Nórske drevo

Je to dosť dobrá romanticky ladená dráma z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o mladíkovi, ktorého priateľ spáchal samovraždu, s čím sa jeho priateľka, ktorú miloval aj on len ťažko vyrovnávala a tak keď sa po dlhšej dobe obaja znovu stretnú, vytvoria pár aj napriek tomu, že ich spája tragédia z minulosti. Ale jeho priateľka musí časom kvôli problémom odísť do vzdialeného prírodného sanatória a on sa zatiaľ zamiluje do druhého dievčaťa, ktorá ho má tiež rada a tak si musí vybrať. So spracovaním som celkom spokojný, ale nie je úplne ideálne. Dej je dosť prepracovaný a obsahuje viac výrazných prvkov, než je v tomto žánri obvyklé, ale s týmto samozrejme nemám problém. Spočiatku ma to až tak moc nezaujalo, mal som problém si vypracovať vzťah k niektorým hlavným postavám, vzťahy medzi nimi sú podané tak zvláštne a navyše tu vôbec nefunguje romantika, celé je to podané tak chladne, no je mi jasné, že to bol zámer. No po polhodine ma to už chytilo a celá prostredná hodina je výborná s niekoľkými skvelými situáciami, väčší priestor dostane priateľ hlavného hrdiny a jeho láska, ktorá mu toleruje neveru, čo to celé ešte v zaujímavosti rozšíri, chválim hlavne skvelý dialóg pri večeri medzi hlavným hrdinom a týmto párom, ktorý síce nie je obsahovo nijak zvlášť výnimočný, ale má mimoriadne silný náboj, je zaujímavo pojatý, keďže väčšinu času kamera zaberá len postavu dievčaťa a úplne ma pohltil, zaujala ma aj originálna scéna, pri ktorej sa hlavný hrdina rozpráva so svojou láskou, pričom bez jediného strihu počas toho prejdú niekoľkokrát lúku z jednej strany na druhú a podobné výnimočnosti, ktoré tomuto film pridávajú na zaujímavosti. Len škoda, že posledná polhodina je zase taká zvláštna, tiež obsahuje pár zaujímavých scén a chválim poslednú myšlienku filmu, ale už to nie je až tak pôsobivé, ako stredná časť. A prekvapilo ma aj to erotické ladenie, čo v tomto žánri nie je práve najbežnejšie, ale tento film obsahuje až niekoľko erotických scén a podobne ladených dialógov. Herecké obsadenie nie je zlé, ale ani zvlášť výnimočné. Vôbec si ma nezískal hlavný hrdina, ku ktorému som si až do konca nedokázal nájsť cestu, skôr ma bavili všetky ženské postavy, či už obe priateľky, podvádzané dievča alebo aj opatrovateľka v sanatóriu. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, ale nevyšli až tak kvalitne, ako asi bolo zámerom. Film chce pôsobiť výrazne umeleckým dojmom, čo mám rád, ale tu to pôsobí až príliš umelo a samoúčelne, ale páči sa mi vizuálna stránka, je tu skvelá kamera, množstvo vizuálnych nápadov, pozerá sa na to dobre. Po vlažnom hodnotení som moc od tohto filmu nečakal, ale som spokojný, škoda, že prvá a posledná polhodina už čiastočne zaostáva, ale celý stred je výborný a celkovo sa mi to páčilo. Určite si to ešte časom pozriem. 75% (30.10.2012)

