Pýcha národa

Eli Roth je špatný režisér, ale pokud mu dáme příležitost scucnout jeho "génia" do pěti deseti minut, tak na film typu Pýcha národa se ještě zmůže...jako nadsázka a doplněk k něčemu většímu to zase tak zlý tentokrát nebylo. Na druhou stranu zbytečný film to nebyl, v příběhu Bastardů hraje kino a tento film dost zasádní roli :-) (10.01.2011)

Pýcha národa je velký film, který je natočen Aloisem von Eichbergem pro Josepha Goebbelse a německý filmový průmysl. Při jeho natáčení myslel na film budoucnosti - nacistický propagandistický film. Jediný opravdový film. Natočil dílo, které doopravdy zachycuje sílu Německa. Pýcha národa je něco opravdu speciálního, protože to vlastně není film. Je to něco … je to prohlášení. Je o pýše, je o válce. Je o boji za svůj cíl. Je to jako boj Davida s Goliášem. Máte neporazitelného nepřítele, ale také mladého muže, který bojuje za své ideály. Byl to velmi nákladný film. Byl drahý, padl na něj celý roční rozpočet UFA, což je ale v pořádku, protože se jedná o mistrovské dílo. Režisér byl velmi mladý, ambiciózní a také velmi dobrý, protože udělal vše, co po něm Goebbles chtěl. Pro Eichberga to byl jeho nejvýznamnější film. Je vzrušující, nabízí napětí a drama. Akční scény jsou skvělé. Promlouvá vám do duše. A ten mladý herec, Frederick Zoller, je učiněný krasavec. Je tak přesvědčivý. Hloubka a cit, které číší z jeho výkonu, jsou prostě úchvatné. Hitler ten film velmi podporoval. Dokonce poskytl citát na plakát, což filmu opravdu pomohlo při propagaci. Něco jako „Na Pýchu národa budete pyšní.“ (20.03.2011)

Pro mě nejde jinak než dát maximum. Tenhle filmeček se očividně vysmívá opusům jako je Vojín Rayan a Band of Brothers a podobně. Ne, že by na těch příbezích bylo něco špatného, ale prostě ty kýble prvoplánového patosu a hry na city, jsou občas k nevydržení a stejně tak poslouchat ty lidi, co u toho prožívaj zaručeně pravé emoce nad zaručeně skvělými hrdiny. Skvělý hrdinové jsou jen v propagandistických filmech, tak to tu máte z té druhé stránky ... haj hou (13.03.2012)

Nebýt Hanebných panchartů tak opravdu neví, co bych si o Pýše národa mohl tak myslet (snad to, že Eli Rotho si asi rád hráje na nácka, byť má ksicht výstavního obyvatele gheta v Polsku v roce 1942:-)). Takto to beru jako bonbonek skvělého filmu a důkaz, že Tarantino má svého psíka Rotha opravdu rád a snaží se ho co nejlíp prostrčit k režírování. Takže Pýcha národa je prakticky filmem o jejich nesmrtelném přátelství, které snad nedopadne jak kamarádičkoství Hitlera a Röhma-http://cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_R%C3%B6hm (21.05.2010)

Jo pokud jde o recesi, tak v tom jsou pánové Quentin Tarantino a Eli Roth „mistři“. Především však druhý jmenovaný by se měl více soustředit na natočení kvalitních filmů (celovečerních), protože právě s jeho kousky mám občas dost velký problém, je vůbec shlédnout až do konce. Tenhle ujetý kousek si však nezaslouží býti zbytečně moc kritizován, protože jako „propaganda a vtip“ posloužil docela dobře. Divák se nad jeho naivitou zasměje, nábojů tu bylo vystříleno opravdu požehnaně a bylo vidět, že hlavní hrdina si to dosyta užíval – „fofrem bych ho obsadil do dalších nepostradatelných“… (27.07.2017)