Kráľova reč

Firth to má doma a doprial by som aj Rushovi, Bonhamke a kameramanovi. U mňa dlhé rozhodovanie medzi 4 a 5 hviezdičkami, nakoniec musím dať plnú pálku, pretože ma to síce úplne nechytilo za srdce, ale inak to bolo vlastne d-d-d-dokonalé. Rýdzo britské a zároveň ten najhollywoodskejší kus z tohtoročných nominácií. (26.01.2011)

Typicky britský perfekcionistický a řekněme staromilský snímek, který sice má řadu nezpochybnitelných kladů počínaje výborným castingem přes odpovídající herecké výkony a sice konzervativní, nicméně bezchybnou, režii, ale přesto mě nějak nenadchnul a nepohltil. Zabývá se totiž aristokratickými "lepšími" lidmi svázanými přísnými společenskými pravidly, etiketou a odpovědností nikoli za sebe, ale za pověst a postavení své rodiny. Ti lidé sice soucítí s tím plebsem tam dole a pociťují za ně odpovědnost asi jako středověký feudál cítil odpovědnost za své poddané. Redukují mimochodem lidi na jeden lid a i když mají toho lidu plnou hubu, dají si nesmírně dobrý pozor, aby se těmi tam dole moc nezašpinili a vlastně ani onen lid neznají. Celkový dojem: 80 %. (18.04.2011)

Onemel som. Po chvíľke som už len koktal a až po týždni som schopný napísať pár riadkov. Takže film roku je tu a nie je ním žiadny hollywoodsky blockbuster, ale skromný, triezvy a vyspelý anglický filmík. Menej znamená viac - platí v tomto prípade v porovnaní s ostatnými oscarovými nomináciami naozaj stopercentne a mňa už len napadá prirovnanie, ktoré by možno ocenil môj skúšajúci profesor, principiálne ide síce o niečo úplne odlišné, ale k tomuto filmu sa to hodí dokonale. Takže podobne ako požiadavky na výklad sprievodcu cestovného ruchu, aj tento film je: kultivovaný, prístupný, názorný, poučný, zaujímavý, zábavný, vzťahový, pestrý aj získavajúci. Snáď nemusím pripomínať herecké výkony symbolizujúce dokonalosť tohto povolania, hudbu ukážkovo šitú pre tento film a citlivosť spracovania, či príbehovú rozmanitosť s každom okamihu. 100%. (15.02.2011)

Ano ano ano, britské, konzervativní, ukecané (i když je lepší říct umluvené neboť je to míněno jako pocta mluvenému slovu), herecky vytříbené, ba až koncertuózní. Leč stejně mě film jen utvrdil v přesvědčení, jaká je ta monarchie (tedy jediná věc rychlejší než světlo), královská rodina, koruna a všechno kolem šaškárna. "Čtyři věty a jste králem." Celý film jsem musel myslet na jiný filmový pohled do královské dynastie, do života krále, který je zde také zmíněn, a to film nesoucí v titulu jméno dementního Jiřího III. V tom filmu padne věta: "to je náš úkol, smát se a mávat." Jiří VI. sice není šílený, ale sám by si kralování nevybral. Děti už mu neřeknou tatínku, ale klaní se před ním. Samé pitomé vznešenosti, i když ve filmu vyznívají vtipně a až domácky mile, ve skutečnosti je to pevně utažená svěrací kazajka nebo výstavní síň, v níž jsou předváděny lidem vlastnosti, které nemusí mít, protože je všechny má za ně král. Ještě k filmu. Ladění toho závěru: Rezignuje Baldwin, nastupuje Chamberlain, střih, začátek války. Jako by se nástupem zk. č. Ch. apeasement britské politiky rázem otočil k odvážným přípravám na válku. Že se film obloukem vyhne jisté dohodě čtyř o pátém bez pátého bych ještě pochopil, anžto o tom film asi neměl být, ale takhle to vyznívá pro mě velice nepěkným způsobem, proti kterému se musím ohradit. (01.03.2011)

Srovnání s letošním Fincherovým trhákem chápu pouze v souvislosti s oscarovými nominacemi, ale jinak není fér. Každý z těch filmů funguje docela jinak, přestože oba by šlo při troše fantazie zařadit pod škatulku "konverzační drama". V případě King's Speech mám nicméně trochu problém vyrovnat se s tím, že ten film není ani vyloženě "britsky komorní" ani "hollywoodsky velkolepý" - stojí někde mezi a nejsem si úplně jistý, zda mu to ve všech situacích prospívá. Filmu jednoznačně dominují postavy - herci, které jsou ale často umisťované do poloprázdných a poměrně rozsáhlých interiérů (občas se dokonce nacházejí daleko od středu záběru, na samé straně, nebo v rohu), nebo v druhém extrému jejich obličej vyplňuje většinu plátna. Dá se říct, že tím Hooper zdůrazňuje izolovanost monarchy od tehdejší společnosti, ale občas to zase vypadá, že si jen nedal příliš práce z mizanscénou. Je potřeba říct, že The King's Speech skutečně nejvíc ze všeho táhne dvojice Firth - Rush a pokud byť jeden z nich na scéně chybí, film tím poměrně znatelně trpí. Narážím hlavně na ona hluchá místa s mocenskými čachry v královské rodině, která jsou zajisté potřeba, abychom plně pochopili jednání hlavního hrdiny, ale místy působí trochu jako vata. Závěrečné minuty ovšem plní vše, co mají - široké úsměvy i dojetí jsou zaručeny a zlatá soška pro Firtha zrovna tak. (31.01.2011)