Dom

Slovenský film sa priblížil európskemu štandardu. Liová o tri triedy preskočila svojich rovesníkov aj starších etablovaných umelcov. Najlepší slovenský hraný film od čias Šulíkovej Záhrady. Prvý úspešný pokus o adaptáciu uzavretej trojaktovkovej dramaturgie v našich končinách. Poznáme základnú dramatickú premisu, vieme, čo hlavná hrdinka chce. Postavy majú dramatický oblúk, poznáme ich motivácie a dá sa s nimi stotožniť. Chlpík dokazuje, že je najtalentovanejší kameraman vo svojej generácii. Film hovorí obrazom a konaním postáv, preto tu konečne absentujú trápne dialógy. Slovo je tu len nevyhnutnosť. Možno vytknúť len jemne zostarnutý námet dievčat túžiacich cestovať za prácou do Anglicka, napriek tomu je to film, ktorý výstižne glosuje slovenskú mentalitu. Niektorí herci sa nedokázali dostať na civilnú úroveň Krobota, Bárdos a Medveckej. (24.05.2012)

Poctivé drama (nejen) otce a dcery (konflikt rozdílných povah, rozdílných názorů na svět a budoucnost, konflikt dvou generací…) odehrávající se v šedi tuzemské reality, bez zbytečných příkras či stylizace. Výtečně odvedená práce režisérky (a zároveň autorky scénáře), která příběh bez zaváhání ukočírovala. Výtečná psychologie postav. ~ Jeden z nejlepších česko-slovenských (či slovensko-českých?) filmů posledních let! Jen ten naprosto absurdní český dabing mě – a použiji tentokrát expresivní výrazivo – s prominutím sral… (05.06.2012)

Kdyby se Miroslav Krobot nerozhodl, že se na stará kolena stane i hercem, nevznikl by film "Dům". Stojí na jeho minimalistickém herectví, kterému stačí v podstatě jeden jediný výraz. Jako kdyby byla ta role napsána přímo pro něj. Krobot zatím nepředvedl, kolik dimenzí herectví v něm je, ale on zatím nemusel. Se svými schopnostmi, z kterých neodhaluje vše, dokázal naprosto geniálně pobavit ve snímku "Účastníci zájezdu", stejně tak zvládl postavu "Aloise Nebela" anebo právě postavu otce Imricha ve filmu "Dům". Rozhodně se nemá za co stydět. Jeho otec/stavitel, který chce svým dcerám postavit dům, každé jeden, je typický člověk, kterému jde o dobro rodiny, a tak mu ani nevadí, že jí terorizuje. Hlavně, že bude po jeho. Imrich není úplně negativní postavou, ale jednoduše se nedokáže přenést přes své sny, své představy, kterým se musí každý podřídit. Vždyť jaká je to oběť dcerám stavět dům? Co lepšího by mohli chtít? Až pak bude rodina šťastná. Jen si neuvědomuje, že právě svým chováním je tím, kdo dělá rodinu nešťastnou, kdo od sebe všechny, až na věrnou manželku odhání. Scénář je skvělý, jeho samotné provedení, není zas až tak dechberoucí. Jak říkám, bez výkonu herců by zde byla prázdná místa, která nakonec stejně zůstávají- Jako kdyby režisérka a scénáristka prostě nechtěla některé problémy řešit, příliš je vysvětlovat a film prostě uzavřela s tím, že to dobře dopadlo. Ten konec je možná až příliš podbízivý, i když Miroslav Krobot vám dá věřit, že to opravdu myslí vážně. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/07/happy-feet-2-bobr-cislo-4-musketyri.html (23.02.2013)

Film jsem viděl v českém znění, což mě vůbec nevadilo. Role "zlého" tatínka, který to však myslel dobře, sedla Miroslavu Krobotovi naprosto dokonale. Ono celkově není tomuto filmu moc co vytknout, bohužel však ani ničím zásadním neoslnil. Každopádně se jedná o jeden z těch lepších filmů co u nás v poslední době vznikají. Čekal jsem sice nějaký větší zvrat, ale i tak mě Dům celkem příjemně překvapil. (09.03.2013)

U mě nakonec vyhrála shovívavost a určitý respekt k začínající režisérce. Film si mě získal svou nenuceností a přirozeností. Zuzana Liová prostě nepřecenila své možnosti a zbytečně nenasazovala do filmu víc, než bylo třeba. Někomu to může připadat až příliš opatrné a v podstatě nezáživné, ovšem první krok k tomu, aby mohla režisérka v budoucnu mile překvapit, určitě udělala. Byl jeden kopeček, na který se bez auta či busu jen tak nedostanete, a na tom kopečku stál domeček, co domeček, stály tam hned tři. Taková připomínka toho, že ať se v rodině děje, co se děje, ten dům tu stále je, pro každou jeden. Dcerušky ovšem tatínka nezapřou, a proto souboj několika pravd je každodenní záležitostí. Zuzana Liová připomíná Bohdana Slámu. Je tu jeho klasická zoufalost, rychle získané i ztracené naděje, ale také ona přirozená lidskost, která se dnes v soukromých televizích a jejich počinech schovaná za všemožné obaly a je servírována s největší noblesou. Tento snímek vybočuje z řady obalených. Je jednoduše otevřený. Více dialogů by rozhodně neškodilo, předabování je skutečně zvláštní a hudba mohla být určitě odvážnější. Snad příště. (01.09.2013)