Dar

Právě jsem dokoukala jedno z nejlepších dramat. V tomto vynikajícím snímku se každá postava vyrovnává se smrtí blízkého člověka odlišným způsobem. A každý z nich je vlastně správný, pochopitelný, přirozený. Různorodost povah, které se míjejí a snaží se sblížit, je opravdu veliká. Přesto jsem měla pocit, že každé z nich rozumím. Sebemenší projev či náznak mi dával smysl, nemohla jsem si prostě říct "Tohle je blbost, tohle je přehnané." Přiznám se, že v takové vážné roli jsem Pierce viděla poprvé a jeho výkon byl vynikající. Stejně dokonalá byly Susan i Carey. Opravdu nemám co bych vytkla. Vynikající. Bezpochyby The Greatest propláču brzy znovu. (07.02.2011)

Zajímavé rodinné-komorní drama, Chování některých lidí po ztrátě blízkého lčověka může být na palici - někdo chce s až patologickou zvědavostí vypátrat poslední sekundy před smrtí, někdo předstírá, že se nic nestalo. Jiný zas začne mrtvého nenávidět a poslední je na prášky z těch lidí, jak jsou na prášky. Na první pohled možná deformovaný pohled, ale mně přišel snímek až mrazivě reálný. (26.01.2011)

Film o tom, jak se lidé v jedné rodině s různými charaktery vypořádávají se smrtí staršího syna. Matka Susan Sarandon je psychicky labilní a neschopna přijmout fakt, že její dítě je pryč. Otec Pierce Brosnan nikdy nedával city najevo a smutek v sobě dusí snažíce se jít v životě dál. Mladší syn se vzpamatovává ze smrti, kterou moc neřeší, protože bratra neměl moc rád (bratr byl vždy v rodině na prvním místě, zatímco on jen černou ovcí) a do toho se zbavuje závislosti na drogách. Do jejich života ještě vstoupí synova těhotná dívka, která se s ním ještě ani pořádně neznala a hned otěhotněla. Role Carey Mulligan mi dost vadila, i když je to sympatická herečka. Ono přijít do truchlící rodiny s tím, že jsem těhotná s jejich mrtvým synem a jestli tedy u nich můžu žít, protože máti je blázen a po uši v dluzích. Role Aarona Johnsona je minimální (v součtu se jeho postava objeví tak na 5 minut) a tudíž si nemůžeme udělat obrázek o člověku, pro kterého rodina tolik truchlí. Jako sonda do vyrovnání se se ztrátou a smrtí pěkné. (20.02.2011)

Nechť Vaše dítě splyne s přírodou. Ať vidí to nádherné spojení života se smrtí..... Představte si, že vám tragicky zemře 18tiletý syn a jednoho dne přijde jeho přítelkyně, že je těhotná a nemá kde být. Trápí vás vzpomínky, brečíte, hledáte odpovědi. Ale ze všeho nejvíc potřebujete čas k vyřešení mnoha problémů.... K tomuto filmu můžete utéct od svých depresí. Neudělá váš život snadnější, ale možná lepší. A zjistíte, že lepší než zacinkat zvonečkem je se vybrečet! V tomhle filmu totiž dlouho nemá nikdo dobrou náladu. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Rád nahlédnu do životních ,,sraček“ cizích lidí. 2.) Depresivní filmy potřebuju k životu jako sůl. 3.) Zajímá mě, jak to ti herci dělají, že brečí a nesmrkají? 4.) Dlouho jsem si nepobrečel. 5.) Chystám se pořádat párty s názvem: vstup v tom, co bych si na sebe nikdy nevzal. PŘÍBĚH ***** (24.05.2010)

Veľmi vážna téma a smutný, ľudský film o prekonávaní nesmierne ťažkých životných situácii. Čiže presne ten typ filmu, akým bežne neholdujem. Sem mal nalákalo luxusné obsadenie a vôbec neľutujem. Skutočne hĺbková sonda do psychiky rodiny poznačenej veľkou tragédiou a silný filmový zážitok. Len keby tá Susan Sarandon až toľko nebalansovala na hrane vyšinutosti. 8-/10 (18.01.2016)