Další patro

Jedí s nápadným chvatem. Personál (který se na konci zdá být silně rozrušen) mluví (pokud mluví) něčím, co připomíná ruštinu. Pokyn "next floor" je ale v jakémsi jiném jazyce. A toho chlapa jsem už musel někde vidět. Ostatní komentáře nečtěte ani před filmem, ani po filmu, jsou to sračky, i když mají povětšinou asi pravdu. Nemohou jimi nebýt. Vyjma Micione, Derny, walmezak a PollyJean, ty se viděného něčím dotýkají, aspoň pokud říkají jen to, co vidí. Ty si přečtěte, ale až po nějaké chvíli. Název filmu a opakující se hlášení mě nepřestává zarážet, slova "next floor" přece musejí poukazovat k vyššímu patru. Srozumitelnost řeči i jsoucna závisí na takových věcech, jako že "další patro" znamená vzestup. Jak říkám, toho chlapa jsem už musel někde vidět. (05.01.2016)

Ano, kritika dnešní nenažrané společnosti to byla velmi trefná a zároveň špičkově udělaná, ale pouhá myšlenka a kvalitní zpracování mi bohužel nestačí. Krátkometrážní filmy prostě musí mít něco víc, než obsahovalo Další patro. Tak jako tak ale Villeneuve dokázal, že režisér je jeden z nejlepších na světě. 70% (30.05.2017)

Podobenstiev na tému sebapožierajúcej a seba konzumom sa prežierajúcej civilizácie bolo vo filme neúrekom. Ďalšie poschodie je jednoduchým nadviazaním na tieto podobenstvá. Nie je nejako závratne originálne, no detaily šťavnatých pečienok na olivách, či čerešničkách a mľaskajúce kusy mäska pri ich prerezávaní delikátne nabrúsenými príbormi stoja minimálne za jedno pozretie. Pretože pozretie druhé, na rozdiel od skvostných kusov Jana Švankmajera či Marca Ferreriho, mierne nudí. (29.08.2016)

Jízlivě opulentní podobenství o pádu do hlubin žrouťákovy duše! Skvostně vymyšleno, skvostně nasnímáno, skvostně odehráno. Ejhle jak dvanáct minut minut stačí, podstatná je pointa a zúčastnění žráči! Úplně jsem při sledování dostal chuť na >něco menšího< a vůbec mi v tomto případě nevadí, že filmek popírá zákon o zachování žvance... %-] . . . Bravo pane šéfkuchaři Denisi! - - - P.S. Pro filmové labužníky k ochutnání zde: http://vimeo.com/75251217 - - - P.P.S. Skutečným filmovým žroutům a znalcům pikantních duševních krmí pak lze jen doporučit lahůdku mistra M.F. "Velká žranice" - viz http://www.csfd.cz/film/25586-velka-zranice/ . . . Ham... - - - - - (Poprvé hned s nášupem viděno 21.10.2013 na Vimeu, hodnocení 176., komentář zde s mlasknutím jako dvacátý - 21.10.2013) (21.10.2013)

Prožrat se až do pekla ve jménu šestého smrtelného hříchu nestřídmosti/obžerství (personálně) alias konzumu (sociálně), byť na původní tématický filmový bizár (co do míry bizarnosti, ale i prosté nechutnosti, která mi v tomto směru připomíná snímek Taxidermia z roku 2006) Velká žranice /La Grande bouffe/ z roku 1973 to nemá. ___ Podobenství o vrchnosti (management se svým ekonomickým náboženstvím či obecněji - mimopodnikově - tzv. horní 1%) obskakované mnohočetným plebsem - sociální pyramida či vzdálenosti hrotů sociálních nůžek vypovídají o tomtéž. Armatura budovy (resp. lignin dřeva), která představuje spletitý planetární systém (eko-, ekono-, socio-,...), je dennodenně oslabována narůstající tíhou civilizace, stolu, u kterého sedí elity, až nakonec koroze rozleptá vazby natolik, že to některé slabé místo v komplikovaném systému neudrží a vše se zhroutí mžikem oka. Výstup je pozvolný, ale pády jsou vždy rychlé a bolestivé. ___ Na film se dá dívat i jinak, např. přes perspektivu závislostí a neschopnosti si odříct stereotypně konzumující požitek, překonat vlastní slabost apod. - kalvinisté, resp. presbyteriáni alespoň mají někoho, koho mohou "napíchnout na vidle". (07.01.2017)