka nejak rusilo. Taky musim pochvalit kameru, ktera nejenze je skvela, ale i v tech nejzmatenejsich momentech, kdy vse vybuchuje, je to zaroven porad krasne prehledny. Cemu taky napomahaj bezchybny triky, i v momentech, kdy se ohejbaj cely ulice a podobne jsem si nevsim, ze by nekde nejakej trik ulit. No a pak tu jsou samozrejme herci, coz je ocekavane hodne silna sestava a skvele hrajou jak znamy xichty, tak i ty me neznamejsi. Nicmene hlavni hvezdou tu je samotnej Nolan, kterej opet natocil mistrovsky dilo, na ktery se jen tak nezapomene a kde v druhy puli i pres vcelku cekanej konec napeti dosahuje maxima. Nicmene i tak bych to ale neoznacil za film roku a kdybych ho mel k necemu prirovnat, tak mi to prislo jako mix mezi zlodejskym filmem a Smrtihlavem. (19.08.2010)

Jen skutečně málokdy mívám u podobných hollywoodských filmů pocit, že ta kvanta milionů byla utracena za něco, co má smysl a přetrvá déle, než jen jednu sezonu. Počátek je doslova dokonalým (a tak trochu i intelektuálním, nejde-li v podstatě o protimluv) blockbusterem, který v sobě konečně spojuje vše, co dělá dobrý film dobrým filmem a tím pádem překračuje hranice svého stínu. Nolan je bravurním režisérem, ale navíc i geniálním scénáristou, jeho tvůrčí rukopis se řídí především myšlenkou a triková stránka je jen dokreslením příběhu, ne samotným nositelem významu filmu. Medium filmu je vlastně snem, ke kterému opakovaně utíkáme a mnohý z nás věří, že zobrazovaný příběh je skutečností, ta paralela je možná zásadním prvkem tohoto snímku. Počátek je hlubší podobenství o podstatě naší reality, tak trochu filosofickým zkoumáním poznání světa, gnoseologickým důkazem zpochybnění naší reality. Ta pochybnost o podstatě toho, co nás obklopuje, se táhne už od dob Platonova Podobenství o jeskyni a dnes ji opět přiživují vývody moderní kvantové fyziky. Realita není jedna, realit je více, možná tisíce, miliony, nekonečno. Záleží na pozorovateli (solipsismus), záleží na mnoha okolnostech, na subjektu, kočce, která je zavřena v krabici. Matrix ve filmové vulgární rovině otevřel tuto debatu i v rastru reality virtuální a Nolan teď přichází s mnohaúrovňovou realitou uvnitř snů. Jistě, Nolanův styl je dle železných zákonitostí hollywoodského filmového průmyslu až příliš okázalý, vše je nakombinováno až příliš na efekt, navíc tak trochu hypertrofované akční finále mírně pozapomene na hloubku v dešti kulek a výbuchů, to aby se investované miliony stoprocentně vrátily, ale i přesto nelze přehlédnout tu vyloženou snahu diváka NUTIT myslet, zpochybňovat jeho klidné bytí ve ztemnělém sále, orientovat se ve spletitém ději...to se cení, pane režisére. Proto má Počátek takové hodnocení a ohlasy, jaké má, proto je událostí nejenom této sezony. Předpovídám, že tohle bude v audiovizuálním kontextu nový Matrix... Podobné filmy: Matrix, eXistenZ, Třinácté patro, Pan Nikdo, Věčný svit neposkvrněné mysli, Osudový dotek (08.08.2010)