Život je raz taký

Popravdě vůbec netuším, proč se mi film tolik líbil. Ale jednoduše mě úplně dostal. Možná to bylo ústřední dvojicí, možná příběhem, možná humorem, romantikou, smutkem, nevím..ale prostě byl skvělý a rozhodně se na něj podívám ještě vícekrát. 23. 3. 2014: Tento týden jsem film viděla po delší době znova (dřív jsem z něj byla unešená, tak jsem ho během tří měsíců viděla asi 5x) no a teď jsem jela náhodou busem SA do Budějovic, dlouhá cesta, a pustila jsem si tohle (byla jsem totiž docela překvapená, že jsem většinu z nabídky filmů v originále viděla). A musím uznat, že těch 5* má opravdu zaslouženě, protože mě to opět pobavilo, posmutnilo a zlepšilo to velmi časné ranní vstávání:) Tohle je dle mého silně nadprůměrná romanťárna říznutá komedií (či komedie říznutá romaťárnou?) jak má být. (18.04.2011)

Komedie s poměrně závažným tématem - svěření dítěte do péče po smrti rodičů. Vážné okamžiky tu střídají úsměvné či komické, hlavní hrdinové si zvykají na nové role rodičů - opatrovníků - a mají s tím docela potíže. Musí volit mezi povoláním, dítětem a ještě vycházet mezi sebou. Kořením snímku tak je i romantická linie. Celkově však jde o průměrnou podívanou. Jedenkrát stačilo. (27.07.2013)

Takové sladké ňuňu, příjemně koukatelné, občas (v závislosti na divákových ne/závazcích) zábavné, občas satisfakční. Hrozně mě bavila paní ze sociálky. Nevím, myslím, že kladem filmu je, že se na něj různí lidé budou dívat různě a bude jim poskytovat různé uspokojení. Bezdětné možná pobaví, dětným způsobí deja vu efekt "Jo, to znám". Hlavně film dobře operuje s jedním faktem a to tím, že jakmile máte jednou na starost a zodpovědnost dítě, přestáváte být jedincem, individualitou. A jen malé procento lidí se s tím nedokáže poprat. Ona je to příběhově technicky tak trochu blbost, ale jinak je to takový ten zlatý střed, přijatelný, neznechucující s příjemným obsazením. Heigl tyhle role hrozně jdou (tak nějak se při nich moc nepředře, ale zase je dokáže vystihnout), Duhamel byl takový průměr. (02.09.2015)

Co se stane, když dva lidé, kteří si tak úplně nepadli do noty, spojí osud a jsou nuceni spolu bydlet a vychovávat sirotka? Ano, přesně o tomto zdánlivě nudném tématu je natočeno mnoho filmů. Ale i takováto dějově jednoduchá komedie s předem jasným koncem může být zábavná, překvapující, napínavá a "Pod jednou střechou" je toho jasným důkazem. (14.06.2011)

Life As We Know It je jedním z těch filmů, na které se příjemně dívá a rychle zapomíná. Existuje mnoho variací na dané téma (nejvíc mi utkvěl BabyBoom) a tato ani-ne-komedie trpí několika scénáristickými nešvary. Vtipné scénky o dětských plínkách jsou v každém druhém filmu, kde se miminka objevují, takže úsměv na tváři loudí jen těžko (čestnou výjimkou je kšiltovka). Milostná linka je těžce předvídatelná - (Je pravda, že u takového filmu s předvídatelností nelze nepočítat, ovšem jednou bych na takový námět viděla pořádné drama.) - scéna na letišti je jedno z největších klišé. Proč si vždy hrdinové musí všechno uvědomit na poslední chvíli a pak rychle spěchat, než druhá osoba odjede/provdá se/ ožení se. Přesto s hodnocením mířím vysoko a to hlavně díky sympatickému Joshi Duhamelovi a Katherine Heigl, která protentokrát nepřehrávala. (08.02.2011)