Román pre mužov

Překvapivě vtipná a dobře napsaná i obsazená komedie z prostředí "tvrdé reality" dnešní zprofanované společnosti. Donutil mě pákrát Donutil se křečovitě zasmát..ne vážně..pobavila jsem se. Konečně zase s lehkostí nadnesená pozitivní vlaštovka mezi obvyklou sračkoidní brakovou produkcí v českých prdelovicích po tzv. revoluci. (04.09.2012)

Michal Viewegh je jeden z autorů, od kterých bych si za absolutně žádných okolností knihu nekoupil. A přesto už jsem narazil na spoustu filmových adaptací jeho knih. Tenhle film je jedna z nich. Kdyby zde nebyl vždy a všude skvělý Miroslav Donutil, kdyby zde nebyla vysoce koukatelná Táňa Pauhofová, kdyby zde nebylo pár slušných vtípků, tak bych to asi po chvilce vypnul. Naštěstí tu vše výše zmíněné bylo, takže jsem to zdárně dokoukal. Nebyl to teda žádný trhák, ale to od českých filmů poslední doby snad ani očekávat nelze. * * (14.05.2011)

Je dost možné, že výsledná podoba filmu mohla vypadat jinak, respektive nemuselo se jednat o film, který tak okatě sklouzne k (hořké) komedii. Jenže to už se nedozvím, a tak beru za vděk tuhle výslednou verzi rozehrávající příběh tří sourozenců, kteří v mládí měli k sobě mnohem blíže, ale postupně jejich vztahy ochladly a dost se na tom podepsalo jejich rozdílné sociální postavení. Když nejmladší Bruno onemocní nevyléčitelnou chorobou, je třeba za jeho životem udělat parádní tečku, o kterou se ve velkém stylu postará nejstarší bratr Cyril, kterého neopakovatelným způsobem ztvárnil Miroslav Donutil. On nám, přes svoji velmi arogantní postavu státního zástupce, názorně předvede, jak chutná moc a co si při svém postavení může dovolit, a že si toho ve filmu dovolí opravdu hodně. Vypraví se se svými dvěma mladšími sourozenci na tradiční týdenní pobyt do Tater v pětihvězdičkovém hotelu a při té příležitosti neváhá na cestu koupit svému umírajícímu bráškovi jeho oblíbenou prostitutku z netu, ale všechno se za peníze přece jen koupit nedá. Všechny herecké výkony se mně líbily, ale do role štětky bych si představoval přece jen žhavější herečku, než je Slovenka Táňa Pauhofová. Ženy vůbec byly tentokrát v nevýhodě a muži ve značné přesile. A je to i vidět na postavě Anety, kterou zahrála Vanda Hybnerová, a připadalo mně, že ani moc neměla co hrát. Herecky opět exhiboval Jan Budař, jak je jeho dobrým zvykem, svého zhrzeného pasáka si náležitě užíval a nešetřil vulgárními hláškami, ale tentokrát na to nebyl sám, protože ve dvojici ho doplnil Filip Čapka, který naprosto autenticky ztvárnil natvrdlého fotbalistu. Film nekončí nijak přehnaně optimisticky, ale závěrečná scéna na pohřbu je snad nejvážnější scénou, z jinak velmi odvázaného filmu, jehož scénář má na svědomí Michal Viewegh. Je to film úsměvný, divný, tragikomický, hořký a zajímavě pojatý, ale nemusí sednout každému. 60% (19.02.2011)

Špatný film za jednu a půl hvězdy zaokrouhlené dolů. Není to ovšem vina režiséra, ale scénáristy. Nezajímavé a nesympatické postavy plácají nesmysly, chovají se buď jako hloupí idioti nebo hloupí rádoby drsňáci... A to je celé. Ta hvězda patří Táně Pauhofové (a může za ni hlavně můj prachsprostý chtíč), zbytek Tomáši Bařinovi a hudbě. Jinak zklamání. Počkat, počkat... Zklamání? Něco, od čeho jsem nic nečekal, by mě snad ani zklamat nemělo, ne? A přece! (17.09.2010)

Viewegh už je zcela mimo realitu. Donutil to tentokrát nezachránil ani tím dvojnásobným "ty čůráku". Z toho mi bylo trapně a považuji v rámci jeho role tohle vyhrocené borečkování za zbytečné a k Donutilovi neladící. Čuráka vypustit z pusy se prostě musí umět, stejně jako naopak. Film mě nudil a naprosto ničím neoslovil. (16.07.2013)