Réžia:
Hella JoofKamera:
Kim HøghHrajú:
Malou Reymann, Stephanie León, Julie Grundtvig Wester, Honey Shain, Tina Gylling Mortensen, Bodil Jørgensen, Petrine Agger, Sora Madani, Thomas Magnussen (viac)Obsahy(1)
Road movie o čtyřech dívkách, které se vydají napříč Dánskem, aby našly svou budoucnost. Chtějí jen koupit pár cigaret, ale to, co následuje, vede k tomu, že se najednou ocitají na cestě na západ v ukradeném Volvu. Některé z dívek mají stále ještě pár nevyřízených účtů. Pro ty ostatní je cesta o novém pocitu svobody. Všechny spojuje jediné - snaží se zbavit drogové závislosti. Jenomže zneužitého narkomana není možné vyléčit pomocí terapie a metadonu, ale prostřednictvím konfrontace a odpuštění. (Zlín Film Festival)
(viac)Videá (1)
Recenzie (31)
Dvě a půl hvězdičky. Postavy jsem asi plně nepochopila, nebyly mi sympatické, nedokázala jsem s nimi soucítit...Prostě to co člověk udělá, má následky. Ano, jistě. Pak je potřeba udělat něco a situaci změnit a ne se rochnit v tom co jsem uděl a případně to dělat znovu, když jsem s výsledkem tak nespokojen...(To je tak to, co mě napadá.) Ostatní dějová vlákna mi přišla nemastná neslaná, stejně jako konec. Herci byli (možná spíš byly v tomhle případě) fajn a hudba taky. Jednou to vidět šlo, ale rozhodně mi to stačilo. ()
Nadherny film o styroch zenach na uteku, z ktorych tri nemaju jasno v tom, co spravia so svojim zivotom... Ale jedna z nich im tu cestu svojou svojskostou ukaze. Strasne sa mi pacilo, akym drsnym sposobom bol film natoceny, praca s kamerou a hereckami bola uzasna. Naozaj vyborny film a skandinavska tvorba zostava aj nadalej mojou najoblubenejsiu. ()
„Dveře se nezamykají, ale jsme raději, když oznámíte službě, než půjdete do města. Totéž platí pro sebevraždy. Nejdříve si o tom promluvíme.“ Hella Joof mě zaujala už pohodovou komedií Téměř dokonalý. Tento snímek je z jiného, temnějšího soudku. Rebelská světoběžnice Charlotte, sebepoškozující se Barbara, stále otrávená Stef a po své rodině toužící Nadia. Hlavní hrdinky, z nich si každá vysloužila označení „feťačka“, se vydávají na dalekou cestu. Během této „dámské jízdy“ se divák dozví víc o jejich osudech a bude jen na něm, zda se bude snažit tohle chování pochopit či je odsoudí. Neb ony nemají vůli se změnit, když je každá z nich nějak „poškozená“ a naději na šťastný život nevidí. Hella Joof to sice natočila ryze ženskou optikou, ale snad každý divák alespoň trochu schopný empatie se může do postav vcítit, bude-li chtít. Otevřený konec mi nevadí, tím spíš, když událost, jež mu předcházela, měla svůj emoční dopad. Za mě solidní 4*. „To je nádhera. Škoda, že se na mostě nesmí zastavit.“ - „Rozhodnutí je na nás.“ ()
"Nebudeme močit na hrob dítěte, vymočíme se raději na zedníkův hrob. Co bys chtěla mít na náhrobku? Nejlépe něco jako odpočívej v pokoji. A ty? Nic..." Toť jeden z parafrázovaných rozhovorů mezi čtyřmi hlavními protagonistkami. Film, který opět hrábl hluboko do duše... P.S. Stephanie Leon v roli Charlotte mě svým naprosto "vostrým hereckým způsobem" zaujala již ve filmu Råzone (Ostrý holky). Svou skvělou formu potvrdila i v této road movie. ()
Drsné, pravdivé, bolestivé. Drama, které s neuvěřitelnou lehkostí přecvakává mezi žánry. A scénář, který dává smysl - Charlotin problém jsem vycítil po půlhodině. Dramatické scény, střídá uvolněnost road-movie a v nečekaném okamžitu sledujeme neskutečně napínavý thriller (minimálně dvě scény). K tomu dechberoucí odtažitá kamera. Neznámé herečky koncertují a ani jedna nesklouzává k přehrávání, a že nehrály jednoduché postavy. Žádná z holek neměla černobílý charakter a jejich činy byly odůvodnitelné (byť někdy s obtížemi). Konec uzemňující. Emoční dopad na mojí osobu větší, než v případě českých Pusinek, tudíž s hodnocením neváhám. Šokující a zcela nečekané překvapení na úvod Tour od obávaných Dánů. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] ()
Reklama