Higaši no Eden

Nadechla jsem se, a když jsem vydechla, seriál právě dohrál jedenáctý díl. Tak trochu z toho mám stále vykulené oči. Tak nějak jsem si zamilovala našeho prince. Mám velmi ráda tvorbu Kenjiho Kamiyami a ani teď nezklamal. Od dobrého openingu nazpívaného skupinou Oasis až po zamotaný příběh, který jsem s láskou sledovala, se mi anime líbilo. Postavy, animace, hudební doprovod. Všechno na jedničku. Jen je mi trochu líto toho konce, asi by se mi líbil více konkrétní, ale tak ještě mám před sebou dva filmy, takže věřím, že se toho svého "konkrétního" konce dočkám. Anime pro dospělé, z něhož jsem si odnesla velmi dobrý vnitřní pocit, že jsem sledovala něco opravdu kvalitního. (29.08.2010)

Tohle mě hodně bavilo. Má to spád, atmosféru, skvělou zápletku a vůbec hodně zajímavých nápadů, trochu té romantiky a hlavního hrdinu, který mi po celou dobu dělal neskutečnou radost, protože to byl prostě sympaťák. Já si to užil a těch 11 dílů mi uteklo neskutečnou rychlostí. Konec se sestřelováním raket je velmi povedená a efektivní podívaná, která se mi velmi líbila, no a už jen za "Johnny Huntera " tomu nemůžu dát špatné hodnocení, jinak si mě najde a usekne mi... U mě 8,8/10 (30.12.2016)

Kenji Kamiyama poprvé režíruje svoje vlastní dítko - ale ne podle svého scénáře - a víc než co jiného drží prst na tepu doby. Tedy přesněji řečeno na tepu japonské současnosti, která není z hlediska sociálního zdaleka tak utěšená jako bychom si z té dálky, ze které vidíme jen mrakodrapy a technologickou vyspělost, mohli myslet. Ideově i jinak vykořeněná mládež, předobraz google glass, spousta námětů k přemýšlení - a do toho chytlavá zápletka se sympatickým hrdinou trpícím ztrátou paměti a disponujícím všemocným utrženým sluchátkem poháněným magickou mocí tvrdé japonské měny. Postupně se dostáváme blíž a blíž pravdě, a najednou je tu vrchol v podobě jedenáctého dílu... kdy se dozvíte, že na skutečný vrchol budete muset ještě počkat... a nutno říct, že ten v Gekijobanu nepřijde (je tam jen konec;)), protože nejsilnější moment je závěr téhle "sezóny". Za samotné Higashi No Eden si Kamiyama zaslouží pevných 80%. (17.01.2014)

Celkom kvalitný, chválitebný počin, ktorý ničím neurazí a ako jedno z úvodných anime pre začiatočníkov poslúži dobre. Aj keď sa nejedná o nič výnimočné, treba oceniť nápad a myšlienku, aj keď sa občas až príliš mení tempo. Naviac je to celkom vizuálne pekné a príbehom nás sprevádzajú sympatické postavy, takže som spokojný. (31.07.2017)

Kdyby se mi někdo snažil Ráj východu nějak žánrově zařadit a doporučit, měl by to hodně těžké. Příběh Saki a jednoho potrefeného cizince totiž funguje jako pohádka a přitom v něm není špetka kouzel. Umí hrát na romantiku a přesto se všechny vztahově silné chvíle odehrají zdánlivě mimoděk. A konečně je celá hlavní linka o odhalování minulosti nebo letících raketách, ale při rekapitulování celého seriálu si vzpomenu na něco úplně jiného. Na to, že kouzlo obyčejnosti a uvěřitelnosti může být i při líném vyprávěcím tempu takhle silné. (11.07.2015)