20 dní v Mariupole (S42E06)

Velmi dobrý dokument a jsem rád, že ukáže (byť jen krátce) i "druhou stranu mince", tj. ty Ukrajince z Mariupolu, kteří byli a jsou proti Zelenskému a věřím tomu, že uvítali i ono "ruské osvobození". Kam se totiž hrabou naši dezolátští spoluobčané, u nich lze tu náchylnost k dezinformacím tisíce kilometrů od fronty ještě pochopit, ale je fakt masakr vidět i přímo samotné Ukrajince v rozbombardovaném městě plném smrti, kteří věří tomu, že ukrajinská strana je ta zlá... A také mě v neposlední řadě při sledování podobného dokumentu velmi sere, že Putin pravděpodobně zemře až stářím podobně jako Stalin, přitom za to svinstvo co na Ukrajině rozpoutal by zasloužil ten samý osud, který potkal např. Kaddáfího či Husseina... (07.04.2024)

Ani snad ne tak dokument, jako mrazivá výpověď o utrpení obyčejných lidí. Mordor na východě se nadechl k první velké expanzi, učí se, cvičí svá vojska, své propagandisty, zkouší, co kdo snese, kolik krve lze beztrestně prolít a co všechno ještě svět dokáže nevidět, a tým dokumentaristů o tom podává bezprostřední  a syrové svědectví. (23.02.2024)

Jelikož si na CSFD nechodím procvičovat světonázorovou argumentaci, a velmi zřídka mrhám časem na pokusy přesvědčit přesvědčené, ochotné věřit čemukoliv, co jde z toho jediného správného směru, omezím se jen na prosté konstatování, že tady není o čem diskutovat. 20 dnů v Mariupolu je extrémně syrová dokumentární výpověď o tom, co se dělo v prvních týdnech po zahájení ruské ofenzívy v únoru 2022 (pokud to někdo nepostřehl, tak válku s Ukrajinou Rusko začalo už v roce 2014). Vidět město, jehož některé části vypadají - pardon, vypadaly - úplně jako předměstí Pardubic nebo Havířova, jak se propadá do zmaru, je drsné. Vidět vyčerpané lékaře, z nichž část zoufale roní slzy nad roztrhaným tělem čtyřletého dítěte, a část z hloubi duše proklíná ty, co to způsobili, je ještě horší. Nejhorší je ale pro mě ta část, kde dostane prostor léta nacvičovaná obrana ruských osvoboditelů, která je zároveň velmi nebezpečným útokem - éto dezinformacja, éto herci, všechno je to jen snaha fašistů nás očernit... Nevím, jaký jiný dokument měl toho Oscara vyhrát. 90% (30.03.2024)

Ukrajina a Zelenskyj dva roky každý den v televizi sice erodují vnímání války na Ukrajině, jako něco co běžné diváky buď  unavuje nebo přímo otravuje, ale tenhle dokument je jako budíček o čem to přesně je. Brutální syrové zdokumentování 20 dnů Mariupolu, kdysi výstavní město u moře, které zničili Rusáci a to zbabělým zákeřným způsobem bombardování civilních cílů v čele se slavnou porodnicí. Nic pro slabé povahy, vidět ty mrtvé děti a celé to neštěstí a to jen kvůli tomu, že Putin v nějakých svých fantasmagoriích si vytyčil dobytí cizího státu, aby se vyrovnal nějakým carům. Rusáky považuju za degenerovaný národ, je jim jedno, že nemají kanalizaci, nebo že jim zemi rozkrádá ta kleptokracie a zavírají je za to, že vysloví slovo válka, hlavně že je uspokojuje ten pocit silného Ruska, ikdyž při tom vražděj, ubližujou a ničej, protože nic jinýho neuměj. (25.02.2024)

Drsně reálné zachycení válečného konfliktu na Ukrajině. Tvůrci dokumentu, v čele s charkovským novinářem, fotografem a filmařem Mstyslavem Chernovem, sledovali na vlastní oči dění ve městě Mariupol a to od počátku ruské invaze až po prvních 20 dní, kdy bylo město těžce bombardováno a obléháno. Již od úvodu je velmi nepříjemné se dívat na tento film, jenž postupně poodhaluje skutečné hrůzy, které se v tomto městě odehrály. Je rovněž moc důležité, že na začátku je zobrazeno město na pobřeží Azovského moře s více než 400 tisíci obyvateli, které si žilo normální život až do vpádu ruské armády. Radikální změna, která poté nastávala je až neuvěřitelná. Surovost snímku spočívá v tom, že vše pozorujeme v první linii společně s lékaři, sestrami, vojáky, policisty, alei obyčejnými lidmi, kteří prožívali (a prožívají) válku na vlastní kůži. Velký respekt a obdiv si zaslouží tvůrci tohoto záslužného díla. Nic víc není potřeba dodávat, každý si může udělat obrázek sám. (10.03.2024)