Van Diemen's Land

Ačkoliv "Van Diemen´s Land" vypráví o jiném čase i místě, hodně mi připomíná "Ohně na planinách" Kona Ičikawi. Mají společné téma - vysilující bezútěšné putování nehostinnou tichomořskou divočinou a především nepřetržité trýznivé hladovění, které dohání lidské bytosti do krajností způsobujících jejich morální a posléze i fyzický rozklad - i určitou formální podobnost v tom, jak se oba snímky vyhýbají popisnému naturalismu při zobrazování brutálních zvěrstev která se v nich odehrávají často mimo obraz nebo jen v náznaku. To jim ovšem nijak neubírá na působivosti. "Van Diemen´s Land" je ponurý příběh plný beznaděje, který jako studie patologického jednání v izolované skupině narušených individuí snese srovnání třeba s Reesovou "Podzemní pevností" (rovněž film na základě skutečných událostí, kde ovšem nebyl katalyzátorem temných povahových stránek postav hlad, ale tma a klaustrofobie) (03.12.2018)

Toto nie je horor, ale pojednáva o kanibalizme, tak to sem dám. Najhrôzostrašnejšie na scenári je, že operuje so skutočnými udalosťami. V roku 1822 z tasmánskej trestaneckej kolónie utiekla skupina väzňov, ale skôr, než sa stihla prebrodiť nehostinnou a na potravu chudobnou novozélandskou divočinou... sa navzájom zjedla. Prežil len jeden, toho chytili, zasa utiekol, zasa nie sám a zasa jedol ľudí. Tak keď ho chytili následne, prestalo ich to baviť a popravili ho. O tomto incidente pojednáva i dokumentárne ladený film z roku 2008 Posledná spoveď Alexandra Percaea. (11.01.2017)

Nádherná příroda Tasmánie, tedy pokud tam zrovna nejste v trestanecké kolonii, živoříte a rozhodnete se pro útěk. Tamní krajina je totiž sice nádherná, ale zároveň drsná, nelítostná a hlavně taky záleží, s kým utečete. Pokud totiž nemáte dostatečné zásoby a jediným zdrojem potravy se můžete stát vy sám, je tady problém – zvláště když ostatní mají velký hlad a žádné morální zábrany. Některé scény byly vážně docela drsné (zvláště pak zabití prvního z vězňů), některé pasáže zas pro změnu zbytečně nudné a nezáživné. Tady si člověk prostě nevybere. Příběh zajímavý, krutý – drsný, herecké výkony některých zúčastněných taky nebyli marné, nicméně jsem postrádal pořádně vygradovaný a brutální závěr – pak už jen závěrečné titulky a jak dopadl jediný přeživší – nu špatně… (21.01.2022)

Co mi chybělo v The Last Confession of Alexander Pearce, jsem bezezbytku nalezl v tomto taktéž australském, o rok později natočeném snímku. Opět děsivé, opět hladové, psychologické dusno. Opět málomluvný Alexander Pearce. Hrdina či vyvrhel a vrah? ~ Námět je zcela totožný: vzpoura a následný úprk osmi trestanců z britské kolonie, úprk, jenž se v prosté touze po svobodě zvrtne v nelítostný boj o holý život v nevlídné tasmánské divočině. Srovnávat netřeba, oba filmy mají svou kvalitu. ~ Hlad dostihne každého. Jak brilantní se jeví záběr z úvodu, kdy je detailní záběr na ládujícího se strážícího vojáka… Mrazivá podívaná. PS Říci, že film je o ničem či dokonce debilita (viz komentáře s opačným hodnocením), může pouze ignorant. Naopak souhlasím s názorem jednoho z uživatelů, že komorní realistické zpracování bez touhy po senzaci filmu jedině prospívá. (18.08.2013)

Jsem spokojen. Právě jsem jako regulérní masožrout dojedl steak, který byl víc, než krvavý. Sice to chvíli trvalo, příprava a takový ty věci kolem, ale jak došlo na jídlo, byl jsem u stolu zase první! Kdybych nebyl, bůh ví, jak a kde bych skončil, ale na to raději nemyslím. Takový výlet v krajině, která je nádherná a děsivá zároveň za to rozhodně stál a že zrovna nebyla po ruce žádná, pořádná příloha, to já vidím jako zcela drobný, nanicovatý a nepodstatný detail. (29.09.2016)