Zmrznutá kosť

Půvabnou tvářičku Jennifer Lawrence jsem si dosud spojoval především s maskami komiksových postav a s romantickými hollywoodskými limonádami. A hleďme, už ve 20 letech spáchala hlavní roli v syrovém sociálním dramatu. Do morku kosti na jejím výkonu ale nestojí. Velkou roli hraje prostředí a nevlídnost místní komunity white trash. Řekl bych, že jde o výrazně podceněný film, rozhodně v mých očích funguje líp než většina filmů bratří Dardenů plných sociálně ušlechtilé nudy. Celkový dojem: 90 %. (28.12.2020)

Nuda! Americkej studenej prdelákov, spíš osada. Holka hledá tátu, aby nepřišla o barák. Táta vařil drogy, ostatní příbuzní jeli v podobným kšeftu. Prostředí nehostinný, lidi nesympatický, příběh rozvláčnej. Akorát mě zajímalo, jak to dopadne, ale stejně jsem poslední třetinu přetáčel. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh ** | hudba ** | humor - | akce - | napětí * | pustil bych si znovu * (23.12.2013)

Zápletkou až nápadne podobné s True Grit. Výborná Jennifer Lawrence v depresívnom skorothrilleri z dokonale odpudivého amerického prdelákova, vedľa ktorého sú aj rumunské lazy úplný Manhattan. Akurát že tu sa žije podľa drsného, ale pevného a zrejme pre danú komunitu fungujúceho kódexu. Celý čas som čakal, kedy do záberu vstúpi Raylan Givens a začne to tam všetko strieľať hlava-nehlava. (03.07.2011)

Atmosféru film rozhodně má. Napětí, neustálý strach a znechucení z nehostinného a syrově vyobrazeného amerického venkova, kde se úroveň inteligence osadníků pohybuje na hraně debility, doprovází klopýtání mladičké dívky po sousedství od začátku do konce. Samotný dojem z naturalistického ztvárnění to ale sám utáhnout nemůže. Bez výraznějších momentů, které by skutečně prohloubily dramatický rozměr filmu, a pronikavějšího příběhu působí umírněným dojmem, který si víc nevyslouží. (07.09.2011)

Ryzí Amerika… Když občas vypluje ne povrch akademií vyvolený film zdánlivě odnikud, tak se často zaměňuje slovo nezávislý za skromný a skromný za svobodný. U tohoto přesvědčivého obrazu však rád splním nutnou podmínku, kterou film klade, a tou je důvěra. Ta se obrací v určitém smyslu na diváka a ještě zásadnější kontext důvěry spočívá v Americe samotné (tahle věc je pro „anti-ami“ krajně nevhodná). Tato druhá rovina důvěry prochází složitým vývojem od hořké reality až po sílící sentiment. Je paradoxní, že film o amerických mýtech dokáže navodit reálný pocit hrdosti a přitom podlomené pýchy skrz skrývanou vlajku (viděna v odraze) a tlumenou zbraní za zády. Přesto pravý tradicionalismus Ameriky vnímá divák na každém kroku a ten nekašírovaný bluegrass to korunuje. Že má USA střízlivě řečeno problematické prostředí (za hranicemi asi nikoho příliš nezajímající) mohlo vyvolat ještě daleko umělecky závažnější reakce. Winter’s Bone není celistvé dílo. Snaha sdělit mnoho a zároveň neohrnovat povýšenecky nos nad divákem ústí v přesvědčivou poetiku, ale udržující autentické charaktery v čele s jakousi lidovější obdobou Juno (její jednání lze plně pochopit až na konci filmu) postupně vypouští trochu přepálené finále. Pak je důvěra na vážkách, protože ty dějové „metamorfózy“ odbíhají moc daleko od původního realistického lpění. Buď jak buď, dílo slibuje mnohé a potenciál doufám nebyl tímto vyčerpán. Další film Debry Granik může být nesmírně zajímavý. (24.02.2011)