Deti moje

Descendants jsou jasnou ukázkou, že i alternativní postupy konverzačních, lidských dramat se v dnešní době dokáží až překvapivě nepříjemně zařadit do tuctového mainstreamu a tím tak nějak pošlapat jinak pěkně se rýsující jinakost. V centru máme vyzrálého otce, který se musí vypořádávat s nelehkou životní situací a skutečně, rodinné hodnoty se dostávají pekně do popředí, vztahy se utužují, emoce v decentním hávu působí a postavy, ať už díky scénáři, či hercům, působí za každé situace velice živě a lidsky. Je to však právě nějaká uhlazenost, či přílišná otupělost hran, které servíruje zkrátka to, co je třeba, to co se sluší a nic víc. Prostředí havaje a tučné konto hlavní postavy ubírá na hořkosti, vtipu je také málo - kouká se na to příjemně, nenáročně, ale na "Oscarový film" se to dá příliš jednoduše spláchnout. 7/10 (29.01.2012)

Keď mám silný príbeh, nepotrebujem ho umiestňovať do prostredia Havaje. Ináč príjemné nahliadnutie do rodinných vzťahov medzi tatkom a dcérami, a do ich lúčenia sa s umierajúcou matkou. Trocha dojatia, trocha úprimnosti, trocha humoru. Všetko decentne a citlivo podané, ale ničím výnimočné, bez prekvapení či väčších zdramatizovaní. Na štyri hviezdičky film vyťahuje Clooney s jeho rolou na telo, a tiež postava Matthewa Lillarda, ktorá je asi najsvetlejším a najživším prvkom filmu. Bokovka bola väčším "zjavením" a zanechala výraznejšiu stopu. (17.01.2012)

George Clooney v posledních několika letech předvádí naprosto dokonalé herecké výkony, u kterých mám pocit, jako kdyby to byl můj parťák, se kterým občas zajdu na pívo a pokaždé na něm vidím, co ho trápí a co ho bolí. George nejenom, že naprosto lidsky předvádí ty nejtěžší možné psychické stavy lidí, on je předvádí se vší ctí, kde mu věřím jakýkoliv pohled jeho očí třeba i do prázdna. A pokaždé poznám, co tím George zamýšlí. A ani v tomhle filmu mu osud nenechal nic v poklidu. Pořádně ho vnitřně vykuchal a mně se to líbilo. Možná to bylo prvoplánové, ale mně se to líbilo. Líbilo se mně hlavně to, že ukázal, jak nádherně se nad vším dá povznést. Kdyby to tak fungovalo na celém světě, nebylo by kolem nás tolik zloby. (27.02.2012)

Payne není nikdy ani slabý, ani tuctový. I tenhle snímek přináší všechno možné, jen ne klišé. Pozoruhodný je snímek v tom, že nedostanete příběh, Payne se analyticky zaměřuje na jednu konkrétní prožívanou životní situaci, nedostanete nic předtím, nic potom, jen velice precizně diagnostikovanou přítomnost, a navíc specifickou v tom, že jak jsou karty rozdány, Matt je od svojí ženy odloučen na několikrát - poprvé její nehodou a ortelem a podruhé, když zjistí, že už předtím žila jiný příběh než on, chtěla od něj odejít, a i když to byla jen její naivní, milencem neopětovaná představa, ona a Matt už si to nikdy neřeknou, nesjednotí svoje verze - ona umřela s jinou představou a touhou a Matt jí ani nemůže odpustit, aby se k němu mohla vrátit. Nestihli se synchronizovat. A její tajemství může Matt sdílet se starší dcerou, ale ne s mladší, ani s tchánem a tchyn, s většinou příbuzných. Nemůže, a ve své vnitřní upřímnosti ani nechce. Za takových podmínek se dost těžko dosahuje smíření s osudem a stavu, kdy se člověk odhodlá pohnout dál, do nové etapy. Ale postavy ve filmu to spolu zvládnou jako skutečná rodina a není to ani tolik tísnivé, jako by mohlo a jak to Payne (jemuž občas v duchu přezývám Pain) umí. Dokonce i ty odlehčené komediální okamžiky tu občas přijdou, jako by Payne bral po delší době diváky na milost, jako by jim chtěl dát milý dárek, protože jinak to, čemu se u Paynea říká komedie, mívá k veselosti a odlehčení daleko (byť komedie to svým drsným způsobem jsou). A přitom, jakkoli lehce tu některé momenty můžeme přestát, nijak jim to neubírá na existenciální obtěžkanosti, jen nám ji to nenutí tak, abychom si nemohli vydechnout. Pěkný a vůbec ne obyčejný film. (02.07.2018)

Clooney svojí aurou utáhne i slabší chvilky filmu a není jich zrovna málo. Předně film trvá téměř dvě hodiny a to je opravdu zbytečně přes limit. Skončit tahle rodinná tragikomedie o půl hodiny dříve nic by se nestalo a jen by to pomohlo lépe vstřebat rozháraný a poměrně plytký dějový koncept. Clooney hraje Matta Kinga, právníka z Havaje vlastnícího cenné pozemky po původních předcích a ve druhém sledu, pro film podstatnějším, hraje paroháče pátrajícím dobrou polovinu stopáže po údajném milenci své v komatu ležící ženy do kterého upadla po nehodě na člunu a ze kterého už se neprobere. Matt zůstal na všechno sám, má dvě dcery, z nichž s tou starší si nemilosrdně cloumají hormony, a navíc se musí vyrovnat s nevěrou své tolik milované ženy a je skoro urážka Georgova ega, že tvůrci do role milence vybrali Matthewa Lillarda. Která žena by asi zahla s Lillardem když má za manžela Clooneyho. A takových nevěrohodných situací se ve filmu řeší víc. Všichni přece víme jak je Clooney uznávaný herec a asi těžko překvapí jeho skvělá herecký výkon. A nejen on se postaral o zdárný průběh veskrze obyčejného filmu. Mladá Shailene Woodley na sebe rolí starší dcery rovněž upozornila i když na 17letou dívku, kterou představovala, rozhodně nevypadala. A ve vedlejší roli podal asi nejreálnější výkon veterán Robert Foster a Beau Bridges. Film na jedno podívání. Už se k němu nikdy nevrátím, ale opět se mně potvrdilo jak kritici zbytečně přechvalují v podstatě standardní film co má do dramatu hodně daleko a o komedii se jen tak otře jako ryba o plavce v průzračném karibském moři. Loučím se havajským pozdravem "Maloha" nebo jak to bylo. 60% (11.02.2012)