Sociálna sieť

Ano, tak jsem i já, Kokot Hloupý (Stultus pungunt), podlehl a mrkl na životní příběh egocentrického hovada s košťálovinou na kštici. Avšak ani přesto jsem nepřestal tímto mocným nástrojem, který systematicky degeneruje dnešní mládež z blbců na čuráky, pohrdat. To je tak, když si polonahá mařenka, co je vylízaná jak flaška od medu, na zeď postne stopětkrát retušovanou fotku, kde špulí svůj asexuální rypáček a povislý kozy a doplní to slovenským citátem o lidských hodnotách. To pak pod náporem lajků od desetiletých onanistů padají servery, přebytečný ejakulát se stává světovou hrozbou a Zucker si pokojně mastí toho svýho berga. Hnus. Jo a jen tak mimochodem, naše fejsbůk stránky tady. (29.01.2014)

Film o Pomovi a vzniku CSFD. ____ Pět důvodů k radosti: 1, Pravičák by z toho udělal zdrženlivou moralitu o podezřelým individuu, který podemílá tradice judaisticko-křesťanské kultury, levičák zas trapně ohraný střet zlého systému a krásného jedince. Fincher, respektive Sorkin taková klišé odmítá. Zajišťují dostatek kyslíku v bahnitém kalu, jímž se uvažování filmařů obvykle ubíhá, a nechávají na divákovi, aby si udělal vlastní názor. 2, Stejně neutrálně vyznívá střet Zuckerberg, Saverin a Winklevossovi. Ve filmu není postav kladných, ani záporných (faktem ovšem je, že vyvážit tři a více postav je lehčí než dvě, kde jedna nutně dominuje). Obrovské pozitivum. 3, Digitální kamera. Spolu s Miami Vice je Social Network asi největším triumfem digitálu, potažmo světlocitlivých čipů, které se obejdou bez předimenzovaného osvětlovacího parku. Tvrdí-li Fincher ve slavným citátu, že nikdy nechodil na filmovou školu, protože to nepotřeboval, a co je režie, zjistil, když se stmívalo a on potřeboval stihnout ještě tři scény, je to vlastně přesně obráceně – Finchera nestraší východ měsíce, nýbrž jeho západ. Fincher je prostě jeden z těch, který by do Ceckatýho tornáda, baru z Rodriguezova rozvernýho grindhouseu, který má otevřeno od soumraku do úsvitu, nikdy chodit nemohl, páč tehdy dělá. 4, Trent Reznor. Atticus Ross. 5, Social Network drží historický rekord za největší počet dialogů, který se kdy objevil v jednom filmu, což souvisí s největší inovativností Finchera, rozvedenou už u Zodiaca, kterou je skutečnost, že své filmy nedělí na jednotlivé scény, ale na obrovský kontinuální dvouhodinový pásmo bez ostrých přechodů. Díky tomu, že neztrácí čas uvozováním a ukončováním každé scény a že na rozdíl od stylisticky příbuzného Scott Pilgrima na rafinovaný přechody a audiovizuální můstky nijak neupozorňuje, jsou jeho filmy čílý a neklidný jako tykadla hmyzu, jak černá díra, v níž je obrovské množství hmoty stlačeno gravitací do velmi malého objemu. Ale takový už Fincher je. Bůh ví, od koho má tu nepokojnou krev. ____ Smím-li porovnat Avatara, Počátek a Social Network, tak Avatar i Počátek jsou progresivnější filmy, první technologicky, druhý scenáristicky. Spíš než filmy bychom mohli mluvit o osobních projektech za velké peníze, které odrážejí povahu svých tvůrců – Cameronovu inklinaci k technice a Nolanův „doktorát" z literatury. Ovšem divácky stavím nejvýše Social Network. Jednak Fincher nestaví technické a mediální aspekty kinematografie tak na odiv, respektive je rozpouští v příběhu, druhak dosáhnout mety filmař-vypravěč je více než být filmař-technik či filmař-literát, je to ta největší meta, která ční nad oběmi předešlými, neboť být vypravěč znamená být zároveň-inherentně technik a literát, ale obráceně to už neplatí. (26.12.2010)

