Jana Eyrová

Jako divák a čtenář, který se Janě Eyrové vždy nějakým způsobem vyhýbal, jsem si na první setkání nemohl vybrat lepší variantu. Tohle spokojené konstatování se ale rodilo hodně těžce. Po půlhodince trápení hlavní hrdinky skoro ve stylu Olivera Twista jsem totiž kroutil hlavou nad nefunkčností dění na plátně a rozporuplnou atmosférou, která mi ne a ne dovolit se do děje pořádně dostat. Ale jen co přicválá Michael Fassbender, dostane obraz devatenáctého století úplně jiné barvy. Ať už to jsou barevné odlesky zapletené romantiky a strhujících drobných dialogů nebo tmavší odstíny při sugestivních scénách gradovaného zámeckého tajemna. A když jsem se dočkal pointy a dokonale padnoucího závěru, ulevilo se mi. Srdcová melodie hraje dost nahlas, Fassbender si pomalu podmaňuje širokou hollywoodskou scénu a na světě je nový (a velmi silně doznívající) kus komplexní historické romance. (04.08.2011)

Kostýmní romance s velmi dobrými hereckými výkony.. přesto bez života!! Vměstnání mravně zásadového románu, který čítá několik set stran, do dvouhodinového filmu je pokaždé úkol obtížný a především nevděčný. Viktoriánská éra tu může prostupovat každým záběrem a tvůrci můžou lpět na detailech, tahle klasika britského romantismu přesto nedýchala tak, jak bych si představoval. A to ani přesto, že hlavní hrdina soustředěného Michaela Fassbendera je romanticky rozervaný a hlavní pobledlá hrdinka Mii Wasikowské navenek vyplašená a uvnitř nesmírně silná. (14.02.2013)

Jane Austenová je blbá kráva. Nemám ji rád, vážně. A proč ji nemám rád - a zároveň proč je Jane Eyre mnohem lepším příběhem, i když zdánlivě Austenové tak podobným, nejlépe vyjádří slova samotné autorky Jane Eyre - Charlotte Bronte, která Austenovou taktéž nesnášela, na adresu Pýchy a Předsudku: “I got the book and studied it. And what did I find? An accurate daguerreotyped portrait of a common-place face; a carefully fenced, highly cultivated garden, with neat borders and delicate flowers—but no glance of a bright vivid physiognomy—no open country—no fresh air—no blue hill—no bonny beck. I should hardly like to live with her ladies and gentlemen in their elegant but confined houses." (19.04.2014)

O knižní předloze jsem se sice učila ve škole, ale nikdy jsem jí nečetla, takže jsem do snímku šla s tím, že vlastně nevím co mám očekávat, což mělo za následek to, že jsem půlku filmu nevěděla, která bije. Ale v celku se mi to zdálo jako docela slušný film, i když teda ten konec se mi k tomu vyloženě nehodil, no jo, ale to byla chyba knížky, nikoliv filmu, který se jen držel předlohy. 4* akorát teda Charlotte Brontëová asi neměla moc představivosti co se týče jmen, protože se tam každý druhý jmenoval John, což bylo značně matoucí. (07.04.2013)

Těžko říct, nakolik je problém ve ztvárnění samotném, a nakolik v trapné skutečnosti, že naivních sedmnáct mi dávno není a do sexuálně frustrované čtyřicítky mám ještě daleko. Vykastrování morální a charakterové linky ve prospěch stručně nahozeného rozvoje kýčovitě gotické romance prokládané hezkými záběry na přírodu a raně feministickým žbrbláním tak jako tak momentálně neocením. (07.05.2014)