Bang Bang Club

Bang Bang Club vidím především jako promarněnou šanci natočit opravdu dobrý film. Osudy Kevina Cartera a spol. jsou díky jejich práci nabité fakt dramatickými událostmi. Netradiční pohled do pracovního procesu reportážních fotografů jejich ražení stojí za pozornost. Obsahově tedy film co nabídnout má a díky ději postaveném na skutečných událostech jej lze hodnotit jako zajímavý. Ale naneštěstí psůobí i přes velmi dobrou kameru tak nějak sterilně a neosobně. Snad je to televizně nezajímavou režií, snad hodně slabými hereckými výkony všech 4 hlavních charisma postrádajících představitelů, ale film nezaujme víc než jako pozoruhodný sled událostí. Fotky Cartera, Marinoviche a spol. by zasloužily lepší film. (08.11.2012)

Mám ráda novinářskou fotografii a rozhodně bych si netroufla ji srovnávat s tím póvlem, co leze lidem do ložnic a říká se mu paparazzi. Novinář může zapomenout na svoji profesi a pokusit se zachránit jednoho člověka, nebo může být ten, kdo svou prací zachrání celou zemi. Tento film je mimo jiné i o velkém morálním dilematu, které válečný fotograf musí řešit. A je velká škoda, že snímek má několik hluchých míst, protože jinak by otázky okolo profese válečného reportéra zněly mnohem důrazněji. (01.01.2015)

Hezky se mně dívalo na ty reportérský kluky, ale horší už to bylo s těmi situacemi, které fotily. Já osobně fotím moc ráda, vezmu foťák, kolo a jedu vyhledávat momentky a věci, které mě nějakým způsobem zaujmou, ať je to stará bota ve škarpě, klika od dveří, brouk, kytka, strom........ a pak se k těm fotkám ráda vracím. Ovšem v tomhle případě bych prchala daleko od těch hrůz, které by ve mně zanechaly jen mrazivý pocit beznaděje. Někdo tam říká o nutnosti občas zapomenout na to, že ty, co fotí, jsou opravdoví lidé. Získáním Pulitzerovy ceny se sice dostane takový reportér, či fotograf na výsluní, ale velmi často za to zaplatí krutou daň, jak vyplynulo i z Bang Bang Clubu. Nebyly záběry jak tam sedí u bazénu se sklenkou vína daleko příjemnější?:-) Herecky to nedokáži posoudit, ale určitě mně byl moc sympatický Kevin v podání Taylora Kitche a celkově si myslím, že je tenhle snímek neprávem dost opomíjený. Alespoň já jsem zase o chlup víc pochopila, co může někdy takové řemeslo obnášet i když do toho může být člověk silně zapálený. (24.02.2015)

,,NAŠÍ PRACÍ JE SLEDOVAT, JAK LIDI UMÍRAJÍ“..... /// Afrika, boj mezi Inkhaty a ANC, ale přesto všechno násilí chlápků s krvavejma mačetama si nemyslím, že jde o politickej film. Už jen to, že celej konflikt je osvětlenej jedinou (srozumitelnou) větou. A kde jinde zdokumentovat činost skupiny ,,BANG BANG“ než v JAR? Spíš se zamejšlím nad jinejma věcma: kdo dokáže běžet vedle hořícího člověka.... kdo dokáže nechat na poušti bez pomoci..... ,,TVOJE FOTKY SE OBJEVÍ PO CELÝM SVĚTĚ!“ Tohle není o pocitech...tohle je prostě skutečná realita, autentickej film (příběh), úvaha, kdo si zaslouží Pulitzerovu cenu a samozřejmě taky, že fotograf je jenom člověk (to fakt mohlo bejt kratší...). Fotografové ve víru událostí, vnitřní touha po senzaci, po adrenalinu, beze zbraně jen s foťákem v ruce. Že by jim šlo především o člověka?....,,PROČ JSI TAM CHODIL?“... ,,PROTOŽE MĚ TO VYDĚSILO!“ Chorobná touha dostat všechny ty zlý a ošklivý věci na kousek papíru! Emoce nevzbuzuje smrt. Ta se očekává. Zaujala mě spíš otázka: ,,MYSLÍTE, ŽE JSTE SE ZACHOVAL SPRÁVNĚ? Možná, že v tomhle je síla tohodle snímku. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem ujetej na příběhy dle skutečných událostí a knihu ,,The Bang-Bang Club Snapshots from a Hidden War“ od Grega Marinoviche a Joao Silvy číst nebudu. 2.) Jsem fotbalovej rowdies a chci se ,,udělat“ na pouliční válce. 3.) Thx za titule ,,mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (30.01.2012)

Působivý snímek vyprávějící pravdivý příběh skupinky válečných fotografů, kteří nejsou z těch nejopatrnějších. Kolem sviští kulky, ulice jsou posety mrtvými těli a přesto se uprostřed davu domorodců s mačetamy krčí střízlík s prstem na spoušti (fotoaparátu), aby podal reálně krutý obraz války, která je navíc mimo věškerý zájem civilizovaného světa. Což dokazuje i to, že události v JAR, zde dokumentované mi byli absolutně něčím novým. Bez příběhu, bez příkras jen snaha o co možná nejreálnější obraz lidské "dark side". (01.06.2012)