Coco Chanel & Igor Stravinsky

U nás téměř neznámá Anna Mouglalis si Coco zahrála s glaciálním klidem a svým elegantním vystupováním vypadá jako by modeling vyměnila za herectví jen kvůli této roli. Je mnohem přesvědčivější než Tatou ve filmu Coco Chanel. Počáteční Svěcení jara se jeví jako úmorné, když film dál plyne v pomalém tempu komorního dramatu. Vztah Cannel a Stravinského je monotématickým filmem možná záměrně nadhodnocen, efekt amour fou tu zkrátka není, ale snímek dokáže být docela podmanivý, vizuálně přesvědčivý, temně melancholický a prostý manýrismu. Odpovídá tak modernímu světu který Channel spoluvytvářela. Coco Chanel & Igor Stravinsky s image festivalového filmu nemá dokonalý scénář a k neduhům patří i bolestně mechanická mise en scène, ale ve srovnání s filmem od Anne Fontaine je tohle pravá nefalšovaná haute couture. Produkce: Eurowide Film Production (22.11.2020)

Stravinsky, hudební skladatel, ovlivňující svou děsivou, skřehotavou a totálně psychedelickou muzikou mnohé umělecké proudy 20. století. A Coco Chanel, sebevědomá žena, udávající tón světovému módnímu průmyslu od poloviny 20. století. Oba charismatičtí, oba tak překvapiví, inovátorští. Chápu, že se setkali a možná byli milenci. Chápu, že spolu nemohli být, jako manželé, protože takovéhle fatální vztahy nemůžou skončit v manželském gulášku. A navíc věřte, že tenkrát, v Té! době, se manželka a děti neopouštěly kvůli fatamorgáně. Tenhle film toto všechno vystihl bravurně. Prkennost ve dne, vášeň v noci. Ne s manželkou, oblečenou do obří, vyšívané, cudné, plátěné, lněné noční košile, s culíkem na rameni, ne s holčičkou, kterou si kdysi s něhou a poslušností vzal. Ale s démonickou, černobílou, jedním dechem vášnivou i chladnou, cynickou ženou. (28.12.2015)

Není 63% trochu moc?! Prvních 20 minut bylo úmorných a vůbec mě nebavily.. A popravdě nechápu, jak někoho může bavit sledovat trapné divadelní vystoupení, při kterém lidé hromadně opouštěli sál a bučeli.. Pak nastala pro mě jediná zajímavá část filmu, kdy se Coco seznámila s Igorem, ale potom už to šlo z kopce.. To mi autor opravdu chce tvrdit, že Coco Chanel byla robot naprogramovaný jen na 3 věci - šití šatů, čichání k voňavkám a sexu? Absolutně žádné city, byla chladná a nevěřila jsem jí absolutně nic, co udělala.. To měla být láska?! Kde? Pokaždé, když byli s Igorem sami (bez jeho ženy), rozepla mu kalhoty a prostě si to s ním rozdala.. Žádná romantika, vášeň, nic.. Bylo to vulgární a hnusné.. Ty hvězdičky jsou pouze za Igorovu manželku, která podle mě byla ve filmu jediná normální, lidská a sympatická.. Jinak se mi film sám o sobě vůbec nelíbil.. (30.01.2012)

Dear Jan, i saw your last movie. I was glad to see that you still use psychedelic substances. You chose great actors, your Coco was most sexy of all the three Cocos this year. Thanks for photography, great camera drive, but the only thing I carry off after the projection is that Igor wanted to fuck, so much, so much. (10.08.2011)

Už od počátečních tiulků se jedná o vizuálně velmi promyšlený a bezchybně nasnímaný příběh. Příběh, který je o to silnější, máte-li nějaké povědomí o tom, kdo byl Igor Stravinskij a co znamenal pro soudobou vážnou hudbu. Dějová linie se sice zaobírá postupně doutnajícím a v jisté chvíli i velmi vášnivým vztahem mezi Coco a Igorem, ale pro mě osobně to bylo jen příjemné a opravdu smyslně natočené zpestření, které obohacovalo téma příběhu - umělec, jenž je nepochopen svou dobou. Stravinského Svěcení jara muselo být jistě pro většinu lidí zjevením. Novátorské hudební postupy, důraz na rytmus, odklon od melodiky - to všechno muselo na Čajkovským odkojeném publiku působit jako ledová sprcha. Div je, že ještě za svého života Stravinskij vůbec došel nějakého uznání. Ale to na síle a emoční působivosti jeho děl nic neubírá. Naopak. V tomto pro mě Kounenův snímek funguje naprosto přesně. Využívá Stravinského skladeb, vkomponovává je do děje, a když náhodou sáhne mimo Stravinského repertoár, je to vkusné a vhodné. Hudební obrazy se snoubí s krásnou výtvarnou stylizací a vytvářejí tak pomalé, ale působivé celky, které dýchají atmosférou doby a tu a tam (snad i nevědomě) se dotýkají opravdového umění. Umění žít, umění milovat a tvořit. (17.05.2011)