Hlava-ruce-srdce

Hodnocení filmu berte s rezervou. Přečíst si obsah u jinýho filmu než českýho, vůbec bych s nim neztrácel čas.Ale českou tvorbu mapuju veskrze celou,tak ani tohle sem nevyřadil, i přesto, že sem už kolikrát nadával na příšernost některejch filmů. Je jasný, že plnou palbu dá tomuhle dílu jen ten kdo se chce cejtit chytrym, intelektem bohatě obdařenym jedincem, koho už nebaví, že ve filmu hrajou herci, režíruje ho člověk-režisér, a děj je jednoduše pochopitelnej, má to jasnej závěr-pointu nebo že je to komerčně vtíravý-zábavný, nebo že to točil Hřebejk-Troška. Protože jinak je to slátanina jako prase. Úplně k uzoufání nudný, s dlouhejma dialogama, pořád dokola to samý. V textech Romana Zacha se objevujou slova jako debilita, stupidita, sračkobahno, ubohost, myslim že to je přesný označení kvalit tohodle paskvilu. Myslim, jak tady někteří píšou, že nepochopení tohodle utrpení svědčí o gramotnosti českýho filmovýho národa. Je to možný, ale já ani nevim, jestli chci bejt natolik chytrej, abych tenhle blud pochopil. S timhle jdi Jeřábe do prdele, nebo na stavbu stavět paneláky. Před dvěma měsícema sem viděl kvalitativně podobnou snůšku hoven-Valhala rising. Tak na tu stavbu vem i tohodle dánskýho blba. 0%. P.S.Uběhla pětiletka, a tenhle čurda už nenatočí pro kina ani hovno, jak je vidět. (29.05.2011)

Co se týče tématu a imaginace, patří oba Jařabovy celovečerní filmy k tomu nejoriginálnějšímu v českém filmu za posledních 20 let. Zbytku ale chybí prokomponovanost motivů a smysl pro tektoniku: dramaturgické záležitosti. Za mě v Hlava ruce... bohužel i jedna z nejslabších českých filmových hudeb poslední doby - midi hudba hudba ve stylu "pozor, téma". Mrzel mě taky po Vaterlandu už druhý product placement s luxusním vozem. To je zase smutné Česko. (08.11.2014)

David Jařab stále stojí osamocen mimo jakékoli směry české kinematografie. Něco tak originálního v kinech nebylo... od doby jeho Vaterlandu. Scénář není nejpevnější a občas zbytečně opakuje už vyřčené, ale jako autorská hra s divákem to opět funguje výborně. Už od úvodní titulkové scény režisér stanovuje vlastní (velice pomalé) vyprávěcí tempo a divák má dost času, aby se s tím srovnal. Herecky film stojí na výkonu pro mne neznámé Viktorie Čermákové, která to ustála se ctí. Postava Romana Zacha mi připomínala hlavního hrdinu novely Příběh jedné nohy od Igina Uga Tarchettiho, tak nevím, jestli to je jen náhoda (a co za houbičky to kouřil v lese, či jaký je výskyt lvů na Moravě). Pohádkovost, rozdrobená vyprávěcí struktura, černý humor, všechno sedí. Výborná je práce kameramana i pečlivá výprava a rekvizity. Navíc málokterý plakátový slogan je tak přesný jako tenhle. Ale Vaterland mi přišel celkově trochu lepší. (03.01.2011)

Podivné zjevení. Jsou tam úžasné věci (kamera, barvy, některé momenty, dojmy, zvuk, duch doby, pronikavá surrealistická atmosféra, hudba) a z druhé strany vykukují děsy (zmatek, příliš metafor). Hlavním zlem je Viktorie Čermáková. Její nepříjemně skřehotající hlas a otřesný afektovaný herecký projev...ble..., pokazila skoro vždy pečlivě budovaný nevšední filmový "pocit". Už jsem chtěl dát dvě hvězdičky, jenže přišel závěrečný obrat (dá-li se to tak nazvat) a ten mě plně uspokojil (hlavně dával smysl). 52%. Výborné komentáře: msroubek a Marigold (24.04.2011)

Většina lidí okolo vede v podstatě živnost a ne život. Film, který podle mě ne úplně nejlépe rozpracovává téma rozbourávání tradic a tradičních hodnot. Lidé začínají myslet a jednat nezávisle na státu, na tradicích, na společnosti, každý člověk se stává samostatnou odloučenou entitou. Má ruka je pevná, neztratil jsem hlavu a k čistému srdci se snažím dopracovat. Společnost nezávislých individuí však již nemůže dojít klidu. Jediný způsob je opětovné pohlcení všech nezávislých částí společnosti, třeba i násilnému spojení. David Jařab se tak snaží představit myšlenku, že rozbourávání tradic, svoboda a nezávislost lidí nutně musí vést ke zmatení, které je následováno opětovným násilným podřízením uměle vytvořeným společenským hodnotám totalitarismu... a v tom případě je jedno zda komunistického, nacistického nebo kapitalistického. K tomu nahrává i skutečnost, že většina lidí včetně samotných státních institucí je někde na pomezí zastánců tradic i změn. Jde o zajímavou myšlenku, pěkně zpracovanou, ale film mi přišel trochu zmatený. Navíc herečka v hlavní roli mi moc neseděla, zdálo se mi, že její herectví je nepříjemně afektované. Avšak pořád je to lepší než ta šeď okolo. (02.08.2012)