Norské dřevo Anh Hung Trana je učebnicovým příkladem, jak se adaptace knih nemají natáčet. Ale také se na tomto snímku krásně ukazuje, že jakékoli srovnávání knih a filmů "podle nich" natočených je nesmyslné. Kniha je vystavěna s použitím literárních prostředků, zatímco film používá prostředky filmové... Kniha a film se tedy liší svou "řečí", ale navíc také svým rozsahem. Jakákoli snaha věrně převést knihu do filmové podoby, aniž by byly respektovány tyto zásadní rozdíly, je předem odsouzena k nezdaru. Nemluvě o tom, že nevidím naprosto žádný smysl, proč "věrně" převádět knihu na filmový pás. Není snad snazší a přínosnější si tu knihu prostě přečíst? Pokud se tedy dělá adaptace, musí přinášet něco nového, musí vhodně "přeložit" literaturu do kinematografie a vytvořit tak zcela nové dílo nezávislé na tom "původním". Odtud tedy ona nesmyslnost jakéhokoli srovnání knihy s filmem. Už z podstaty musí být jiné, jinak je to špatně - film by byl zbytečný. Tranův film zcela vyhořel právě na tom, že se otrocky snažil zkopírovat stránky velmi úspěšné (a velmi dobré) knihy do filmových okének. Pochopitelně to vede k velmi skokovému neplynulému průběhu vyprávění. Není prostor na vysvětlování jednotlivých detailů, epizod, příčin či následků. Není prostor na komplikovanou psychologii postav a jejich vývoj. Režisér chtěl mít ve filmu všechno, ale ve výsledku tam má jen neohrabanou kostru s mizernými chrupavkami a hlavně bez zdravé svaloviny. Proč dával např. do filmu onu nemocniční scénu s Midorinim otcem? Jaký smysl má tato scéna v kontextu filmu? Odpovím si sám - Byla v knize! Jenže Tran jaksi zapomněl divákovi převyprávět tuto epizodu celou a vysvětlit její smysl... A to je z podstaty špatně! Podobně by se dalo mluvit o dalších scénách. Film je více zajímavý po vizuální stránce; herci jsou také dobří. Tranovi se (zejména díky hudbě) podařilo vystihnout éru šedesátých let a vytvořit slušnou atmosféru. Ale to nevyvažuje ono selhání při "překladu" Murakamiho bestselleru, který je zde redukován na monotonní, až lhostejné oznamování, kdo už umřel, prokládané lascivitami, které v tomto filmu vypadají velmi samoúčelně. Křečovitost a snaha nezklamat vedla k pseudoartistnímu pojetí (časté záběry na krajinu, kytky v makropohledu), patetickému vyvrcholení (zoufalý Toru na skalnatém mořském pobřeží) a vůbec zbytečnému prodlužování divákova trápení. Vznikl pouhý přívěšek k dobré knize, nikoliv jeho nezávislý sourozenec, tj. svébytné dílo. Murakami měl dál tvrdošijně trvat na tom, že jeho knihy zůstanou knihami... (2 a 1/2 *) (25.02.2011)

Tak jsem se jednou kamarádky zeptala, jak se jí libilo to Norský dřevo. A ona mi řekla: "ty vole, bylo to ňáky divný, já ti nevím..." Takže jsem se na film podívala a musím říct: bylo to ňáký divný. Neříkám že blbý, to vůbec ne, ale úplně jsem se ztrácela v ději a ta sexualita mě tam nějak štvala a vlastně to na mě působilo nějak neuvěřitelně staticky. Hlavní hrdina všem vždy vyhověl, jakoby neměl žádný názor, těm jeho pocitům a citům jsem moc nerozumněla. Inu Japonsko. Nicméně: překrásná kamera. (13.03.2011)

Moja prvá prečítaná kniha od Murakamiho. Kniha sa mi páčila, tak som bola zvedavá na film. Počas filmu ma napadalo jedine jedno výstižné slovíčko - awkward. Filmové spracovanie vo mne nič nezanechalo, v čom práve exceluje kniha. Kľúčové scény mi pripadali nútené, a takže ťažko som im mohla veriť. Žáner "komédia" by tomu svedčil viac. Keby som knihu nečítala, určite by som si z filmu odniesla viac, no stále, typický b-čkový film. (16.12.2013)

Režisér tu knihu prostě nečetl! Pro mne je tento film velkým zklamáním. Vím, že zpracovat knižní předlohu, není vždy snadné. Murakami je mistrem mezi mistry a atmosféru, kterou vytvořil by věrně na plátno převedl málokdo. To chápu. Co ale nechápu je fušeřina, kterou jsem zrovna viděla! Kdo to nečetl, musel se příšerně nudit. A kdo to četl, musel se příšerně vytočit. Jako já. Z předlohy zůstali jen některé postavy a to tak, že mi připadali totálně mimo. Z děje je vypuštěno vše podstatné, veškeré vztahy jsou osekané na nulu... chýbí řada zásadních scén, které ovlivnili chování postav, chýbí řada komických momentů, které osvěžili celý příběh, dialogy neobsahují to, co bylo v knize řečeno jasně a i opakovaně. A i toho Norského dřeva tam bylo prostě málo. No??? Je to sračka a vznikla z ryzího zlata. (12.01.2013)