Život po životě

Toto téma šlo pojmout dvěma způsoby. Jeden je diváka citově vydírat a násilně mu vtloukat do hlavy „jediný správný“ názor, že jsme všichni slepí a ti, jež nazýváme šarlatány, mají opravdu mimořádné schopnosti, přesahující naše chápání. Anebo celý fenomén ukázat v lepším světle, kdy v některých případech opravdu jde o poslední a jediný způsob, jak se vyrovnat se smrtí někoho blízkého, resp. přestože „víme“, chceme věřit. Eastwoodova novinka naznačuje způsob druhý (jak bych u něj čekal), ale po(s)tupně se přelévá v první. Jednotlivé příběhy jsou schematické, vykonstruované a shází jim živěji napsané i zahrané postavy. Část o mužském médiu, znaveném svým darem a vším, co přináší, má potenciál (všechna schémata jsou na správném místě – sympatický, nenápadný hrdina, téma odpovědnosti a přijmutí své podstaty, romantická linka na obzoru) a dokonce příjemně civilního Matta Damona, ale nemá šanci doznat řádného tvaru ani prostoru, když Eastwood neustále utíká k těm dvěma zbylým. V závěru je navíc všechny velmi hrubě spojí a dochází ke zrodu jakéhosi příběhového Frankensteina, snad jakousi osudově mytickou romantiku, jejíž původ, přemostění ani smysl nejsem schopen dohledat. (10.03.2011)

Nečekal bych, že filmovou variaci na legendární knihy Raymonda Moodyho natočí právě nestor amerického filmu Clint Eastwood. Ale možná právě v tom je ona metonymická propojenost - právě Eastwoodův pokročilý věk otevírá panu režisérovi přístup k novým, možná nejzásadnějším tématům. Jistě tu vzniká generační bariéra, ale kdo ví, čím budu žít já za nějakých 40 let. Eastwood možná až překvapivě používá postmoderně laděný koncept několika zdánlivě nezávislých příběhů, které se v jistém momentu spojí a vytvoří pevný kontext, jak to známe z filmů o generace mladších tvůrců - Alejandro González Iñárritu a jeho Amores perros a především Babel, nebo Paul Thomas Anderson s Magnolií. 3 příběhy setkání se smrtí (pikantní je, že film byl právě stažen z distribuce v Japonsku, neboť sekvence s tsunami je tam až příliš aktuální a bolestivá), 3 části západního světa, 3 lidská dramata (brilantně sofistikovaná - to britské především sociální, to francouzské osobní a psychologické, to americké pak angažující se a nosné... A při jeho sledování mne napadla jediná výtka k celému konceptu díla - kdyby se tvůrci soustředili jen na jednu dějovou linii a vybrali si osudy jen jednoho hrdiny, Clint Eastwood by natočil opět svůj staromilsky klasicky vyprávěný film, možná by bylo vyznění stejně silné, jako v předchozích mistrových opusech. Takhle se nemohu zbavit dojmu, že mi k absolutnímu zážitku skutečně nějaká podstatná složka snímku chybí... (19.03.2011)

Život po životě určitě není film pro každého (tedy ne snad že by Clint Eastwood dříve takové točil). Je to tiše dramatický příběh plný emoci, civilní, lidský, konejšivý... Tak nějak se mi zdá že o posmrtný život, záhrobí a navazování kontaktu s druhou stranou v něm jde až v té úplně poslední řadě. Vlastně mám chuť ho přirovnat ke Spielbergovým Blízkým setkáním třetího druhu, akorát s výměnou mimozemšťanů za nebožtíky. Ve filmu je řada nesmírně působivých scén všeho druhu (jen namátkou skrývání se před sociálkou, ochutnávání jídel s páskou na očích, obcházení médií - podvodníků, samozřejmě také úvodní vlna...) a každý z těch tří příběhů dokáže upoutat a zaujmout. Konec je vyloženě krásný. A nevadí mi, že je to čistočistý happyend bez jakéhokoliv otazníku. (14.12.2014)

Nízke hodnotenie tohto Eastwoodovho filmu ma dosť prekvapuje. Samozrejme nieje to Grand Torino ani Výmena či Milion dolar baby, ale film je podľa mňa urobený kvalitne. Úvodných 10 minút a vlna tsunami sú neuveriteľné. Na domácom kine som mal pocit, že zoberie aj moju obývačku. Celá táto scéna je výborná, desivá, dokáže diváka neuveriteľne navnadiť a čo je podstatné, vyzerá skutočne reálne, narozdiel od Emmericha či M. Baya. Aj keď takého adrenalínu sa už nedočkáme, Eastwood rozdáva emócie na všetky strany. Clint obsadil film skutočne výborne, každý herec, herečka má niečo do seba a všetky tri dejové linky sú kvalitatívne vyrovnané. V závere sa príbehy pretnú a spoja film v krásny celok. Film je naozaj plný malých, ale zaujímavých scén, ktoré dokážu diváka dojať. Mnoho užívateľov píše ako ich film nudil, no mňa ani sekundu. Možno je to aj tým, že mi párkrát visel život na vlásku... Zvlášť si to cením v prípade, keď je film z väčšej časti konverzačný. Dokonca ani M. Damonove "spojenia" neboli trápne. Možno preto, že boli krátke a určite zaúčinkovali aj slová chlapcovi " Neboj sa, neuvediem ťa do tranzu ani podobné kraviny, len sa ťa na chvíľu dotknem". Eastwood natočil krásny a dojímavý film. Neviem či je viac o smrti či o živote, ale pozerá sa na to príjemne. Mne osobne Clint opäť potvrdil svoje výnimočné režisérske schopnosti a nepíšem chvály iba preto, že ho točil Eastwood. Mne to sadlo. 80%. (22.07.2011)

To si snad, milý Clinte, děláš prdel ze všech svých příznivců. Podobný fantasmagorický bláboly bych čekal možná od Šajmalana, ale rozhodně né od Eastwooda. Film je složenej ze třech různejch příběhů, který jsou jeden nudnější než druhej, a nemaj spolu žádnou souvislost. V posledních cca 20 minutách se příběhy poněkud neobratně začnou spojovat dohromady, což působilo jako deus ex machina. Dávám jednu hvězdičku za celkem efektní vlnu na začátku filmu. Zbejvající 2 hodiny jsem vyloženě protrpěl, ale očekával jsem aspoň nějakou úžasnou pointu, takže jsem to nevypnul. A vono hovno. (31.03.2012)