Liverpool

1-tento film urobil reziser sposobom,ktory mu bol blizky. 2-rukopis tohto filmu mi nie je blizky 3-na projekciu by ste si mali vziat niekoho,kto je vam blizky 4-ak nemate nikoho po ruke,sadnite si k vychodu,ktory je vam blizky ja som si,bohuzial,sadol do stredu:-) ale podarilo sa mi splynut pripojit so skupinkou rusiacich ludi svojim odchodom...a odisiel som na net,ktory mi bol blizky a napisal tento komentar.o par minut odchadzam na balkov film pokoj v dusi.hadam ho tam najdem:-) (25.06.2009)

WTF? Bože můj, tenhle 84 minut trvající "film" o několika pár minutových záběrech a cca čtyřech dialozích trval subjektivně několik hodin a dosud se mi nepodařilo logicky vysvětlit, jak jsem u toho mohl neusnout. Hůř snad pro mě letošní Febiofest začít nemohl. Pár mých teorií ohledně toho, proč Liverpool vypadal tak, jak vypadal. Režisér si při natáčení párkrát zdřímnul v momentě, kdy měl říct STOP (což vyustílo například v usnutí mého souseda/spolutrpitele v kině při jednom z brutálně dlouhých záběrů), přičemž například nechal herce ujít půl kilometru zasněženou krajinou. Nebo kameraman pracoval s novou kamerou na které věčně nemohl najít tlačítko stop, což se hodilo v momentě, kdy se při cestě do střižny ztratily 2/3 filmu (prakticky všechny dialogy a zajímavé záběry) a režisér se střihačem ho pak museli lepit právě z těch dlouhých záběrů, které by normálně využili jen v rámci několika málo sekund. Bojím se ale, že to byl tvůrčí záměr. :( Ať tak či onak, výsledek byl stejný. V průběhu projekce usnulo bezpočet diváků a asi kolem pěti jich odešlo ještě před koncem filmu. Nic proti artovým festivalovým filmům, ale co je moc, to je moc. (28.03.2009)

Film po lobotomii z něhož byla odebrána veškerá příběhová složka a schopnost komunikace s divákem na jiné úrovni než na té neverbální. Kategoricky nejsem proti minimalistickým snímkům ale Liverpool se nedá zařadit ani do této kategorie, neboť tvůrci při natáčení museli užívat hodně divné drogy, když se poté rozhodli vypustit tohoto nesnesitelně odporného krakena do světa. Má rada na závěr zní: ruce pryč...FEBIOFEST 2009 (31.03.2009)

předně upoutá velmi pomalé plynutí a absence znatelného tempa. střihů je v Liverpoolu naprosté minimum, přitom kamera bývá nejčastěji statická. Alonso nechává záběry znít v porovnání s nejrozšířenějšími postupy neobvykle dlouho. osobně jsem měl pocit, že tímto otevírá každý záběr do nových souvislostí a posunuje jeho vnímání pro nás diváky blíže bytí uvnitř okamžiku, kterého bývá obraz pouhým simulakrem. je to podle mě cesta k jinému druhu filmového realismu. je znát, že o kameru se staral někdo jiný, než v případě filmu Mrtví, přesto se ukazuje, že režie obrazu podléhá téže osobnosti. kameraman Lucio Bonelli odvedl mistrovskou práci a ohromujícím způsobem překlenul propast mezi realismem obrazu a jeho vysokou estetickou hodnotou. největší Alonsův vliv na obraz je zdůraznění odstupu od vyprávění, respektive neusilování o vyprávění, uvolněná a výrazně osekaná narace. Alonsovo vyprávění se ani v nejmenším nesnaží být vyčerpávající. naopak, podání příběhu je minimalistické tak, jak jsem doposud neviděl. nemá potřebu triviálně odhalit každou motivaci, která, je-li opravdu významná, jako náznak vyplyne ze souvislostí do sebe skládaných obrazů. divák se proto celou dobu potýká s nedostatkem informací, možná otravným, možná vzrušujícím. z toho důvodu odhaduji, že Liverpool je filmem, jaký patrně ocení jen ti nejtužší cinefilové, protože namísto automatického odečítání důmyslně rozložených informací nutí k velmi zevrubnému aktivnímu zaznamenání každého pohybu, a to jak pohybu dění na ose fabule, tak pohybu filmu samotného (filmové formy). zdůrazňuje hodnotu každého záběru pro vyprávění a rovněž hodnotu jeho postavení mezi ostatními, a proto svádí diváky důsledně si všímat i montáže. spíše než jiné filmy nás ponouká tázat se, proč v této chvíli přenesl pozornost jinam, jaký význam má ona dlouhá jízda kamery zachycující lesík v zasněžené krajině atp. tímto způsobem zaplétá diváka hlouběji do filmu, do jeho struktury a poetiky, a dosahuje (nadneseně řečeno) nejčistšího mně známého filmového realismu. zatímco od vyprávěného zůstává divák spolu s tvůrcem v nejistém odstupu, film ponouká k rozdmýchání unikátního modu diváctví, z něhož se filmová struktura jeví takřka hmatatelnou. (25.06.2012)

7,0/10 Režisér to vystihol presne - rutina. Vo svojej prvotine La libertad sa snažil poukázať, ako je abstraktný ideál akejsi absolútnej slobody limitovaný prácou/živobytím, či základnými biologickými a sociálnymi potrebami (teda prvky, ktoré sú podľa jeho názoru v kinematografii trochu ignorované). [SPOILER] Liverpool môžeme brať ako rozvinutie tejto témy nielen vo sfére každodennej rutiny, ale aj na určité výnimočné situácie - v tomto prípade návrat domov po dlhých rokoch. Aj ten je predsa sprevádzaný množstvom všedných starostí (jedlo, spánok, alkohol,..). Rovnako nikde nie je napísané, že po návrate na vás budú čakať výlučne šťastné úsmevy, objatia, smiech a slzy (skvelé momenty (zhruba preložiteľné ako) "Daj mi nejaké peniaze" a lakonické konštatovanie "Je lepšie, že odišiel") [/SPOILER]. V porovnaní s debutom je toto voľné pokračovanie menej zviazané režisérovým manifestačným programom, avšak je rovnako neúprosné v zobrazení bezútešnosti života ľudí zo spoločenského okraja. (23.02.2010)