Jak mi Fincher přijde preciznější, tak mi přijde prázdnější. Už brzy bude nejspíš úplně nejpreciznější a zároveň nejprázdnější. On odchod z kina s pocitem: "Hm, tak mistr vzal zakázku a zpracoval ji poctivě," nesvědčí moc ani o poskytnuté zábavě, natož případné transcendenci. Nejde o filmovou exhibici, ale exhibicionismus. Social Network představuje geniální lidi od počítačů jako dokonale naplňující prototyp nerda, tedy člověka s nulovou sociální inteligencí, kterého nic od počítače nedostane, s tou výjimkou, že mnohem více chlastají a šukají. Mohou sebevědomě a nabubřele žvanit (zdejší Zuckerbeg) nebo být zajíkavě plyšoví (zdejší Saverin - a je jedno, že neprogramuje). Na Harvardu vůbec, zdá se, studuje pouze banda fetujících, mrdajících, chlastajících géniů, kteří pohrdají obyčejným člověkem, leč vymetou každý komín s pěkným okolím - ovšem ta necitlivá banda v mžiku i přes přeplněný společenský život podlehne kouzlu fejsbůku. Obzvláště zrůdným způsobem jsou tu zobrazeny ženy, jež nejsou než kurvy provlhlé od toho, jak si do vagíny neustále strkají jeho "peníze" a "úspěch". S výjimkou Eriky, která má nadzjevně ztělesňovat tu zdravou, nám normálním vlastní opravdovost. Tak se pěkně poplácejme po ramenou a řekněme si: "No jóó, oni jsou možná geniální a mají prachy, ale my jsme stejně lepší jako lidi. Taky šťastnější." Když se to pěkně ozvučí, ohudbí, jezdí se kamerou semhletámhle, hlavně svižně, což se řekne i v střižně a: "Staccatózně žvaň a mel, Zuckereisenbergu!" toto letí, jéje, viďte? Tohle nepovažuji za generační ani žádnou jinou výpověď, ale za podbízivost. *** hvězdy, páč jsem to Fincherovi první půlku filmu žral i s navijákem a teprv pak se udice přetrhla. (02.11.2010)

David Fincher to zase dokázal. Vytvořil další ze svých filmů, na který může být právem pyšný jak on, tak jeho fanoušci. Jesse Eisenberg coby Mark Zuckerberg (ta podoba!:) na sebe strhává veškerou pozornost a herecky mu výrazně šlape na paty Andrew Garfield, který mě opět více než příjemně překvapil. Byla jsem zvědava, jakou postavu bude ztvárňovat Justin Timberlake a byla jsem překvapena, že mu byla svěřena postava dalšího internetového velikána, jednoho ze zakladatelů legendárního Napsteru. Social Network je film, který ukazuje, jak se psala historie, kterou stvořil jeden obyčejný kluk z Harvardu, který jednoho dne dostal "dobrý" nápad. Nápad, který z něj učinil nejmladšího miliardáře na světě. Nápad, který vytvořil novou etapu v sociálních komunikacích a z milionů lidí vytvořil pravidelné závisláky na fenoménu moderní doby, který se nazývá Facebook. Perfektní atmosféru dotváří minimalistická hudba Trenta Reznora a Atticuse Rosse. "As for any charges stemming from the breach of security, I believe I deserve some recognition from this board." - "I'm sorry?" - "Yes." - "I don't understand." - "Which part?" (14.11.2012)

Unesený nejsem, ale jedna věc se mi na filmu líbila - svým pojetím je totálně "anti-facebook", když klade důraz na "hmotnost" filmového jazyka, na precizní výstavbu dialogů a i rychlé kombinování časoprostorových rovin. Díky tomu působí jako zaujatá, ale s odstupem činěná výpověď o jednom sociálním fenoménu, o skupině lidí, kteří dnes utváří společnost stejně výrazně jako státní aparáty. Časté srovnání s "There Will Be Blood" beru, i když tady Fincher na celé čáře prohrává. Zuckerberg a Plainview jsou postavy společné svou vášní pro prchavou esenci, ale v tomto ohledu dokázal PTA sestoupit mnohem hlouběji než David, který jako by byl občas okouzlený povrchním kouzlení (např. závody veslic, esteticky strhující, ale jaksi mimo koncept) a především limitovaný tím, že Sorkin z pochopitelných důvodů nemůže být v Markově psychologii až tak kontroverzní. Chtě nechtě tak motivace pro celý sociální experiment vyznívá přeci jen dost konstruovaně. Jinak ale všechna čest - na to, že jsem dvě hodiny sledoval lidi, jimž nerozumím a jimiž svým způsobem pohrdám, jsem se výtečně bavil a mnohé pochopil. A bez skrupulí říkám: Zuckerberg je možná podivný hajzlík, ale rozhodně velký frajer. Svou asociálností vystihl něco, co je v lidské psýché a společnosti přítomné od pradávna. (30.10.2010)