Dom

I Slováci/Češi uměji natočit nikam nespěchající snímek s minimem dialogů a všeříkajícími "tichými záběry"! V Karlových Varech jsem sice Dům nestihl (a zapadl by tam vskutku perfektně!), zato jsem si jej ale užil v kouzelném prostředí Modřanského Biografu s lidmi, na kterých mi záleží. Rodinná atmosféra pomohla: v paměti mi film utkví sice jako průměrné drama s několika scénáristickými přešlapy, ale nevšedním jarním sedlácko-Slovenským nádechem. (20.11.2011)

Ten film funguje a zajímá zhruba prvních a posledních 20 minut (tudíž 40 minut), ten zbytek je dlouhá nuda, kde se rozvíjí vztah, co prostě fungovat nebude.Do toho spousta záběrů krajiny a jízd autobusem, jenže roztřesenou kamerou (chvílemi jsem měl pocit, že se dívám na found footage). Musí se ale uznat, že to má pár dobrých scén a dobrou hudbu. Ale jako celek to spíš nudí, než aby to nějak zaujalo. 2* EDIT: Tu hvězdičku navíc teďka po letech přidám, na dvě to fakt není. 3* (13.04.2018)

Na symbolu domu či přístřeší originálně postavené komorní drama, jemuž zvláštní a "absurdně nadčasový prostor" zapadlé slovenské vísky s vnitřním prostorem čtyř obydlí dodává velmi zajímavou sevřenost i hlubší přesahy. Ovšem neorganická, zcela konvenční a debutanstvím zavánějící milostná linie, nakonec bohužel tuto sevřenost rozmělňuje. Krobot si zachovává svůj pověstný kamenný pohled (a jeho postava kamenný postoj k vlastním dcerám a jejich budoucnosti), ale právě proto u něj nenápadné okamžiky pochybností a vnitřních hnutí působí vícenásobnou intenzitou. Judita Bardos je spíše odkázána na otrockou aplikaci "Kulešovova efektu" a spíše zaujme rovněž debutující Lucia Jašková v roli vyhoštěné dcery, jíž scénář nabídl velmi vděčné a jímavě ztvárněné momenty. (08.07.2011)

Snímek vznikal ve spolupráci Česka a Slovenska. A oproti všemožným domácím filmům, které se snaží diváka přesvědčit, že nevěra je správná nebo že smyslem života šedesátníka je sex s dvacítkou, je Dům více než ucházející. Při srovnání herecký výkon – scénář ale působí natolik nesourodě asi jako všudypřítomné slovenské nápisy ve filmu a český dabing. (11.11.2011)

U mě nakonec vyhrála shovívavost a určitý respekt k začínající režisérce. Film si mě získal svou nenuceností a přirozeností. Zuzana Liová prostě nepřecenila své možnosti a zbytečně nenasazovala do filmu víc, než bylo třeba. Někomu to může připadat až příliš opatrné a v podstatě nezáživné, ovšem první krok k tomu, aby mohla režisérka v budoucnu mile překvapit, určitě udělala. Byl jeden kopeček, na který se bez auta či busu jen tak nedostanete, a na tom kopečku stál domeček, co domeček, stály tam hned tři. Taková připomínka toho, že ať se v rodině děje, co se děje, ten dům tu stále je, pro každou jeden. Dcerušky ovšem tatínka nezapřou, a proto souboj několika pravd je každodenní záležitostí. Zuzana Liová připomíná Bohdana Slámu. Je tu jeho klasická zoufalost, rychle získané i ztracené naděje, ale také ona přirozená lidskost, která se dnes v soukromých televizích a jejich počinech schovaná za všemožné obaly a je servírována s největší noblesou. Tento snímek vybočuje z řady obalených. Je jednoduše otevřený. Více dialogů by rozhodně neškodilo, předabování je skutečně zvláštní a hudba mohla být určitě odvážnější. Snad příště. (01.09.2013)