Jedz, modli sa a miluj

Film o hledání sama sebe, o nacházení vlastní jistoty, klidu a celkové vyrovnanosti. Proč ne ? To samo osobě by bohatě stačilo. Patrně si tvůrci nebyli moc jistí, že to bude stačit a tak vytáhli silný kalibr Javiera Bardema. Začala šroubovitě - sladkobolná vztahová záležitost. A to byla přesně věc, která mi sešoupla film o hvězdy dolů. (19.05.2014)

Jíst, meditovat, milovat je osobním příběhem Elizabeth Gilbert, která jen nechtěla žít podle formičky a nakonec si to přiznala a něco s tím udělala. To je tak nepopulární výchozí situace, že je jasné, že z toho nemůže být všemi milovaný film, protože některé story jednoduše bolí. Ať už pro to, že máte podobný osud nebo kamarádku, která by měla konečně zvednout zadek a udělat něco podobného, i kdyby to neznamenalo dojet až na kraj světa. Kniha je místy nesnesitelná, protože jde skutečně jen o tok myšlenek hlavní hrdinky, která radikálně mění svůj život za pět minut dvanáct, je sebestředná, ale samozřejmě jen v rámci nutnosti pudu sebezáchovy. Film je naopak díky Julče celkem zábavnou sondou do mysli mnohem univerzálnější hrdinky. Už proto, že tvář Julči dávno patří tolika různým hrdinkám, se kterými se podvědomě ztotožňujeme už tolik let. A hlavně, kdo jiný dokáže jíst tak smyslně špagety, jako ona, s tou svou obrovskou pusou? (04.09.2015)

No tfuj tajbl, tak tohle bylo sladší než presso s dvanácti cukry... Buď jsem dnes neměl na romantiku náladu, nebo to celé bylo plné jen rádobymoudrých keců na téma vztahy... Ale spíše to druhé. Pokud by se našel někdo, kdo držel krok s mentálním rozpoložením Liz Gilbert, má můj obdiv. A pokud to vydržel celou tu vraždenou stopáž 134 min ! má můj obdiv dvojnásobný! Já už v Indii tak nějak zmámen tou hrou barev přestal přemýšlet nad významem řečeného a jen sledoval ty hezké barevné obrázky z exotického prostředí... Při sledování tohoto filmu jsem si také uvědomil, že je J. Roberts vlastně docela ošklivá... Jediné co chválím jsou vybrané lokace a také soundtrack. To ale asi nemělo být gró filmu... Kdo to neviděl, ať si pustí nějaký cestopisný dokument o Římu, Indii a Bali. Bude to kratší, uvidí víc a nebudou ho ve snech v noci strašit ty koňské zuby Robertsové. * * (22.08.2014)

Tohle je blbý film o víře a filosofii. Tohle je blbý film o jídle, i když se místy snaží o to, aby zde záběry na jídlo byly. Ničím ale nevynikají. A co nejhorší, tohle je pěkně blbá a nudná zdlouhavá romance, kdy stejně budete mít pocit, že ta hrdinka se vlastně ni nenaučila. Tady mi Julia přišla hodně otravná. (11.11.2016)

Zajištěná americká panička neví, co se životem. 1) Snímek vystihla komentátorka petite fille: ...dlhý a suchý exkurz do akéhosi moderného konzumného poňatia spirituality človeka... 2) Nejpůsobivější jsou lokace. Řím se z dusivého barokního města plného utrpení a temné minulosti mění v nádherné atmosférické uličky a kulinářské požitky. Indické Pataudi opájí svými barvami a meditační kulturou, zatímco Bali na závěr ukazuje joie de vivre. 3) Rovněž herecké obsazení je velmi slibné. Kapku moc zmalovaná, přišlo mi, 43letá Julie Roberts svůj šarm propůjčuje nepříliš sympatické postavě. Pro milovníky sladkých tváří je tu 32letý James Franco, kdo chce chlapy ad extremum, má tam 41letého Javiera Bardema. 45letý spoluscénárista a režisér, otevřený homosexuál Ryan Murphy se tu chová jako kuchař, který dodává oblíbené ingredience, přesto však je celková chuť mdlá jako thálí v indickém klášteře. Inu, Americans know entertainment, but they don't know pleasure. (01.09.2014)