Odnikiaľ niekam

Záblesk naděje v prázdnotě. Zase jsi mi zlomila srdce, Sofie... Tentokrát něčím, co jsem zvyklý hledat spíš v kontemplativní odnoži evropské kinematografie – dokonale čistými emocemi, které nejsou kontaminovány slovy a zamlžené symboly. Andělské bytosti uprostřed prázdnoty, poetické nicneříkání, vydestilovaný lakonismus filmové řeči. Proč hledat slova, když to jiní napsali přede mnou: odtažitý heartbreak. Na takové se nezapomíná! (15.04.2011)

Sofio, opět jsi mě dostala. Somewhere je překrásný film o obyčejných lidských starostech, které mají i tak neobyčejní lidé, jakými jsou herci. Skvělý Stephen Dorff mi potvrdil, že by měl dostávat větší role, stejně jako Elle, sestra o něco slavnější Dakoty. I tato mladá slečna na mě zapůsobila a věřím, že má v sobě potenciál to někam dotáhnout. Ano, mohl bych Sofii vyčítat, že místy to je přímá vykradačka mého nejoblíbenějšího filmu, mohl bych jí vyčítat další věci, ale nebudu. Začnu jí to vyčítat v okamžiku, kdy herci nebudou uvěřitelní, kdy dialogy budou znít moc "papírově" a celé to bude postrádat nějakou tu duši. A to tenhle snímek má - duši. Neříkám, že to je 100% zážitek, ale kdybych nedal plný počet takovému příjemnému snímku, nebyl bych to já… :-) 90 %. P. S. A mini roličky Benicia Del Tora a Michelle Monaghan mě opravdu potěšily. (31.12.2010)

Proč jsi takovej kretén, Johnny?..... Pokud zrovna neděláte choreo pro barové tanečnice, tak prvních 15 minut můžete vynechat. Pak dostanu informaci, že Johnny je slavnej a jeho dcera 5 minut krasobruslí. Jdeme k němu domů a tam – MEJDLO! 2 minuty hledá kalhotky (ne svoje, ale na ženský) a pak – (nebojte se) USNE! Taky dostane 2 esemesky. Uff, půlhodina za námi! Asi tak 5x se ptám dálkovýho ovladače – co to má bejt za tregédii? (mlčí a pes demonstrativně odchází umřít do chodby.) Potom Johnny dělá ještě pár úžasně zajímavejch věcí, ale o tom se přesvědčte sami. Pokud teda chcete vidět film, kde se děje úplný HOVNO! A jsou mi ukradený náznaky (narážky) na jiné filmy, postavy, knihy. Film zřejmě vznikl z důvodu, abych záviděl filmovým hvězdám.!(?) Tak jo, ZÁVIDÍM a přísahám, že až budu STAR, nebudu se chovat jako kretén. A rozvedu se. Protože ti svobodní... – nevěříte? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě jak žije (nudná) filmová hvězda. 2.) Jsem masér a hledám nové metody. 3.) Nevím, jak má vypadat pořádný hotelový apartmá. 4.) Odjíždím do Hollywoodu. Budu filmová hvězda. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.01.2011)

Nejlepsi film Sofie Coppoly je Lost In Translation, na tom se vetsina lidi shodne a Sofie uz zrejme byla otravena z toho, ze ji to vsichni predhazovali, tak udelala Lost In Translation 2, ktere se ale odehrava primo doma v LA. Problem je v tom, ze kombinace Billa Murrayho s exotickym Tokyem byla to, co ten film delalo tak skvelym, takze hned jsme o uroven niz. Dalsi lehke minus bych videl v tom, ze Sofia je precijen specialistka na zenske hrdinky a jejich mentalitu, kdyz se snazi psat muzskou perspektivu, tak to dopadne hur, kdy povrchne predhazuje, ze chlapek = stripterky a ferrari (i kdyz uznavam, ze to cerne ferrari bylo hodne v pohode.) On i ten vyber soundtracku je celkove povrchnejsi, takze zatimco i ve slabsi Marii Antoinette Sofia ukazovala dobry vkus v podobe The Cure, New Order, nebo Aphex Twin, tak v Somewhere to skoncilo u podstatne mainstreamovejsich kousku typu Foo Fighters a Gwen Stefani. Nic z toho ale nemeni fakt, ze ta meditacni indie sablona funguje i zde a Somewhere je dalsim povedenym a shlednuti-hodnym kouskem Sofie. Napr. masazni scena byla dobrej joke. A mimochodem - Stephen Dorff v tomhle filmu vypada 1:1 jako Dennis Quaid za mlada. Ve vysledku je to presne na pomezi 3 a 4, tentokrat budu hodny. 7/10 (20.05.2011)

Zas tie skreslenia. Ani v najmenšom nevyvraciam katarzný útlm oproti "Stratám v preklade" hĺbka-emócie-nálady v nich mali monopolné postavenie, ale tvrdenia, že "Somewhere" je založený na (1.) recyklacií zaužívaných postupov, ktorá je úzko spätá s (2.) autorkinou namyslenosťou a po fúzii týchto dvoch aspektov vzíde (3.) štrukturálna nudnosť, ma nútia k týmto trom názorom pridať aj moje obhajobné ekvivalenty._______Sofia Coppola: 1. Nerecykluje, len nepretržito verí svojim víziam, presvedčeniam a metódam, to že tentokrát nenatočila exponátny kúsok ešte neznamená jej rezignovanosť alebo vyprahnutosť. 2. Namyslená ako osoba - možno áno, ako autorka - určite nie. Viacerí si občas mýlia pôdu nezávislú s tou závislou, v tej prvej totiž nejde o to niekomu sa zavďačovať, vodiť za nos alebo ohromovať, v tej druhej však niekedy áno, preto ak sa niekto zatúľa do "cudzej dediny" a nie sú naplnené jeho vybájené požiadavky, šíri tieto klamné domnienky. 3. Zdanie nezáživného/zdĺhavého sledu záberov, ich zdánlivá zdelovacia holosť a nedokončenosť je posledným prestrelením kritizujucich, ale aj zároveň spoločným výstupom z predošlých dvoch bodov. Ak niečo exportne zapadá do ceľkovej koncepcie, tak je to práve onen "lenivý" strih, ktorý predeľuje (záujmovo nie až tak výrazné, kompozične vycizelované) zábery končiace vtedy, kedy si to daná okolnosť vyžaduje. Jednotlivé zvyklosti sú navzájom poprepájané a modelujú finálnu mozaiku presne tak, aby charakterizovala rozdielnosť tvorcu, jeho rozdielny prínos._______"Odnikiaľ niekam" nie je žiadnou studňou múdrosti, nazerá na denodennú rutinu žiadaného herca na pozadí hriešneho LA a krotko komunikuje jej "bočné" príznaky v podobe osamelosti/nezúčastnenosti/neštastia. Má všetko a vlastne nemá nič. Slasti prinášajú strasti. Bánalne, ale vďaka nevtieravej forme veľmi pôsobivé. K tomu diegetický soundtrack, verný prejav Stephena Dorffa a symbolika all around. Mnohými zatracovaní, mnou podporovaný. Prečo? Pre cit. (14.01.2011)